Speciál Martina Veselovského o současných českých filmech

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, ředitel Filmového centra České televize:
Dobré odpoledne, nejsem ředitel, ale děkuju, děkuju.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ta funkce se jmenuje jak?

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Producent.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Producent Filmového centra. Dobře. Filmový kritik Kamil Fila pracuje pro týdeník Respekt. Dobré odpoledne.

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A konečně režisér Robert Sedláček, který má na kontě kromě spousty dokumentárních filmů také /nesrozumitelné/ Muže v říji či Rodinu základ státu. Dobré odpoledne.

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Dobré odpoledne.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
S hosty a samozřejmě i s vámi posluchači, pokud budete chtít, budu mluvit zejména o současné české komedii, tedy o tom, jestli se opravdu jedná o, a teď cituji, umělé konstrukty, jejichž autoři předpokládají hloupější publikum, než na jejich filmy chodí, to jsou slova Kamila Fily v komentáři před nějakým časem právě v týdeníku Respekt nebo jestli náhodou není velkým problémem českého filmu naprostá odtrženost české kritiky od reality, teď cituji Tomáše Baldýnského. A kolega Petr Dudek k tomu dodává:

Petr DUDEK:
V prvním čtvrtletí tohoto roku přišlo do kin více lidí, než za stejné období předcházejícího roku. Táhnou především komedie Láska je láska režiséra Milana Cieslara a také Okresní přebor Poslední zápas Pepíka Hanátka od Jana Prušinovského. Komedie zabírají tradičně a spolehlivě. Loňským nejnavštěvovanějším snímkem roku byla komedie Muži v naději od Jiřího Vejdělka. Letos by podobný úspěch mohla zaznamenat režisérka Alena Poledňáková s pokračováním svého úspěšného komediálního hitu Líbáš jako ďábel. O divácké věrnosti k filmovým veselohrám nelze pochybovat. O to výraznější je nesouhlas s většinou kasovních trháků, který dávají najevo takzvaní náročnější diváci, někteří filmaři a kritici. "Diváka, který považuje Muže v naději za film desetiletí, nechci," říká otevřeně oceňovaný divadelní a filmový režisér Petr Zelenka. Jak se zdá, česká filmová produkce dovede v komediálním žánru nabídnout otřesný brak i slušnou kvalitu. Divákům jakoby to bylo celkem jedno. Na komedie se chodí pořád.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tolik stručné entrée dnešního Speciálu Radiožurnálu o kvalitě a nekvalitě současných českých komedií. Připomínám, že pokud chcete tento Speciál sledovat kromě klasických frekvencí Radiožurnálu i obrazem, tak můžete na webové adrese zpravy.rozhlas.cz. Tak první otázka směřuje na Kamila Filu Líbáš jako bůh, Ženy v pokušení a Muži v naději, Doktor od jezera Hrochů, Láska je láska či Vrásky z lásky, případně Probudím se včera to jsou podle vás, Kamile, neonormalizační filmy, které mají podle vás za úkol ukonejšit diváky a přivést je do stavu, kdy je nezajímá nic jiného, než kam pojedou na dovolenou. Rozumím tomu, že se vám ty filmy nemusí líbit, proč ale zároveň ještě tam musí být ta funkce, že mají někoho ukonejšit a přivést do nějakého stavu?

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Já nerozumím ani teda tý otázce musím říct.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Proč by u něčeho, co je komedie, nota bene něco, co minimálně vy označujete za ne úplně dobré filmy měla být ještě nějaká nadstavba, že má diváka někam do nějakého stavu dotlačit, nějaký úmysl?

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
No, jasně, to je asi nejtěžší téma, jestli ty filmy jsou dělaný takhle záměrně. Já si myslím, že ten záměr v tom není.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak minimálně z toho vašeho komentáře v Respektu to vyznívalo, jako kdybyste si to myslel.

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
To je právě jako dlouhodobý problém kritiky a nepochopení toho, co se jako odhaluje. Že se odhaluje jakási ideologie těch věcí, tak ideologie není něco, co je vědomí, jo, ideologie je prostě nevědomá záležitost, čili jako vy následujete určitý jakoby řekněme hodnoty, aniž byste si byli vědomi, že se tak chováte, prostě takhle se lidi chovají jako z velký části automaticky něco chceme, ale nevíme o tom. A jedna z věcí je, že vám řekněme určitý filmy potvrzují nějaký vaše předsudky nebo vaše touhy, aniž byste si to uvědomovali naplno. A tohle to u těhle filmů jmenovanejch se stává, že nějakým způsobem podporujou takovou tu touhu mít teda jako věčně dovolenou, o nic se nestarat, vlastně jakoby zapomenout na jakýkoliv problémy, který jsou palčivý, drtivý a opravdu si jako odpočinout. A ten odpočinek jako tady v těch filmech je vlastně jakoby, řekněme, spěje k tomu, že ty filmy působěj velmi nereálně. Což teda, když to budem porovnávat s některejma, že ta česká kinematografie má jakoby obrovský spektrum komedií a velká jejich část i v minulosti vlastně byly komedie, který nějakým způsobem netematizovali nějaký společenský problémy, což teda tady v těch filmech chybí. Ale ono vždycky v každý době existujou filmy, za protektorátu se komedie dělaly proto, aby se zapomnělo na to, že je válka. A ideologicky podklad těch filmů je zapomeňte, že je válka. Nikdo ve filmech Vlasty Buriana nehlásal zapomeňte, že je válka, ale všichni to z toho cítí podvědomě a tohle to ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A když ty filmy, Kamile, nazýváte neonormalizační, tak je jasné, na co se asi mělo zapomenout v sedmdesátých letech minulého století, na co by se tedy z tohohle pohledu mělo zapomínat teď?

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Tam je určitý jako pokračování minimálně v tom, že pokud teda, já říkám, je to jako hypotéza, berte to jako s nějakým nadhledem, protože ta doba se prostě, už jenom ta změna těch režimů je tak silná, že není možný říct, že to je přímý pokračování, ale minimálně v normalizaci se povedla jedna věc, že aby lidi nemysleli na politiku, tak se jim prostě vytvořilo jakýsi prostředí, kde se lidi naučili dobře konzumovat, kde se naučili jezdit na chaty, na dovolený a nemyslet na nic jinýho. Čili je to jakýsi jakoby zárodek konzumní společnosti v tom socialistickým pojetí a tohle to, tyhle ty normalizační filmy dělají vlastně totéž pro ten dnešek, jo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tomáš Baldýnský, já jsem, Tomáši, na začátku citoval vaši větu o odtrženosti české kritiky od reality. Vy jste teď poslouchal Kamilu Filu vedle sebe sedícího, je odtržen od reality?

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Já myslím velmi ne, je velmi s realitou, tam to bylo trošku mimo kontext uvedeno. Já jsem psal takový článek o tom, protože to byla reakce na Kamilův článek o tom vlastně, když vycházel z toho, že film Okresní přebor je jednak jakoby úspěšný a jednak lze říci, že to je vlastně jakoby komedie, se kterou se člověk, za kterou se nemusí stydět, protože ty filmy, které jste původně jmenoval, já mám takovou, já neříkám, že to jsou dementní filmy o dementních lidech, kteří se chovají dementně, Kamil tomu říká, že jsou neonormalizační, já mám trošku na to jinej, jenom jakoby jiný termín. Ale ten problém, o kterém já jsem psal, je, že naše filmová kritika si zvykla ty filmy interpretovat a posuzovat a že se neptá, proč vlastně takové jsou, proč vlastně to tak je? Proč ti tvůrci natáčí takové filmy a já tvrdím, že to je otázka systému, ve kterém se pohybují.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Že ten systém vytváří dementní filmy o dementních lidech?

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
V podstatě ano. Když jste v situaci, kdy co se týče zafinancování řekněme nedementní komedie, tak jste vlastně na tom paradoxně velice v mnohem horší situaci, než když chcete zafinancovat dementní. Když chcete zafinancovat dementní, tak vlastně slíbíte každému partnerovi a sponzorovi, co chcete, protože vám o úroveň toho filmu nejde, a protože ke všemu u nás existuje taková teorie, že lidi chtějí chodit na takové jakoby hloupé zábavičky, tak vlastně na to i nalákáte jakoby herce, kteří tomu taky věří a vlastně toho úspěchu dosáhnete mnohem snadno, zatímco, když chcete zafinancovat komedii, která opravdu má vlastně to, po čem Kamil volá a co třeba Robert Sedláček ve svých filmech dělá, to znamená, že kromě toho, že se tam člověk může zasmát, tak vlastně se k tomu se ještě nějak vyjádří ke světu, ať už je to společenský problém nebo můžou to být věci třeba jakoby rodinné, vesnické, jakékoliv opravdu k té realitě, tak najednou si musíte jít do soutěže s těmi čistě artovými filmy, kde ta komedie je vždycky braná jako něco, co vlastně by se nemuselo úplně podporovat, protože přece jenom je to zábavné, lidi snad přijdou, tak pojďme si vybrat spíš nějakou tu vážnější a temnější věc, to se týče vlastně podobně přijímání věcí na festivaly, vlastně tady v Karlových Varech velmi často člověk slyší, že ty filmy, které tady jsou k vidění, jsou hodně temné a depresivní a že tady je vlastně málo těch zábavnějších a vlastně je to taky, že ten festivalový okruh taky samozřejmě preferuje spíš ty filmy, které působí závažně a komedie samozřejmě, aha, děkuji, děkuji, komedie vlastně svým způsobem může být závažná, ale neměla by závažně působit. Takže vlastně producent, který chce udělat chytrou komedii to má těžší poskládat ty peníze a jenom říkám, když říkám, že ten systém je jakoby špatně, my bychom měli podporovat chytré filmy a ne dementní.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
K tomu systému se ještě dostaneme, tam možná došlo k tomu řekněme nepochopení nebo prostě k tomu určitému rozporu mezi vámi, protože ještě pro naše posluchače Radiožurnálu, Tomáš Baldýnský reagoval na řekněme kritickou stať o české komedii, kterou psal pro týdeník Respekt Kamil Fila.

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Já jako s Tomášem souhlasím jako co tam psal. To je otázka terminologie, že já jsem psal jakoby, nebo vyplývá z toho článku, že za to můžou producenti a Tomáš vlastně mluví jakoby o tý ještě další stavbě, čili to jsou ti, co to financujou, nebo jako různí, co to je za funkce, jako ředitelé televizí a já nevím, jo, řekl bych ještě další vrstva lidí, kteří schvalují to, o čem ten film má být, co v něm má být, jestli má bejt, jestli v něm mají být vulgární slova až za půl hodiny a podobně, kolik tam má bejt nahejch scén, jo, což jakoby si diktujou ty lidi až nehoře, to není otázka jenom producentů, že jakoby byla moje slabina v tom textu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Robert Sedláček, vy jste, Roberte, pokyvoval ve chvíli, kdy Kamil Fila říkal, že ideologie je nevědomá a že prostě ty filmy automaticky tak nějak působí k tomu, aby vytvářel ten reálný svět.

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Za nás režiséry já jsem přikyvoval, protože já si to myslím taky. Víte, já nemůžu mluvit za diváka, ale ten film je vždycky takový, jaké hodnoty nebo jaký způsob života preferuje režisér. Režisér není cynik, který přijde a natočí, co mu řeknou, ti producenti si nás režiséry také vybírají podle toho jejich naturelu, podle toho, v jakých časopisech se ukazujeme, jaký holky vidí vedle nás, co ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, pane režisére, ale podle téhle logiky by ty filmy, které Tomáš Baldýnský označil za dementní, měli točit režiséři, kteří jsou tedy /nesrozumitelné/.

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Takhle můžou mluvit kritici. Já hned teď řeknu osobní příklad, víte, každej film je otisk režiséra, na to si vsaďte, ať už to někdo označí za pokleslé, anebo ať to někdo označuje za art, je to otisk režiséra. Nemyslete si, že Vejdělek je lepší nebo horší než hodnoty nebo hlášky v jeho filmech, to samé platí pro Svěráka, pro Sedláčka, ten film je otisk a producenti si nás vybírají podle toho. A teď jedna osobní historka. Já jsem byl včera večer ve Zlíně a po dlouhé době jsem se strašně dlouho nahlas smál. Může za to tvorba jenom přeneseně. Já jsem seděl se svým kamarádem, scénáristou, spisovatelem Zdeňkem Zapletalem a hudebníkem Ivo Viktorínem a vznikla tam taková debata poté, co jsme si obecně postěžovali na vlastní těžký osud, kdy jsme přešli do úplně vulgární nactiutrhačné debaty, kdy jsme vlastně jenom trousili zlovolné sarkastické vulgární věty o sobě navzájem, o vysoce postavených lidech i o našich známých a postupně já jsem se začal smát čím dál víc a víc a nějakým způsobem se mi ulevovalo od tlaku, protože já teď dělám měsíce hrozně vážný věci, politikou se zabývám v hraným filmu našimi dějinami, a mně se nějak, a musím se tvářit seriózně a mně se nějak ulevilo z toho kanálu, kterej z nás vytekl a vlastně ta naše debata, která, kdy já jsem se smál 20 minut, až mi slzy tekly z očí a ulevoval jsem si každou další větou, která byla pod úrovní těch nejdementnějších filmů, které pan Baldýnský jmenoval a nějakým způsobem se mi ulevilo. A ono jsem to taky já, víte. A v určitém momentu prostě si ulevím na dementním žánru nebo aspoň na chvilku a v určité chvíli chci inteligentnější nebo sofistikovanější humor. A to jsem chtěl říct jenom, že si nedovolím hodnotit už humor, čím se lidi baví, už si, pokud to neponižuje, ale vlastně může ponižovat, ten humor je největší forma demokracie v podstatě, největší forma svobody.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já bych vás netlačil, abyste hodnotil něčí smysl pro humor. Ale mimochodem to, co vy jste popsal, to znamená, řekněme ...

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Já jsem jenom chtěl říct, že nebudu hodnotit, že nějaké komedie jsou dementní a nějaký jsou sofistikovaný.

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Každý člověk je složenej z mnoha identit, to je normální ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Teď mluví Kamil Fila.

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
... že střídáme identity a jako je běžný, že se člověk dívá na filmy různýho typu. Na tom nic zvláštního není. My se asi bavíme o tom, který komedie převládají v českým prostředí a proč, jo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To rozhodně, pardon ...

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Tím jsem chtěl dokončit jenom, že nejhorší ale na tom je, kdybych byl jenom tohle, těch 20 minut včera ve Zlíně večer, víte, kdybych nevyhledával nic jiného než jenom tuhle stoku, kterou ze sebe a což jsou ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dá se ta stoka vtělit do filmu, do komedie?

Robert SEDLÁČEK, režisér:
No, samozřejmě, samozřejmě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Proč to tady není?

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Ale já ji pouštím na chvilku do každého svýho filmu třeba.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Takhle, jak jste to vylíčil v těch 20 minutách, tu absolutní stoku jsem ve vašem filmu tedy ještě neviděl, možná jsem ne úplně správně koukal.

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Ona tam vždycky na pár vteřin probleskne, věřte mi.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tomáš Baldýnský.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
A já si hlavně myslím, že i stoka může být jakoby kvalitní nebo nekvalitní. Jsou prostě filmy, které jsou pro mnohé za hranicí vůbec jakoby možnosti je sledovat, a přitom jsou prostě kvalitní. Ale o to vlastně hůře, čím jsou extrémnější a jsou prostě jakoby hloupější a méně kvalitní, tím samozřejmě ta extrémnost v nich trčí a vlastně v té chvíli jsou nepřijatelné. Ale já třeba si pamatuju, když jsem byl na první projekci Borata, která byla ještě, myslím, v Kyjově z nějakého úplně nepochopitelného důvodu jsem vlastně, abych to viděl, tam jel, ...

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt Robert SEDLÁČEK, režisér nejmenovaná osoba:
To je příšerná stoka.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Ano, a tam v podstatě bylo ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
V Kyjově stoka nebo Borat?

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Borat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Abych tomu správně rozuměl.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
A tam opravdu bylo vidět na tom publiku, že tam jsou prostě, a tam byli kinaři i vesničtí, samozřejmě ti městští lidé jsou trošku otrlejší, a tam byli lidi, kteří to opravdu jakoby naprosto nepřijali a potom samozřejmě lidi, který to maj trošku volnější, a tam už se to nedá ani vysvětlit, že na tom jakoby něco prostě, co je na tom vtipného, oni to vůbec neberou, ale chápu to.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tomáši, jestli dovolíte, Roberte, taky, pojďme tu debatu vrátit k tomu, jen podotknu pro posluchače Radiožurnálu, že stále posloucháte Speciál Radiožurnálu tentokrát o kvalitě nebo případně nekvalitě českých komedií. Když jsem četl ten váš komentář, Kamile Filo, tak mi z toho prostě vyplývalo, že minimálně vy si myslíte, že česká komedie současná v roce 2012 plus minus prostě není úplně kvalitní útvar, že ve své většině neprodukují tvůrci a producenti díla, která by jaksi stála za to, až na nějaké výjimky, které jste jmenoval také v tom komentáři. Je to tak, pochopil jsem to správně, a proč to tak je podle vašeho názoru?

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Já jsem tam hlavně jmenoval ty filmy, který už právě našly ten model, kterej je funkční z hlediska komerčního. A já jako netvrdím, nebo takhle, nepochybně jakoby se dalo mluvit o různejch modelech, ale jak říkal tady Tomáš, pokud se někdo vydá jinou cestou, má problém s tím sehnat na to peníze. Já jsem tam jmenoval prostě ty filmy, který už si našly ten model, a ten specifikuju opravdu, jak je to jakoby hodně kolektivní filmy, ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To jsou které filmy?

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
To byly všechny, to jsou všechny filmy Marie Poledňákové, Jiřího Vejdělka, teďka teda objevil tu metodu Jiří Cieslar s Láska je láska.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A vy mluvíte o nějaké metodě, to znamená, jak kdyby existoval nějaký manuál, podle kterého natočit film, aby byl úspěšný, aby vrátil peníze, které byly investovány?

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Zhruba, zhruba. Čili jde tam o tom, že ty filmy mají většinou nějaký lascivní téma, ale nejsou nikdy otevřeně vulgární a sexuální, jako nesmí být, oni to jenom hrajou, čili nejsou jako drsný filmy, čili musí lákat řekněme jakoby střední generaci, takovej ten jakoby maloměšťáckej vkus to pěstuje, je to, jsou to hodně jakoby kolektivní rodinný filmy, hodně vztahů tam je, tak jako povrchne nahozené.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Rozumím. Kamile, vydržte prosím. Režisér Robert Sedláček, myslím, výrazně nesouhlasil, když se mluvilo o tom jakémsi manuálu, proč?

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Já jenom na to chci říct, když budeme takhle vydělovat humor nebo komedie je, víte, touha se smát nahlas, to není umění, to je chtění. Humor je dohoda, to znamená, my někam půjdem, protože se chceme bavit, a ten film přesně tomuto vychází vstříc. To je jako, když je bouřka, tak stavíme bleskosvod. My nemluvíme o tvorbě v oblasti komedie nebo veselohry. Ty lidi tam přijdou, protože se chtějí nahlas řehnat. A to je potřeba říct na prvním místě. Člověk má potřebu se řehnat. A řehtáme se v určitý okamžik, v určitém stavu na kde čem a z toho vychází groteska a všechno, čili nemluvíme o umění.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já tomu rozumím.

Robert SEDLÁČEK, režisér:
On má pan Fila hrozně náročný kritéria na komedii.

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Ani bych neřekl. Jako já třeba jsem uváděl jako dobrý příklady opačný právě třeba jako toho Borata nebo filmy jako Pařba ve Vegas, prostě jako celá ta ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To jsou filmy, u kterých se řehtáte?

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Obrovská jako vlna jako nesmírně vulgárních americkejch komedií, který jsou hrozně vtipný, jsou strašně současný, jako prostě zapojujete všechny moderní fenomény současnýho světa, to se tam v tom jako objevujou, ti herci vlastně jako jsou mnohem odvázanější i v tom projevu, jo, takže vůbec nemám nároky, že by ty filmy měly bejt náročný z hlediska uměleckýho přesahu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pro naše posluchače Robert Sedláček stále nesouhlasně vrtí hlavou. Mě by prostě ...

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Podle mě prostě Marie Poledňáková není intenzivní, jo, to jako nejsou intenzivní filmy, to jsou jako maglajzy, to není intenzivní, to umí udělat každej, to je jakoby humor vlastně jakoby slabej. Jako problém není jeho nevkusnost, problém je jeho slabost.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A to, o čem mluví Robert Sedláček, že není možno někomu vyčítat, že ho prostě baví to, čemu vy říkáte maglajz a řehtá se u toho, byť to třeba pro vás může být obtížná představa.

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Obtížná ne.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Robert Sedláček.

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Ale já se třeba vůbec nesměju. Jo, to je svět podle pana Fily, svět podle dalších ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Počkejte, u čeho se nesmějete, pane režisére?

Robert SEDLÁČEK, režisér:
U Pařby ve Vegas nebo já nevím, jak se to jmenuje, prostě, že jedou borci a vožerou se někde a neví, co dělali a ha ha ha, víte, to je ten humor prostě a někdo zase jinej potřebuje to jemněji a směje se úplně stejně intenzivně a je to úplně stejně pokleslé, protože ví, že to je blbý. On i pan Fila ví, že to je blbý, že nějaký borci jedou, a to je princip toho, pane Filo, to není útok na vás, vy jste jednou napsal velmi chytrou větu, když vás rozčílil nějakej film a říkal jste stejně jako puberťák si pořád dokola pouští jednu písničku a ne celé cédéčko, víte, si nějakým způsobem děláme dobře. A komedie je v podstatě sled standardních situací. Vy víte, co přijde prostě, ten blbec ve skříni, je to založené na nějakém paradoxu. A občas potřebujeme prostě vidět optimista a pesimista, jak komentuje stejnou situaci, jak někdo říká někomu, že ho miluje a ve skříni, víte, a stejně tak někdo se ožere jako v tý pařbě a teď jako něco dělá a je to vlastně nezajímavý celý a žijeme to všichni v různých obměnách, a to je ta komedie. Prostě díváme se na něco, co si pořád vracíme a teď se na tom ukájíme v tom smyslu, že nám to dělá dobře, že se budeme řehnat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane režisére, řekněte mi ještě jednu věc, ta teze Kamila Fily, že existuje možná s trochou nadsázky nějaký manuál, jakým způsobem natočit film tak, aby byl úspěšný, aby byl v top ten řekněme návštěvnosti za ten daný rok a tedy vrátil alespoň nějakou část, neli celé peníze do toho vložené, existuje to?

Robert SEDLÁČEK, režisér:
To víme všichni, ale funguje to jenom tak na 70 %, dejte tam hvězdu, zamontujte tam nevěru, plky o hodnotách, které ty postavy zároveň všechny porušují a dejte tam paradox, postavte proti sobě oheň a vodu, rozumíte, a ono už to jako něco udělá. Ale teď jde o to, jak dobře to obsadíte, protože můžeme napsat vtipné dialogy, ale jenom někteří málo z nás jsou, a to jsou ti největší herci, proto je do těch komedií každej chce, může bejt i vtipný. Můžete 20 let koktat jak Luděk Sobota, ale prostě, já nevím, pak přijde Bolek Polívka a něco se mu a víte, kde je Sobota? A víte, ono ještě jako má to jiný věci.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tomáš Baldýnský.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Já jenom bych chtěl říct, že rozdíl mezi mnou a Kamilem a Robertem je v tom, že my si myslíme, že komedie samozřejmě je konstrukt, je to jakoby, já si osobně myslím, že lze ji udělat funkčně a opravdu mechanicky v podstatě bez srdce, myslím, že je možné rozesmát lidi a možná ani nebudou tak jakoby, ani to z toho nebude tak čouhat, ale náš problém, Kamil může vrtět, ale já jsem to tak vždycky cítil, že problém našich komedií, že nejsou ani ten dobrý konstrukt. Že kdyby u nás někdo dokázal natočit, já neuvádím Pařvu ve Vegas, já uvádím Ženy sobě, které mi ještě jakoby připadají vlastně takové evropským tím svým stylem.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To byl vlastně oscarový film.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Ano, velmi překvapivě tam byla nominace na Oscara a já jsem na to koukal, je to takové, jako kdyby hollywoodský scénárista spolupracoval s Milošem Formanem, kterej, v mladších dobách, když ještě jakoby to trapno a takové to pomalé tempo bylo pro něj takové typické a já si myslím, že u nás vlastně ty komedie tímto způsobem ani vlastně po srsti, protože ten film přece jenom je jakoby po srsti a je to všechno předvídatelné a je to vlastně, když se to na to člověk podívá, tak je to v podstatě, jak se říká, by the book, teda podle příručky, ale že u nás to ani nikdo nedokáže udělat a ještě ta frustrace, kterou já znám, když jsem ještě byl filmový kritik, je, že já vím, že ty filmy jakoby nefungujou. Já vím a chodil jsem do kin a jestli ta představa je, že se na filmech paní Poledňákové někdo jakoby nahlas směje, tak já jsem byl prostě jakoby schválně na tom filmu třikrát ve 3 různých kinech, ty reakce byly velice vlažné, bylo to opravdu, jak říkal Robert, že to je ta dohoda, tak oni se tam opravdu přišli bavit a teď, aby si sami před sebou nepřipadali jako hloupě, tak se tak jako nuceně zasmáli, ale že by tam opravdu někdo jako vyprsk smíchy nebo prostě jakoby zachechtal, to jsem tam teda nezažil, ale myslím si, že kdyby to byl ten správný konstrukt, tak to kino se prostě mlátí smíchy. A to, jestli si z toho filmu navíc něco odnesou, anebo je to opravdu jenom, že prostě se opravdu smějí a potřebují ze sebe dostat ten stres, to je jiná věc. Samozřejmě jakoby vynikající komedie ještě tomu člověku dá něco navíc, ale myslím, že to není nutnost.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak, jestli dovolíte, pánové, chviličku, jenom připomínám, že stále posloucháte Speciál Radiožurnálu, vysíláme z přízemí hotelu Thermal v Karlových Varech z Mezinárodního filmového festivalu a připomínám, že Speciál tak jako vždy je dělen zhruba na půlku, větší a menší vesměs, ta druhá je postavena zejména na dotazech našich posluchačů, tentokrát jednak těch přítomných, ale také několika z facebookových stránek pořadu Dvacet minut Radiožurnálu. Scénárista a publicista Tomáš Baldýnský je tady se mnou, také filmový kritik Kamil Fila a režisér Robert Sedláček. Tam, pokud by kdokoliv z vás tady chtěl mluvit, tak je tady mikrofon, můžete se ptát a zapojit se do vysílání. Zvedněte ruku nebo se přihlaste nějak hlasitěji, já vám slovo samozřejmě, samozřejmě dám. Já jsem skočil, Roberte Sedláčku, vám téměř do slova, ale mě by zajímala ještě jedna věc, já ještě jednou ocituji Kamila Filu z týdeníku Respekt, on píše: "Onu převládající podobu českých komedií nevyžadují přímo diváci, ale je mnohem spíš vytvářena producenty, kteří si myslí, že je potřeba uspokojit co největší část publika, v důsledku čehož jsou výsledná díla vždycky omezena na nejnižší společné jmenovatele vkusu." Jak jste na to přišel, že za to mohou producenti?

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Tohle, na tohle jsem přišel ve chvíli, kdy jsem mluvil s několika režiséry, kteří se takhle vymlouvali. Což jsou samozřejmě ...

Robert SEDLÁČEK, režisér:
To jsou kecy, to jsou kecy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
O těch kecech říká Robert Sedláček.

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Což je vždycky jako jedna rovina, ten článek prostě nemůže obsáhnout všechno. Tomáš k tomu dopsal jakoby ten komentář, kde teda zmiňuje ty další schvalovatele, financiéry, televizní různý producenty, kteří jakoby nad tím ještě daleko mnohem víc, než jenom ten producent, který shání peníze, čili jako samozřejmě bavíme se o tom systému, nebavíme se o ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já vím, ale my se de facto, Kamile, přece bavíme o tom, kdo tvoří ten výsledný film. Tvoří ho samozřejmě tedy režisér, ale tvoří ho absolutně, Roberte Sedláčku, pod tlakem těch, kteří na něj dávají peníze?

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Ne, to fakt ne. Režisér, kterej tohle řekne, ať si sbalí 5 švestek a jde to vykládat na nějakou vesnickou zábavu jako veselé historky, že on nemůže za svůj film. To není pravda. Vždycky na začátku se jasně dohodne, jak to pole působnosti bude vypadat a když na začátku jsem vstoupil do tvrzení pana Fila, že to je obrazem hodnot publika, ten scénář už samotný i dohoda s tím producentem a dikce, v jaké ten film bude vznikat, je taky stínem osobnosti režiséra. On od začátku moc dobře ví, do čeho jde. To jsou opravdy kecy režisérů, že jim producenti zničili film.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tomáš Baldýnský.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Já musím říct, že tady jakoby nesouhlasím vlastně jakoby s oběma. První věc je, že Kamil řekl takovou větu, já jsem na to hrozně alergický, že producent shání peníze. To je prostě jakoby úplně chybný výklad pojmu producent. A na rozdíl od Roberta, ačkoliv tam už nesouhlasím tak ostře, protože samozřejmě autorští režiséři, jako je on, tak tam samozřejmě oni jsou tou hlavní hnací silou toho filmu, ale v tom systému by to měl být producent. Ten producent je člověk, který by měl prostě přijít s tím, s tou vizí toho filmu a přestože režisér má tu na faktickou podobu toho filmu ten největší vliv a je to skutečně jeho otisk, tak v podstatě já si myslím, že správně je to tak, že tady producent, který má tu jakoby vizi, kterou táhne dál. A na jedné straně si shání peníze, na druhé straně zmotivuje režiséra, aby tu látku přijal a vlastně ta kreativní dohoda, to, co ten film je, by měla probíhat mezi nima dvěma. A vlastně si jakoby myslím, že ze zkušenosti filmovýho kritika vím, že ti nejlepší filmy nejlepších režisérů byly ty, kteří udělali s nejlepšími producenty a že mnohdy se stane, že prostě se třeba rozejdou a potom ten režisér a vůbec nechápete, co se stalo a najednou ta laťka jde výrazně níž, a to si potom člověk vlastně dohledá, že to najednou dělá pro někoho jiného a musím říct, že teda ty případy jsou i vlastně u nás v České republice mezi některými režiséry.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Technika poznámka Roberta Sedláčka.

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Já jsem na to jenom chtěl říct, že opravdu to jde ze srdcí těch tvůrců, protože je známo, že třeba Růžový panter, jak se nesnášel Petr Sielers s režisérem, jak nesnášel vůbec Růžového pantera, s jakým odporem Luis de Funes přijímal další role četníka v těch pitomostech, ale bavily davy, ale přijali to, protože nějakým způsobem měli rádi peníze, nepřesvědčila je látka, ono zase láska k penězům a hmotným statkům jde nějakým způsobem ruku v ruce s těma ohlupujícíma komediema, rozumíte, že to jde ze srdcí těch tvůrců. A když vás někdo uplatí k něčemu, co nesnášíte, ke spolupráci s někým, koho nesnášíte, je to součástí toho filmu. Jenom to jsem chtěl říct.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ten jeden dotaz z facebookových stránek od Pavla Kamaríta, je nutné, aby v době internetu, na kterém si stáhnu, co chci, tady v závorce je vyjmenováno několik zejména komediálních seriálů, Češi vůbec točili komedie? Tomáš Baldýnský.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Samozřejmě já myslím, že ani není nutné, aby mluvili česky třeba, protože vlastně na internetu to stejně zajímavý je stejně anglicky, to já myslím, že tohle je jakoby úplně absurdní věc. Pro tenhle národ, pokud chce přežít jako národ, tak musí prostě produkovat tu plnou sféru kulturních věcí, do kterých patří stejně jakoby komedie jako filozofické eseje. To jako kdybychom si řekli, už byl Kant, tak si to prostě přeložíme, přečteme a budem si prostě o tom povídat v nějakým jiným jazyce, protože ani ten se nebude rozvíjet.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře a ještě jeden dotaz, a ten je takový řekl bych shrnující. Paní Zoubková jmenujte 5 českých komedií podle vás. Tak spíš by možná pro řekněme obraz našich posluchačů plastičtější jste mohli říct tu jednu, která vám teď vytane na mysli, u které byste se řehtali? Tomáš Baldýnský.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Já, můj problém ještě samozřejmě je, že ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Se nesměje vůbec v kině.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Ne, ne, ne, ale já mám v sobě, já už vlastně jakoby nesmím, ale já se jako nesměju snadno. A ještě vlastně mám problém, že si já teď vybavuje ...

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Když se směje, tak je ho slyšet hodně, teda.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Ale já si prostě vybavuju bohužel teďka jenom film, u kterého jsem se jakoby fakt zasmál nahlas, a vlastně to prostě nemůžu říct, protože ten režisér tady sedí u stolu a vypadá to, že mu budu pochlebovat, takže já vlastně nemůžu jmenovat vůbec nic.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Můžete, Tomáši.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Mně se líbil moct Robertovi Muži v říji. Opravdu mě velmi šokovalo, protože my to tak všichni v té branži přetřásá, jak je zvláštní, že filmy Roberta Sedláčka přesto, že vlastně jakoby ta kvalita je, myslím, že se na ni už shodují teďka i filmoví kritici, mně ten film Muži v říji přišlo, že by se z toho mohli stát, teď nevím, možná Roberta zase urazím, jak je mým zvykem, ale Slavnosti sněženek nové doby nebo něco takového, že ...

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt Robert SEDLÁČEK, režisér nejmenovaná osoba:
To jsou takový kurvahošigutentag, no. To tak jako bylo nejvíc v tý době, že to bylo nejblíž tomu Dědictví od Chytilový, no.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Ale v každým případě já si myslím, a vlastně mě na Robertovi baví, že vlastně tím, že to je komediálně pro něj vlastně, zdá se, spíš jakoby vedlejší produkt toho, co chce udělat, ale mě to bavilo, přišlo mi to jak prostě chytrý, tak jsem tam poznával život svůj a svejch příbuznejch, a to mi přišlo prostě v pořádku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Robert Sedláček.

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Víte, co je na české komedii zvláštní? Čistě sociologicky. Že obecně ten trh s tou zábavou a komedie je jenom zábava, vlastně utváří cílová skupina řekněme do 25 let, to znamená, lidi, kteří možná jsou inteligentní, ale ne hluboký, protože ještě nic neprožili a jejich nějaké vhledy do života vlastně mají hodnotu momentky, blikání internetovýho, i když mudrujou, tak prostě mudrujou rozumově, nemudrujou ze zkušenosti nějaké hlubší, z analýzy sebe sama, ale nejúspěšnější filmy mají étos, a to platí jak pro Poledňákovou, Vejdělka, rozumíte, pro generaci 40 nebo 50+, že to je humor Televarieté, Bohdalové, Donutila a tady toto, a to je pro mě největší záhada, že toto je trend české komedie, víte, jak ten trh určují postpuberťáci a puberťáci.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tomáš Baldýnský.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Já myslím, že to je, ale u nás, že to není vůbec záhada, je to tak, že prostě u nás ti do 25 let jsou ti aktivní, tím pádem jakoby jsou to ti obvyklí návštěvníci kin, ale ten rozdíl mezi filmem a úspěšným filmem je u nás v tom, že se ty 40leté a 50leté podaří zvednout z domova a dostat do kina a ten rozdíl, a to je opravdu, když natočí něco Menzel, tak ať je to cokoliv, nebo nějaké z těch velkých jmen toho českého filmu třeba osmdesátých let, tak ti lidé ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Se seberou a jdou do kina.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
... se seberou a jdou, ale protože oni už byli tolikrát odrazeni tím, co se v těch kinech děje, a protože se nedokážou orientovat, těch filmů je obrovské množství, a navíc samozřejmě utekl ten filmový jazyk, který se změnil. Já si pamatuji, a to je hrozně let, že jsem měl takové ty kamarády, kteří dlouho nebyli v kině, a to tedy opravdu teď se stydím, jak jsem starý, ale byl to, a tak jsem je vzal na film /nesrozumitelné/ tehdy, který dneska to už je zaprášená věc, ale tehdy tváří v tvář byla vlastně taková jakoby nová věc, a oni to nebyli fyzicky schopni unést, protože to bylo strašně rychlé, strašně to na ně blikalo a ty filmy, které oni znali a přesto, že znali ty komerční a detektivní a thrillerové věci, to zas nebylo, že by předtím koukali jenom na filmy Bély Tara nebo Andreje Tarkovského, tak prostě fyzicky to nezvládli. To znamená, že když jim dáváme teď ta stará jména jim dávají jistotu, že je to aspoň nevyděsí, že je to neodradí a že tomu buď budou rozumět, anebo jim to bude tak jedno, že je jim jedno, že tomu ani nerozumí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Kamil Fila měl možnost si dlouho si rozmyslet ten jeden film, tak který?

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Jo ten jeden film. A od kdy do kdy?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Česká komedie.

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Jako vůbec česká komedie jakákoliv? Jako i předrevoluční?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ano, anebo pokud to byl název filmy od do kdy, tak to se já neorientuju akrát.

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Z těch porevolučních ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ne, to nemusí být porevoluční. Řekněte mi českou komedii jednu.

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Pro mě je vrchol Pane, vy jste vdova absolutní třeba, ale to je fakt jako to jsou starý věci, no.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A Robert Sedláček taky neřekl.

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Neřekl. Mně se líbí Císařův pekař.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A jsme u tématu ...

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Já jenom pardon, ale já jsem myslel porevoluční.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy už jste řekl, Tomáši.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Tak to já samozřejmě mohl přestat adorovat Sedláčka a mohl jsem říct prostě Kulový blesk.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Řekněte.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Kulový blesk, Kulový blesk.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, a kde je dnešní Kulový blesk, dnešní Císařův pekař?

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
No, právě, že to nejde udělat, to je jedna z věcí, která ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A proč to nejde udělat?

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Jako už se různě někde psalo, že vlastně ty komedie tohohle typu jako od Svěráka a Smoljaka jsou vlastně jako nějaký sociální satiry nebo v tom lepším případě. Je to, se to vybralo jako nějakej nešvar tý doby a ty filmy, jako velká část jejich humoru funguje na jakýmsi si spikleneckým pomrkávání, se smějete tomu stávajícímu zřízení zčásti, je to jeden z typů humoru, který zase byl velmi snadnej, protože cokoliv bylo špatně, tak za to mohl někdo nahoře.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu, Kamile, když už jsme tady mluvili několikrát o paní režisérce Poledňákové, je tady přece komedie S tebou mě baví svět, kde teda, pokud se nepletu ...

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
To jsou apolitický.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
... to je zcela apolitická záležitost.

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
To jsou apolitický filmy. To jsou jakoby dvě roviny, to jsou dva úplně odlišný typy filmů. Říkám, proto jako je dobrej a do dneška jako působí dobře Kulovej blesk třeba. A dneska, pokud prostě chce Zdeněk Svěrák udělat film, kterej by byl o kapitalismu, což jsou třeba Vratný lahve, tak jako není se vůči čemu vymezovat, prostě jako uděláte pár vtípků na supermarket, ale co chcete jako, co to ty lidi spojuje, prostě není jako žádnej ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pro rozhlasové posluchače Tomáš Baldýnský se zásadně ošívá. Já jen připomínám, že kdokoliv, kdokoliv je tady v přízemí hotelu Thermal v Karlových Varech, tak se může ptát, je tady k dispozici mikrofon, budu rád i za vaše dotazy. Tomáš Baldýnský.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Já jsem musel to ošívání ze sebe dostat, protože já prostě nemyslím, že ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tím způsobem jako Robert Sedláček 20 minut u kanální řeči?

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Tak, jestli můžu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Můžete. Máme na to zhruba těch 20 minut, Tomáši, ještě.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Hledat úspěch prostě, nebo to, že přetrvává nějaká komedie v tom, o čem ta komedie je. Podle mě není správné, ty komedie staré jsou dobré proto, že jednak je dělali samozřejmě jako kvalitní lidi. Já naopak si myslím, že komedie jsou vtipné přesto, že Marečku, podejte mi pero, je o večer, o fenoménu dělníků ve večerní škole, to přece u nás vůbec teďka jakoby není a smějou se tomu lidi, kdo tu dobu vůbec jako nezažili, to jsou filmy, v kterejch se říká soudruhu, jsou lidi, který vůbec neví, co to slovo znamená. A ale fungujou proto, že tehdy to dělali, jednak ty lidi toho, měli možnost toho udělat hodně, to znamená, že se těmi filmy učili. To je dneska, to je ta věc, která je systémová, zvlášť komedie, protože to je opravdu profese, to je prostě, jak říkal Robert, když chcete udělat umění, najdete si prostředky, kterými vy sám zvládnete tu myšlenku lidem říci, tak můžete být úspěšný, ale komedie, potřebujete si ty prostředky naučit, musíte bejt řemeslník, to znamená, když, a jedna věc je ta, že toho udělali hodně, druhá věc je, že na to měli čas. Svěrák se Smoljakem seděli měsíce v zámku spisovatelů, na Dobříši psali ty scénáře. Tady prostě, tady můžete psát scénář, když teda přes den chodíte do kolbenky, tak můžete po večerech, přes den prostě děláte všechno možný, jenom abyste si potom mohli třeba dva měsíce dovolit nepracovat a za tu dobu to musíte stihnout. A další věc, pardon, a to jsem měl takovou, takové velké zadostiučinění tady asi před dvěma dny ve Varech, že jeden z lidí, kteří mi kdysi schvalovali rozpočty, sám začal zkoušet dělat nějakou komediální věc. A přišel za mnou a říkal já jsem konečně pochopil, protože říká, že komedie na place potřebuje čas, protože normální ty běžné věci myslím si, že třeba, když chcete točit nějakou složitější akční scénu, to je věc, která tady potřebuje čas. Když děláte film, který je prostě řekněme třeba vztahoví, kdy ti herci jsou schopni hrát vlastně takové jednoduché emoce, vy z těch emocí skládáte ten dojem, tak a to se dělá samozřejmě hodně u seriálů, třeba Ordinace, Ulice, tam se všechno děje na první dobrou, když se jede něco podruhý, tak už někdo se zakoktal, ale u té komedie potřebujete čas, aby se to tam vyrobilo, aby tam ta jiskra prostě vyletěla a někdy je to, my, když jsme dělali televizní komedii, to je důležitý, Martine, to je důležitý tohle to, to lidi musí vědět, to musíte udělat 6krát a jenom jednou ta jiskra tam je a všichni to udělají stejně, celou dobu to dělají stejně, jenom tam ten vtip, jednou se zasmějete, 5krát ne, a na to musíte mít čas, čas jsou peníze, takže musíte mít peníze, my peníze nemáme, proto dobré komedie my nebudeme mít nikdy, děkuji vám za pozornost, už neřeknu ani slovo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já když tak zamávám rukou, kdyby ano, Tomáši, děkuji pěkně. Robert Sedláček.

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Já jenom řeknu technicky pro posluchače, že vlastně opravdu v tý komedii, a to je moje zkušenost režisérská, opravdu vzniká ten humor, kdy zjistíte, co je na té situaci vtipný a musíte ji vidět několikrát, i ti herci si ji musí, a tam zjistíte, a takhle vznikají, a tak vznikaly i ty dobrý český komedie a ještě vznikají komedie, že teprve zjistíte v té situaci, co tam je vlastně vtipné. A na to zase musí být inteligentní režisér, ne /nesrozumitelné/.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, dobře, jestli tomu správně rozumím, tak prostě ty minimálně 3 filmy, které vy jste jmenovali, když jste zjistili, že můžete jmenovat i z předrevoluční doby, tak ty prostě, nebo filmy takového rázu už nepůjdou natočit, protože na to nebudete mít dost času, dost času na scénář, nebo půjde to, Roberte Sedláčku?

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Ale půjdou. To je, víte, každá profese se dostane za těch starých časů to bývalo lepší. Oni také v té přítomné době nevěděli, jestli je to dobrý. Také mudrovali lidé jako my, ježíš marjá takové plytkosti a lidi se smáli, plný sály se smály a my teprve zpětně zjišťujem, co za to stálo, co prosil ten čas. Já taky se směju občas u českýho filmu a nejenom u svých.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
U kterýho?

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Dáváte otázky moc rychle.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
U kterýho? Robert Sedláček přemýšlí. Ne, tak přemýšlejte, když mi to řeknete, budu moc rád. A potom ještě jedna věc, kterou jsem zmiňoval úplně na začátku, protože my jsme začali hosty dnešního Speciálu Radiožurnálu oslovovat ještě v momentě, kdy Tomáš Baldýnský, pokud se nepletu, nebyl producentem Filmového centra České televize, tím se stal, jaksi abych tak řekl mezitím, čímž přibývá další rozměr celé věci. Česká televize je zásadním, pokud se nepletu největším vůbec koproducentem asi v České republice filmů. Vy byste měl být, Tomáši, tím, kdo pro příště bude se svým týmem lidí fungovat jako jakési síto, který bude rozhodovat o tom, co bude Česká televize koprodukovat, to znamená, do čeho dá se své peníze, nebo ne. Nedávno jsem, nevím, na které televizní stanici, viděl film Veni, Vidi, Vici, je, myslím, obecně uznávaný jako špatný film filmovými kritiky, jako velice špatný film a je koprodukován Českou televizí. Mě by zajímalo, jestli, dokud vy budete v České televizi, jestli Veni, Vidi, Vici 2, pokud bude natočeno, bude také koprodukováno Českou televizí?

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Na jednu stranu musím samozřejmě říct, že kdyby, protože ono to samozřejmě v těch velkých institucích typu Česká televize rozhodně nemůžu říct, že já budu nějakým způsobem schvalovat, co se bude a nebude vyrábět a musím říct, že kdybych to dělal, tak se spousta českých filmových tvůrců, která opravdu jakoby nadšena. Samozřejmě tam musí probíhat nějaký způsob řízení, schvaluje to nějaký orgán, který je ještě nad námi, to znamená, že jakoby nějaké to poslední slovo mít nebudeme. Na druhou stranu si myslím, že ty chybné koprodukce, mezi které považuju víc filmů než jenom Veni, Vidi, Vici prostě by přes nás neměly projít a neprojdou z toho důvodu, že výhoda, víte co, co je nevýhoda třeba autorského filmu nebo uměleckého filmu, je, že z toho scénáře, protože ten scénář je vlastně jenom takovej podklad, taková jakoby věc, která vlastně nikdy nemusí s tím výsledným produktem mít nic společného a je mnoho případů, je ta slavná, slavné odmítnutí Rady fondu kinematografie podpořit film Nuda v Brně, za kterou se potom všichni ti členové, kteří hlasovali proti, tak potom viděli to v kinech a vlastně si to vyčítali a ono se to někdy stane, že z toho scénáře to prostě jakoby se to nepřenese dál. Na druhou stranu si myslím, že u té komedie se to přenese. Tam se prostě pozná, jestli jako má ty parametry, které by měla veřejnoprávní televize podporovat, nebo ne, a je vůbec otázka ovšem jako na diskusi, na kolik by měla veřejnoprávní televize podporovat tu čistě mechanickou komedii, která bude jenom dobrá. A to je třeba otázka, kterou já tam kladu ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To jsem se chtěl zeptat teda popravdě řečeno já, Tomáši, vás.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
Já jsem, já jsem v té pozici asi třetí den a spousta věcí rozhodně ještě není vykomunikovanejch, prořešenejch a tohle je takové jedno z těch velkých témat, protože jak říkám, na jednu stranu já si myslím, že ta naše industrie filmová je prostě industrie a že kdybychom měli, že bychom se měli snažit, aby i ty nejkomerčnější produkty byly co nejkvalitnější, že bychom měli se snažit jíst ty housky, které jíst musíme, tak by prostě v nich, aby nebyly zkažené, aby prostě nesmrděly, ale nejsem si prostě jist, že to je přímo povinnost České televize tomuhle pomáhat, je otázka, čí je to povinnost a já si osobně myslím, že tady nechci zdržovat, ale byl jsem vyzván, že bychom taky měli mluvit třeba o filmovém školství, které rozhodně té komedii nenapomáhá a ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jasně.

Tomáš BALDÝNSKÝ, scénárista, publicista, producent Filmového centra České televize:
... říkám, je to jakoby, je to, že vlastně to Česká televize všechno nezachrání, ale rozhodně můžu slíbit, že nebudeme koprodukovat dementní filmy a pokud bychom měli, tak prostě tam já tomu nebudu moct dál pomáhat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Kamil Fila. Zajímal by mě, Kamile, váš názor na to, jestli, až se tady za účinkování Tomáše Baldýnského v České televizi pro příště objeví na filmu koprodukce Česká televize, jestli byste prostě ocenil, že to bude vlastně nějaká značka kvality, jestli bude v tu chvíli jasné, že ten film nebude dementní, mělo by to takhle fungovat?

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Já doufám, že jo, tak tam není jenom Tomáš, je tam i Jaroslav Sedláček, je tam Helena Ulrichová, jakoby nový lidi, ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já jsem říkal Tomáš Baldýnský a tým jeho lidí.

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
A jako rozhodně pro mě je to vlastně jakoby příjemná zpráva v tom, pokud nastane ta filtrace, která v Český televizi zatím asi nebyla taková jako silná, že pro mě jsou to jakoby další silnější filtry a nějaká jako předzvěst něčeho lepšího. Svým způsobem jsem jako zvědavej, jakým způsobem oni budou reagovat právě na ty těžko rozhodnutelný autorský projekty, který nelze vyčíst z toho scénáře někdy. My se vlastně celou dobu o tom bavíme, jestli teda opravdu lze poznat řemesla, já celou dobu souhlasím s Tomášem, ačkoliv jak on vrtí hlavou, tak jenom doplňuje to, co jako já prostě neříkám, že prostě samozřejmě ty komedie jsou otázka nějaký mechaniky, řemesla, toho, že musíte to opakovat, že prostě do tý barrandovský doby, zlatý éry prostě fakt byly dramaturgický skupiny, všichni ti slavní režiséři pracovali ve dvojici, prostě jako byli to Lipský, Vorlíček s Macourkem a tak dále, to jsou prostě lidi, který to dělali v nějakým dlouhým čase ty filmy a vylepšovaly se postupně, což dneska jakoby nefunguje. Dneska prostě dělaj ty filmy, ty scénáře píšou režiséři, kteří jako nemaj jako nějakou dobrou zpětnou vazbu, to jsou všechno problémy, který vlastně může řešit to, že v televizi bude sedět někdo, kdo má jakoby tady tenhle ten názor na věc jako má třeba Tomáš.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká Kamil Fila. Režisér Robert Sedláček, co vy byste užil od České televize jako veřejnoprávní instituce, která asi na tu koprodukci bude disponovat nějakým balíkem peněz?

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Vzhledem k tomu, že jsem jeden z dravců, kteří se o ně budou ucházet, tak nebudu říkat vlastně nic, já spíš obecně jsem chtěl říct, že já se směju dementním věcem, stejně jako většina z nás, ale radši se usmívám než směju, ten řehot je ztráta sebekontroly a jak už jsem řekl na začátku nějakým způsobem chtěná, a proto mě odpuzují tyhle ta řachavý komedie. A smích sám o sobě je hodnotou, ale ne absolutní, dozorci v koncentrácích nechali Židy rozesmívat, a za to je poslali do plynu o 3 dny později. Lidi ve válkách než se jdou zabíjet, tak jim vůdci umožní v kabaretech se smát pokleslým komediím a pak jim dají pušky a jdou se střílet. On ten humor musí bejt nějakým způsobem, umožňovat lidem taky přemýšlet a vidět sám sebe, víte. Říkal to už Horníček a skončil u toho Petr Novotný, že všichni si shromáždí ten sál tak, jak tady teď stojíte vy a říká pojďme se smát blbcům, víte, ale to znamená, jako vy byste blbci nebyli, jako já bych blbec, jako kdokoliv mimo tento sál, tam jsou blbci, my blbci nejsme, a to je ten zlatý český humor, kterej nám říká víte, blbci jsou ti druzí, a v tom je ten český vlídný sladký humor zrádný a v tom mám třeba rád Cimrmany, o kterých se tady mluvilo, Záskok nadčasový humor, kdy ten Svěrák se obrátí do toho publika v tom, v tom jejich dramatu a říká uvědomte si, že blbci sedí vždycky vlevo a ukáže do toho publika a na ty diváky a vtáhne je do toho, víte, blbci jsme my všichni a ta komedie by nám měla umožňovat si toto taky uvědomit, kromě toho osvobozujícího smíchu, aby to nebylo alibi, což je vlastně největší rakovina českého humoru a českých komedií, blbci jsou ti druzí, ne já. Tak takový jakoby politický proslov na závěr.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ještě ne zcela. Je tady ...

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Za mě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Rozumím. Jedna zajímavá věc, když se člověk podívá, a to souvisí s tím, jak jste říkal o tom českém humoru a co je prostě akceptovatelné pro diváka českého, co se týče komedie, když se podívá na žebříček nejnavštěvovanějších českých komedií za loňský rok, tak vedou Muži v naději Jiřího Vejdělka, Perfect Days Alice Nelis, V peřině F. A. Brabce a potom Ondřej Trojan natočil Občanský průkaz.

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Ale, pane Veselovský, kdo četl, já jsem si díky Vejdělkovi, abych se s ním nějakým způsobem vyrovnal, protože my jsme spolužáci z ročníku, a o jeho jméně říkám Nomen Omen, víte, kdo četl Boccacciův Dekameron, to je to samý, lidi to prostě milují. Rozumíte, to je ve stejné úrovni, když je večírek firem, tak se na ně podívejte, dají si první sedmičku a co začne? Leze se na stůl, někdo se vyslíká, dvojsmyslný vtipy, fekální humor, tak vypadá reálně zábava lidí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jinými slovy, co čekat od českých komedií?

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Ne, co čekat od jakýchkoliv komedií, který jako se chtěj zabývat to, co lidi zajímá nejvíc? Když se společně baví, když chtějí zapomenout na starosti všedních dnů. Nalejou se a mluví dvojsmysly o souložení, sprostý vtipy, shazujou ty druhý, jsou vulgární a takhle prostě, a to je Dekameron, to je Dekameron.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane režisére, proč jste natočil Muže v říji?

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
Já s tím nesouhlasím v jedný věci, a to je to, že filmy Jiřího Vejdělka nikdy jakoby neobsahujou právě jakoby ty vyložený sprostoty, fekálie a jakoby nic, co je fakt nepříjemnýho. Ty filmy vlastně ukazujou lidi v mnohem lepším světle, čili jako mnohem krásnější, mnohem úspěšnější, než jsou, a vlastně jako mnohem dokonalejší, jsou všichni ti lidi v těch jeho filmech, mnohem.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To byl Kamil Fila. Poslední slovo krátké Robert Sedláček.

Robert SEDLÁČEK, režisér:
Kamile, normální člověk přece nejde se dívat do kina na to za vlastní peníze, jak je úplně nanicovatej a odpornej, on potřebuje naději.

Kamil FILA, filmový kritik, týdeník Respekt:
No, jasně, to jsou ti Muži v naději, já to chápu.

Robert SEDLÁČEK, režisér:
V Česku bohužel prostě naděje vypadá jako Muži v naději. No dobře.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak, pánové, Tomáš Baldýnský, Kamil Fila a režisér Robert Sedláček byli hosty tohoto Speciálu Radiožurnálu. Bavili jsme se o minimálně 3 různých pohledech na žánr české komedie tak nějak kolem roku 2012. Díky za vaše názory. Myslím, že posluchači Radiožurnálu i ti, kteří jsou tady v přízemí hotelu Thermal dostali o něco lepší obraz o tom, co vy si o komediích myslíte a možná i o něco větší vhled do toho, jak se české komedie tvoří. To je z dnešního Speciálu Radiožurnálu úplně všechno. U mikrofonu byl Martin Veselovský a já se budu příště těšit opět na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, a. s. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy Ozvěn dne, Dvaceti minut Radiožurnálu i dalších zpravodajských a publicistických pořadů si můžete poslechnout v iRadiu

O tom bude diskutovat Martin Veselovský ve svém speciálu z Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary s režisérem Robertem Sedláčkem, scenáristou a filmovým publicistou Tomášem Baldýnským a filmovým kritikem Kamilem Filou z Respektu.

Speciál Martina Veselovského se koná v Karlových Varech v prostoru před Velkým sálem hotelu Thermal, I. P. Pavlova 11. Přímý přenos ve vysílání Radiožurnálu začíná v 17 hodin. Chcete-li se přijít ptát i vy, dostavte se, prosím, na místo konání nejpozději v 16.45 hodin. Videopřenos můžete sledovat na zpravy.rozhlas.cz.