Buďte ve střehu! Takhle vám restaurace může zkazit náladu
Zklamali vás v nějaké restauraci? Nejste sami. Pavel Maurer podle svých slov přitahuje trable. Jeho třídenní výlet na Moravu přinesl hned několik průšvihů – studený burger, víno, ze kterého byl cítit korek, a hovězí tvrdé jako podrážka.
Velmi často mi píšete, že jste se v nějaké restauraci strašlivě zklamali a že už se do ní nikdy nevrátíte. Buďte v klidu, to se stává i v lepších podnicích. Ne, že bych si myslel, že je to tak dobře, ale je to realita dnešního dne.
Pokaždé, když se v restauraci spletu, znovu a znovu si připomínám, že při výběru podniku na dobrou večeři i lehký oběd je třeba být neustále ve střehu. K volbě gastronomického zařízení přistupujte stejně zodpovědně a vybíravě jako k nákupu nové košile, lyží nebo rádia. V některých restauracích utratíte za tříchodovou večeři s vínem někdy mnohem víc než za kdejaký mobilní telefon.
Jestli vás to aspoň trochu uklidní, zažívám malá i velká zklamání velmi často. Hlavně když si nemůžu vybrat, kam půjdu. Nedávno jsem byl tři dny na Moravě, na Hané, ve Slezsku i na jihu.
V Brně jsem seděl v jedné nově otevřené ambiciózní restauraci 35 minut, než mi konečně přinesli jehněčí burger. Opečené brambůrky byly teplé, ale maso téměř studené. Číšnice byla milá a odmítla, abych útratu zaplatil, když viděla můj téměř netknutý talíř. Ale co je to platné, když jsem měl hlad. Čekat na jídlo v poloprázdném podniku přes půl hodiny a dostat studený talíř – to vám zkazí náladu na celý večer!
Jenže já ty trable asi přitahuji. Den nato jsem dostal špatné víno na prestižní večeři ve Zlíně, kde se na mě majitelé podniku celý den pečlivě připravovali. Ve víně byl znatelně cítit korek. Šlo tedy o vadu vína, za kterou skutečně nikdo nemůže. Snad jen číšník, který láhev otevírá, by si měl nejdříve sám přičichnout, aby zkontroloval kvalitu nápoje, než jej nalije do sklenic hostům.
Další den jsem měl tu čest na Moravě ochutnat nepokousatelný hovězí stroganoff. V nejmenované škole vaření se sice všichni snažili, ale vzhledem k tomu, že jídlo připravovali profesionálové, nezaslouží si žádnou pochvalu.
To byly moje tři dny na Moravě. Ve všech zmíněných případech jsem se však nechoval stejně. Pouze ve veřejné restauraci jsem se jednoznačně ohradil proti kvalitě burgeru, ale ve dvou dalších prekérních situacích jsem taktně mlčel. Víno jsem nedopil a stroganoff ve školní jídelně nedojedl. Přece jen jsem se držel hesla: Darovanému koni na zuby nekoukej. Já tomu koni sice na zuby koukal, ale Bůh je mi svědkem, že jsem se na něm ani jednou nepovozil!
