Také si zbytečně umýváte ruce a splachujete? Pavel Maurer radí, jak šetřit vodou
Rekordně teplé počasí a dlouhodobé sucho s sebou přináší vysychání studní a také obavy. Budeme mít v budoucnosti dostatek vody? Tuto otázku si klade i gastronaut Pavel Maurer.
Během horkého letního počasí přemýšlím o vodě. Stojím na své miniaturní zahrádce a marně se snažím kropit a oživovat na troud uschlé rostliny. Jenom pár dnů jsem byl pryč a vše mezitím spálilo extrémní saharské horko dorážející na Prahu a celou naši zemi.
Začal jsem dokonce trochu panikařit a hlavně být nesmírně šetrný. Místo abych při ručním mytí nádobí pouštěl vodu do výlevky jako obvykle, naplňoval jsem s ní různé misky a hrnky a pak zaléval truhlíky sálající pelargonií.
Dokonce mi v těchto dnech dělá potíže splachovat na záchodě. Je mi úzko, když vidím, jak proteče mísou 10 litrů pitné a čisté vody po každém malém čurání.
Japonci prý jednou zkoušeli vytěsnit alespoň jedenkrát denně návštěvu místa, kam chodí i jejich císařpán pěšky. Koncentrovali se, trochu to zadržovali a kumulovali svoji potřebu. Prý jedno milionové město takovým způsobem ušetřilo až 5 milionů litrů vody denně.
Na to myslím, když kropím svoji zahrádku, piju vodu a pivo a víno a pak se jdu na záchod vyčurat, protože v tom horku pořád piju. Myslím na Araby, kteří v největších vedrech srkají po malých šálcích teplý čaj. Dobře vědí proč.
To, že my do sebe obrátíme vychlazený nápoj v horku, znamená, že náš žaludek musí začít naplno pracovat, aby studený nápoj ohřál na teplotu přijatelnou pro naše tělo a pak jej teprve pustil dál do organismu.
Myslím také na to, kolikrát denně si zbytečně umývám ruce. Vždyť se nacházíme ve srovnání třeba s Afrikou v téměř antiseptickém prostředí!
Také jsem dostal radu od jedné bylinkářky, že ke stromům nebo rostlinám mám vylévat vodu, ve které jsem předtím vařil brambory nebo řepu. Moje sestra dává svým stromům vždy zbytky z čajové konvice. Někdy také přidá mléčně zbarvenou vodu, v níž uvařila špagety. Prý to rostlinám chutná lépe než voda obyčejná, plná chlóru. Fakt je, že sestřina vesnická zahrádka září čistotou a velmi prosperuje.
Baví mě uvažovat v tom horku o tom, že ne vždy musíme kuchyňskou zbytkovou vodu vypouštět zbůhdarma do výlevky. Proč lít vodu do kanálu, když ji můžeme recyklovat? Obávám se, že v budoucnu bude vody méně a bude dražší. Měli bychom s tím raději počítat a už teď se učit být alespoň o kapku šetrnější.
