V Červené Vodě kvetl obchod s Rusy
Malebná obec Červená Voda na úpatí Orlických hor a Jeseníků se během sovětské okupace vyrovnávala nejen s pobytem téměř dvoutisícové sovětské posádky, ale také s přílivem lidí z okolních obcí. Ti pravidelně přijížděli do Červené Vody za výhodným obchodem. Sovětská armáda nabízela ve svých obchodech kožichy, šperky, kaviár, ovoce, ale také elektroniku. Zboží, které se na pultech tehdejšího socialistického Československa často neobjevovalo.
Kronikář Červené Vody Jaromír Dorňák ukazuje na rozpadlý sklad brambor s plechovými šedivými vraty. Právě v něm byla ještě před dvaceti lety velká sovětská prodejna. Koupit se v ní dalo různé zboží. Hlavně to, které běžně nebylo k dostání.
„Byly nabízeny kožešiny, kožichy, ale třeba i šperky, některé potraviny, například kaviár. Červenovodští trochu zájem o zboží měli. Zaznamenával jsem, že daleko více bylo těch, kteří do Červené Vody přijížděli z nejbližšího a možná i trochu vzdálenějšího okolí,“ popisuje kronikář.
Červená Voda v okrese Ústí nad Orlicí ležící poblíž česko-polských hranic se tak brzy stala vyhlášeným místem česko-sovětského obchodu. Pro vojáky chemické ochrany a protiletadlového raketového pluku, který tady během okupace sídlil, to byla prý výhodná směna. Vojáci měli zájem o československou měnu. Naopak Češi získali exotické zboží, jako byla elektronika a šperky. Ne vždy se ale nakupovalo bez problémů.
„Osobně se domnívám, že to bylo naprosto nevýhodné, protože šlo většinou o výrobky, které se k nám běžně nedovážely. Když byly takovým pokoutným způsobem k nám dovezeny a u nás zakoupeny, tak se na ně nevztahovala žádná záruka. Při poruše bylo nutné najít někoho, kdo se v nich aspoň trochu vyznal,“ míní Jaromír Dorňák.
Kronikář, který se po revoluci stal červenovodským starostou, do sovětských obchodů nechodil. Sovětská armáda přišla do Červené Vody, když mu bylo 34 let a učil v místní škole. S okupací se nikdy nesmířil, a proto směnu načerno nepodporoval.
Na dobu minulou proto nerad vzpomíná, stejně jako další obyvatelé obce. Na otázky, jak si pamatují obchody se Sovětskou armádou, nechce nikdo z místních odpovídat. Poslední voják opustil obec na konci dubna roku 1990. Zbyla tu jen spoušť v podobě rozpadlých kasáren, hal a bytových domů.
„Také jsem se podílel na úpravách a opravách jednoho takové bytu. Snad nejvíce práce dalo škrabání latexu, kterým byly stěny včetně stropu vymalovány. Byla to šedivá barva,“ dodal kronikář.
A šedivé doposud zůstaly i některé neopravené budovy, které tu vojáci zanechali. Včetně chátrající haly bývalé sovětské prodejny.
Zobrazit kasárny v Červené Vodě na větší mapě
