Lotyšsko šetří a prodává protiatomové kryty

Studená válka sice skončila už téměř před dvaceti lety, ale po celém Lotyšsku zůstalo dodnes z té doby více než 300 krytů. "Nehledě na to, že jich je více než tři sta, celkem by se do nich vešlo jen asi pět procent obyvatelstva," říká mi Majgurs Lutbárs, šéf lotyšské civilní obrany. Chce mi tak naznačit, že nemá smysl kryty dál udržovat.

"Vzhledem k tomu, že se stavěly za studené války, nemají dnes opodstatnění," dodává kapitán. Navíc jejich údržba stojí lotyšský stát hodně peněz, kterých není v době ekonomické krize nazbyt. "Spočítali jsme, že provoz krytů nás ročně přijde v přepočtu na 300 milionů korun a to si opravdu nemůžeme dovolit," přiznává šéf civilní obrany.

"Kryty jsou v různém stavu - některé ve víceméně zachovalém, jiné v naprosto dezolátním. A například filtry ve vzduchotechnice nekontroloval nikdo už třicet let," prozrazuje pan Lutbárs.

Jedním z nevyužívaných krytů je i ten v Exportní ulici na okraji Rigy, hned vedle přístavu. Pojďme se do něj podívat. Malé zařízení o několika místnostech bylo postaveno před půl stoletím. Mělo sloužit jako úkryt pro vedoucí přístavu. Nikdy nebyl použit. Dnes ho hlídá důchodce Richards Augutsievič, můj průvodce bunkrem.

Pan Richards mi ukazuje filtry. V hlavní místnosti jsou ještě stůl a židle, speciální sprcha po zamoření taky funguje. Světla kvůli velké vlhkosti zapínáme jen s obavou. Ventilace na ruční pohon se však rozbíhá bez problémů. Příkrými schody stoupáme na povrch. Nikdy nepoužívaný bunkr zavíráme.

Pana Richardse se ptám, jaký osud tento kryt čeká. "Co s ním bude? Nejspíš ho zničí a postaví tady nějaký nový dům," dodává stručně a jasně. Většina krytů v Lotyšsku patří státu, část samosprávám a zbytek je v soukromých rukou. Stát se jich však chce zbavit.

"V podstatě neexistuje žádný předpis, jak s kryty naložit. Každý majitel už může sám rozhodnout, co s takového zařízení udělá. Vláda ho nijak neomezuje," podotýká šéf civilní obrany. A tak se některé kryty přeměnily na obchůdky, na posilovny nebo na střelnice.

Většina měla sloužit civilnímu obyvatelstvu, byly ale i supertajné bunkry, kde by se v případě války ukrylo tehdejší komunistické vedení. "Takový kryt, neboli centrum velení, se dodnes nachází v Ligatne, osadě v lesích asi 80 kilometrů od Rigy. Dodnes tam zůstalo veškeré vybavení KGB - jídelna, nábytek. Dnes je z toho muzeum," prozrazuje mi pan Lutbárs. A tak vyrážím do Ligatne.

Tajný úkryt pro ústředí strany a ministry se ukrývá v podzemí, pod bývalým rehabilitačním centrem. Je obrovský. "V tomto jediném bloku se nachází 89 pokojů plus 10 technických místností. Jsou tady prostory pro KGB - pro odposlechy, studio pro nahrávání šifrovaných zpráv, tajné sovětské faxy, přímý telefon do Kremlu, jídelna, vlastní studna," popisuje mi unikátní kryt paní Margarita. A chodbou s vypouklými zdmi, které měly pohltit nukleární šokovou vlnu, se noříme do spleti dříve supertajných prostor.

Dnes už je Lotyšsko členem Severoatlantické aliance, ale bunkr v Ligatne je naprosto přesvědčivou vzpomínkou na období studené války. Odtajnili ho teprve před pár lety. Jako jeden z mála krytů v Lotyšsku tak zůstane i pro další generace.