Masaryka nebo Karla IV. byste na pivu nepotkali. V Praze se vždycky pilo víno!
Možná vám přijde, že jsme národem pivařů. Jenže v minulosti se v českých zemích vždycky pilo hlavně víno. Dopřával si ho svatý Václav, Karel IV. i Tomáš Garrigue Masaryk.
Praha pije víno. A pila ho vždycky. Spolu s ní pily víno všechny země Koruny české. Je zajímavé, že národ zdůrazňující svoji bohatou pivní tradici, přednostně uctívá trojici vládců, kteří jsou tak či onak spojeni s vínem. Mám na mysli svatého Václava, Karla IV. a kupodivu i Tomáše Masaryka.
Svatý Václav byl od středověku patronem všech vinařů. Z pohledu historiků to byl rozporuplný vladař. Poněkud osobité bylo i jeho vinaření. Velební legendisté se shodují v tom, že v noci tajně přelézal ploty vinic a hrozny sklízel tajně. Jednoduše řečeno, kradl.
To za Karla IV., který osázel celé pražské okolí vinohrady, by takový zloděj přišel o ruku. Otec vlasti totiž vydal přísné vinařské zákony, na jejichž základě useknou ruku každému, kdo „by stoje před vinicí lámal hrozny přes plot rukú sahaje“.
Karel IV. byl samozřejmě velkým milovníkem vína. Jeho syn Václav IV. jej ale podle všeho v pití předčil. Je příznačné, že nešťastného krále Václava pohřbili po vyrabování královské hrobky uprostřed jedné zbraslavské vinice. Svatý Václav a Karel IV. se nám s vínem spojí tak nějak automaticky. Ale proč sem tahá toho Masaryka, řeknete si.
Tomáš Garrigue Masaryk byl Jihomoravan a dětství prožil uprostřed vinařského kraje. Dokud pil alkohol, bylo to víno. Pivo zásadně odmítal. A věděli jste, že jeho bratr Ludvík, byl známý vinárník? Ten v Praze bez moravského vína doslova strádal, a proto v metropoli založil první moravskou vinárnu. Bodrý vinárník Masaryk byl pravým opakem svého odříkavého sourozence. Do Masarykova podniku pravidelně docházel Vrchlický i Aleš.
A kdybyste se mohli Ludvíka Masaryka zeptat, jak je to s tím vínem v metropoli, jistě by vám potvrdil, že Praha pije víno.
