Vařonka, žurek, bryja. Děti z bohumínské školky umí vařit podle slezské kuchařky
Zážitkovou gastronomii můžete vyzkoušet nejen v luxusních hotelích nebo restauracích. V Bohumíně mají z vaření zážitek i děti v mateřské škole. Pečou a kuchtí tam podle speciální slezské kuchařky, kterou vydala škola společně se sousední polskou obcí. A zážitkem jsou už pouhé názvy receptů, tradiční jídla mají totiž jména ve slezském nářečí zvaném „po našimu“.
Děti mají u stolečku všemožné kuchyňské náčiní a chystají se upéct pravý slezský drobenkový koláč. Šéfkuchařkou s nesmírnou mírou trpělivosti je učitelka Vilma Valentová Urbančíková. A jak podotýká, je ráda, když si děti k vaření mohou samy přivonět, ochutnat, zkusit, zda jsou jablíčka studená nebo teplá.
Bryja je starým tradičním pokrmem chudých. Do hrnce s vodou přidáme na měsíčky nakrájené jablka, hrušky, půlené švestky, trochu soli, skořice a krátce povaříme. Pak uděláme zákletku z zakysané smetany a mouky, přidáme k ovocnému základu a opět povaříme. Bryja chutná dobře podávaná s vařenými brambory.
„Vidíte, že je to hodně bavilo. Je to taková prožitková gastronomie,“ vysvětluje učitelka. V kuchyni vládne kuchařka Pavla, která děti vnímá jako roztomilou konkurenci. „Já už bych mohla tím pádem jít do důchodu, klidně mě můžou zastoupit,“ usmívá se.
Učitelka Vilma Valentová s dětmi vaří podle originální slezské kuchařky, přitažlivé už jenom podle názvů – slezský bigos, ožure, vařonka. I ona sama má osobní zkušenost se slezským nářečím, pamatuje si například, že třeba orinkle byly náušnice, špigl zase zrcadlo.
„Kořeny jsou hrozně důležité, vědět, odkud jsem a kam patřím, kde vlastně zůstávám. Každý člověk, který žije v nějaké zemi, by měl znát její historii,“ podotýká.
O slezskou kuchařku je mezi rodiči takový zájem, že školka chytá další vydání.
