Jan Pokorný se vrací do Ranního Radiožurnálu
Před rokem se přestěhoval do Paříže, odkud se vám hlásil jako francouzský zpravodaj Českého rozhlasu. Tento post byl sice zrušen, ale o zpravodajství z Francie nepřijdete – poskytovat vám ho bude náš spolupracovník Jan Šmíd. A Jan Pokorný se vrací zpět tam, kde jste ho měli nejradši – do ranního vysílání Radiožurnálu.
Celý rok 2010 se ve Francii děla spousta věcí – nejvíc asi spojená s protesty proti šetření a reformám. Jak těžký rok to pro tebe byl, když předtím jsi zkušenosti ze zpravodajského postu neměl?
Neměl jsem zkušenosti ze zpravodajského postu, ale zpravodajství jako takové – kratší zprávy, reportáže – mi nebylo zas až tak cizí. Za ta léta v rozhlase jsem býval mnohokrát v terénu i v roli reportéra. A práce zpravodaje v zahraničí se liší pouze v tom, že ji děláte v cizině. Jistě, trochu jinak vybíráte agendu, pokukujete při tom, co se u nás vysílá z domácího dění, abyste mohli třeba dokreslit něčím v mém případě francouzským. A post ve Francii není v nějaké neklidné, nešťastné zemi, takže narozdíl od některých kolegyň a kolegů, kteří působí v dramatičtějších koutech planety, ve Francii nejde o život. Pracovně to tedy byl rok zajímavý, pestrý, jednoduše – zajímavá epizoda.
V rozhovoru z prosince 2009 jsi byl stran Francie poměrně dost optimistický. Zklamala tě v něčem země Napoleonů a Edit Piaf?
Nejel jsem do Francie s nějakými emočními očekáváními. Zajímala mě ta práce a země galského kohouta byla jejím objektem. Snažil jsem se k tématům přistupovat tak, abych nevytvářel turistický bedekr a zároveň nenudil českého posluchače nezáživnými tématy o politických sporech nalevo nebo napravo. Země jako taková mě nemůže zklamat. To můžou jenom konkrétní lidé v ní, kteří ale můžou i potěšit. A novinář by asi neměl být tím, co zpracovává, ani zklamáván, ani příliš těšen.
Od 3. ledna tě posluchači zase uslyší v Ranním Radiožurnálu. Myslíš, že ti zkušenost z pobytu ve Francii v něčem pomůže?
Určitě, když přijdou nějaké zprávy z Francie, budu víc vědět, o čem je řeč. Kdysi před lety jsem se byl podívat v Paříži v rádiu na jejich ranní program. Naproti moderátorovi seděly tři slečny a mile se usmívaly. Ptal jsem se ho, jestli to jsou produkční nebo asistentky. Opáčil, že ne, že ony tam sedí proto, aby on – moderátor – měl celé ráno dobrou náladu, neseděl ve studiu jen za svitu stolní lampičky. Pak dodal, že ho to jako chlapa nutí se trochu víc předvádět, což prý je před živým a navíc ženským publikem snazší. Ale chápu, že se vracím v období úsporných opatření a zadarmo se na mě v pět ráno žádná fešanda usmívat nebude. Tak z toho asi nic nebude. Ostatně – oni to zrušili i ve Francii.
Už se těšíš? Na co nejvíc?
Na ranní posluchače. Na první červenou ve studiu, až řeknu: „Je pět hodin.“ Snad to ještě zvládnu. Na kolegyně a kolegy, s nimiž se budu ráno znovu potkávat v našem newsroom a ve studiu. Na živé rozhovory. A na rádio vůbec. Na to se člověk může těšit, to nezklame.
Vysílání ČRo 1 – Radiožurnálu si můžete naladit na síti VKV/FM vysílačů po celé České republice a na dlouhé vlně 270 kHz. Poslouchat nás můžete i přes internet, pomocí DVB-S přijímače (satelit Astra 3A) a ve veřejnoprávním DVB-T multiplexu.
Záznamy vybraných pořadů Českého rozhlasu 1 – Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu. Pro automatické ukládání záznamů oblíbených pořadů do svého počítače nebo mp3 přehrávače můžete využít službu Podcast.
