Stálá spojka Českého rozhlasu v Londýně
Diamantové jubileum královny Alžběty II., strkanice s Evropskou unií, ekonomické reformy a stávky a samozřejmě letní olympijské hry. To je jen pověstný střípek toho, co se děje na severozápadě starého kontinentu. Od června s Jiřím Hoškem, novým stálým zpravodajem z britské metropole.
Několik posledních let je toho tolik, co se v Britském společenství národů (anglicky Commonwealth) děje. Pomineme-li finanční a hospodářskou krizi, jsou to také například půtky Spojeného království s Evropskou unií, vojenské mise na Středním východě, chybět nebudou ani informace o královské rodině. Navíc Londýn letos čeká největší sportovní svátek – olympijské hry.
Naším dlouhodobým spolupracovníkem ve Velké Británii je Milan Kocourek, občas v našem vysílání slýcháte také Ivana Kytku. S oběma novináři budeme i nadále spolupracovat v případech, kdy bude potřeba souběžně zpravodajsky zpracovat více akcí nebo událostí.
Jiří Hošek: Témata doslova na každém rohu
Budeš Velkou Británii zpravodajsky poznávat sám, nebo už víš, na koho se tam kromě Milana Kocourka obrátit?
Zpravodajsky ji budu určitě poznávat sám, i když slovo poznávat je trochu nepřesné. Určitě budu k nové práci a pro mě nové (nebo staronové) specializaci přistupovat s pokorou a nebudu se tvářit, že znám Londýn a Británii stejně dobře jako lidé, co tam žijí 40 let. Budu mít jednoho mentora, takového „přítele na telefonu“, na kterého se chci obrátit, ale jeho jméno bych si s dovolením ponechal pro sebe.
Je něco, čemu by ses rád věnoval v Británii víc – třeba v reportážích Zápisníku zahraničních zpravodajů?
Mám pocit hraničící s jistotou, že Británie byla v posledních letech v českých médiích informačně „poddimenzovaná“. Český rozhlas z tohoto srovnání vychází díky Milanu Kocourkovi a Ivanu Kytkovi ještě docela slušně. Témata se tam „válejí“ doslova na každém kroku.
Nedokážu teď říct, že se budu věnovat sociálním tématům víc než ekonomice a sportu víc než kultuře. Chci vsadit na maximálně autentické příspěvky a pracovat multimediálně, to znamená nezávodit v počtu příspěvků, ale v jejich propracovanosti, originálnosti a šíři zpracování, včetně fotografií a třeba i krátkých videosekvencí pro náš stále se lepšící zpravodajský web i stránky Radiožurnálu.
Snad můžu prozradit, že mě, coby člověka, který se na Radiožurnálu dlouhodobě věnuje tématu 2. světové války, nesmírně zajímá pobyt československých vojáků, zejména letců, ve Velké Británii. Chtěl bych spolu s Jiřím Rajlichem z Vojenského historického ústavu reportážně zmapovat nejslavnější místa, kde naši letci působili. To je však dlouhodobý projekt a teď budou mít bezprostředně přednost jiné akce.
Největší mezinárodní akcí, kterou letos Londýn zažije, jsou olympijské hry. Na nich samozřejmě nebude chybět ani Radiožurnál. Už ses s naší sportovní redakci domlouval, co kdo budete mít na starosti? Čím konkrétně se budeš zabývat Ty?
Mým hlavním úkolem bude výroba Londýnského deníku. V něm uslyšíte reportáže ze spíše ne-sportovního dění kolem olympijských her. Po zkušenosti z her v Sydney a Salt Lake City však předpokládám, že vypomůžu i se sportovním zpravodajstvím.
Co kromě 2. světové války nás nejvíce spojuje s Velkou Británií?
Aktuálně třeba odpor k fiskálnímu paktu, dále pak pivo, fotbal a samozřejmě desetitisíce Čechů, kteří se vydali hledat štěstí v Británii. Mohl bych jmenovat i řadu význačných osobností, ale to by asi bylo na dlouho.
Třeba Švýcaři nechápou náš zájem o akce typu svatba prince Williama – jejich země nikdy nebyla královstvím, nemají to zažité. Má konstituční monarchie stále co říct, nebo už je to překonaná forma vládnutí?
Britská konstituční monarchie v dnešní podobě už toho s „vládnutím“ nemá mnoho společného. Je to hodně symbolická záležitost, jeden z pilířů bulvárního tisku, ale abych to jen nezlehčoval, je to výrazná esence onoho těžko definovatelného „britství“, které obyvatelé Spojeného království mají v genetické výbavě.
Teď Ti dám takový malý test :-)
Víš, podle čeho se jmenuje velitelství londýnské Metropolitní policie Scotland Yard?
Podle ulice, kde policejní ústředí sídlí, respektive sídlilo.
Šalamounská odpověď :-) Ano, jmenuje se tak podle ulice, ale ta přišla ke svému názvu takto: od roku 950 do roku 1707 bylo Skotsko samostatným královstvím (pak se spojilo s Anglií a vzniklo království Velká Británie). A právě do roku 1707 mělo Skotsko na tomto místě svou ambasádu – tedy výsostný „dvůr“ (jeden z překladů slova yard). Je to v podstatě poslední známka nezávislého Skotska v Londýně.
Jak se jmenuje a kdy bylo založeno nejstarší kloboučnictví světa?
Nemám nejmenší tušení. Mohu posloužit jen historkou z jedné mé oblíbené britské detektivky „Murder must advertise“ (Vražda potřebuje reklamu) od Dorothy Sayersové. Hlavní hrdina, lord Petr Wimsey, bezpečně poznal, ze kterého kloboučnictví pochází cylindr, jejž měla oběť jednoho zločinu na hlavě. Třeba to bude právě ten podnik, na který se ptáš! :-)
„Bé“ je správně: Nejstarší kloboučnictví světa se jmenuje Locks, založeno bylo v roce 1764 a už od té doby je možné ho najít ve středu Londýna v části St James’s v ulici stejného jména. Klobouky tu vyráběli pro každého – od admirála Nelsona po Charlieho Chaplina. Kultovním se stal jejich klobouk z pozdní viktoriánské doby a začátku 20. století – buřinka.
Kde přesně je střed Londýna?
Ufff, to asi cítí každý jinak, ne? Geograficky bych si stoupnul asi někam do Hyde Parku. Pocitově na Oxford Circus.
Ano, to si myslí hodně lidí. Ale skutečný střed města je v místě, kde stojí jezdecká socha Karla I. Stuarta na jižním okraji Trafalgar Square. Když se podíváš pozorně, na vozovce najdeš mosaznou desku, která označuje přesné místo středu Londýna.
Svoboda znamená zodpovědnost. To je důvod, proč se jí většina lidí bojí. Víš, kdo řekl tohle stále aktuální moudro?
George Bernard Shaw. Znal jsem to v překladu, který končí „… proč se jí většina lidí obává.“
Odpověď na jedničku :-)
Dobrá zpráva je, že spoustu těch nejpodivnějších londýnských legend a příběhů, které se však zakládají na pravdě, si můžete přečíst v knížce Toma Quinna London’s Strangest Tales. Špatná zpráva je, že ta dosud nebyla přeložena do češtiny.
A nakonec se nemůžu nezeptat: na které straně budeš mít volant ve služebním autě? :-)
Jednoznačně vpravo!
Na jeho cestu do Londýna se Jiřího Hoška v Zápisníku zahraničních zpravodajů ptal i moderátor Vladimír Kroc. Zajímalo ho nejen to, jak Jiří Hošek prožívá fakt, že bude navazovat na legendárního Karla Kyncla, ale i jak je na svou novou práci jazykově připraven.
Vysílání ČRo 1 – Radiožurnálu si můžete naladit na síti VKV/FM vysílačů po celé České republice a na dlouhé vlně 270 kHz. Poslouchat nás můžete i přes internet, pomocí DVB-S přijímače (satelit Astra 3A) a ve veřejnoprávním DVB-T multiplexu.
Záznamy vybraných pořadů Českého rozhlasu 1 – Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu. Pro automatické ukládání záznamů oblíbených pořadů do svého počítače nebo mp3 přehrávače můžete využít službu Podcast.
