Matka afrických lesů učinila ze sázení stromů politické gesto
Wangari Maathai, zvaná i „matka afrických lesů“, byla první africkou ženou, která získala Nobelovu cenu za mír. Po světě nasbírala dalších více než třicet ocenění. Zemřela loni v září v Keni. Pavel Polák měl možnost se s ní setkat ve Štrasburku před čtyřmi lety.
Přišla v sytě zeleném tradičním africkém oblečení a se stejně zeleným šátkem omotaným kolem hlavy. Rozhodná a charismatická žena, která založila hnutí Green Belt Movement. Chtěla v Africe sázet stromy a zlepšit životní prostředí. Konkrétní činy, žádná prázdná slova.
„Na začátku jsem žádné hnutí zakládat nechtěla,“ říkala tehdy. „Chtěla jsem jen zkusit projekt, o němž jsem si myslela, že by mohl pár let trvat. Nakonec jsem poznala, že je v něm větší potenciál, než jsem si myslela.“
Součást prodemokratického hnutí v Keni
„Sázení stromů, sběr dřeva na topení, zajišťování čisté pitné vody a jídla. To všechno bylo potřeba,“ vzpomínala. „Najednou jsem však viděla i další věci, které se týkaly vlády, lidských práv a spravedlnosti. Uvědomila jsem si, že chránit životní prostředí a důstojný život lidí není možné bez vlády, která tomu napomáhá.“
„Samozřejmě jsme nepřestali sázet stromy. Také jsme se však začali obracet na vládu. Stali jsme se tak součástí prodemokratického hnutí v Keni,“ vybavovala si Wangari Maathai, která byla několikrát ve vězení, protože kritizovala vládu jedné strany. Chtěla volby, ve kterých by si mohla své politické zástupce skutečně vybírat.
„Pokaždé, když se začnete míchat do věcí vlády, mluvit o lidských právech, spravedlnosti a zodpovědnosti, budete mít vždy problémy s těmi, kdo vládnou. Považují se za naprosto suverénní, tak to však není,“ přibližovala své politické postoje.
„Vládci jen spravují, co patří všem lidem. A musí to spravovat tak, aby to vyhovovalo všem, ne pouze jim,“ dodala.
Být žena znamená hledat rovnováhu
Paní Maathai do politiky nakonec také vstoupila. V roce 2002 ji zvolili do parlamentu. Když si Wangari Maathai něco umanula, šla si za tím.
Takových žen v Africe zatím moc není. Její odhodlanost a razance nevadila jenom politikům, ale i manželovi, který se s ní v 80. letech rozvedl. S odůvodněním, že jeho žena není poslušná.
Být v Africe ženou a navíc aktivistkou není vždy lehké. „Někdy je výhodné být ženou,“ soudila. „Můžete totiž udělat hodně věcí, aniž by si vás někdo všímal. Lidé u nás ženám tolik pozornosti nevěnují. Na druhou stranu je to někdy i nevýhoda, to když ostatní zlehčují, co děláte, jen proto, že jste žena.“
„Je to hodně o hledání rovnováhy – hledat výhody, kde to jde, a trpět tam, kde to nejde jinak,“ uzavřela před čtyřmi lety ve Štrasburku. Wangari Maathai zemřela na rakovinu loni v září v Nairobi.
