V Palermu, kde sídlil Fridrich II., se střetávají vlivy z různých koutů světa
Palermo není jen místem spojovaným s mafií a zločinem. V minulosti totiž bylo také sídelním městem normanských panovníků včetně římského císaře Fridricha II., který vydal i Zlatou bulu sicilskou. Právě za jeho vlády patřilo Palermo k nejvýznamnějším politickým a kulturním střediskům celého Středomoří a jeho slávu dodnes připomíná Královský palác.
„Tohle je pohled na Palermo, který měl Fridrich II. i jeho předci. Odtud mohli vidět na celé sídelní město, především pak na katedrálu. Ale také na vzdálenější pevnost, svého času hlavní pevnost u Středozemního moře, ze které se dochovaly už jen ruiny,“ říká profesor Giovan Battista Scaduto.
Stojíme u velkého okna v místnosti – nebo spíše sálu – s hodně vysokým stropem. Právě nejvyšší patro raně gotické věže Pisana obýval na začátku 13. století sicilský král a římský císař Fridrich II.
„Stěny byly celé bohatě zdobené pestrobarevnou mozaikou, ze které se zachovaly jen fragmenty. Za časů inkvizice totiž Španělé výjevy, které neobsahovaly křesťanské motivy, zničili,“ vrací mne o několik staletí zpátky profesor Scaduto.
Ve věži Pisana sídlí předseda regionálního parlamentu
Kamenné zdi přesto nejsou zcela holé. Visí na nich obrazy, i když moderní. Samotné místnosti pak vévodí dlouhý stůl i kožená sedací souprava. Králi už sice neslouží, avšak symbolem politické moci zůstává i dnes.
„Samozřejmě to na mne hodně působí. Jsem tu už čtyři roky prakticky každý den, a i když se věnuji své práci, myslím i na minulost. Představuji si, co všechno tyto stěny zažily a jaký panovník odtud vládl. To všechno mne naplňuje a dává mi sílu,“ svěřuje se mi Francesco Cascio, šéf sicilského parlamentu.
Ten je mimochodem jedním z nejstarších na světě. Vznikl už v roce 1097 a kancelář jeho předsedy se nachází právě v pisánské věži. Je tedy pochopitelné, že do těchto prostor se běžný smrtelník nedostane. Smutnit však návštěvníci Normanského paláce nemusí.
Z kaple vyzařuje moc královských rodin
Přístupné jsou jim i jiné poklady, a to včetně toho nejcennějšího. Tím je Cappella Palatina, Palatinská kaple.
„Nacházíme se v kapli, kterou v roce 1132 nechal vybudovat král Roger II. Je relativně malá, přesto působí monumentálně. Už podlaha z červeného mramoru vyjadřuje moc a bohatství královských rodin. Použití tohoto materiálu poukazuje i na slavná období starověku – na Alexandra Velikého, římskou říši nebo Karla Velikého,“ upozorňuje profesor Scaduto.
„Celá kaple je tou nejlepší ukázkou arabsko-byzantské a normanské kultury. Najdete tu opravdu všechny jejich prvky. Jde o hotový zázrak,“ ukazuje mi.
Strop kaple má islámskou výzdobu
Stojím uprostřed kněžiště, doslova ohromený krásou, která mne obklopuje. Mramor, inkrustovaný zlatem i intarzovaný, mozaika na podlaze i kazatelně, skleněné ozdoby nebo saracénské oblouky. To vše činí kapli jednou z nejkrásnějších na světě. A také nejzvláštnějších.
„Unikátní je právě tím, jaké prvky kapli a zejména její strop zdobí. Jak vidíte, strop je pokryt malinkými nikami, kterým se říká muqarnas, což je typické pro islámskou architekturu. Přesto se nacházíme v křesťanském chrámu. Normanští panovníci totiž udržovali velmi úzký vztah s islámským světem,“ dozvídám se.
„Každá nika je vymalována. Najdete tu více než 450 vyobrazení, na kterých je nejen panovník nebo duchovní motivy, ale i výjevy z běžného života. Nechybí ani břišní tanečnice nebo osoby s číšemi v rukou,“ popisuje profesor Scaduto.
To vše pochopitelně stálo hodně peněz. O ty sicilští vládci neměli – vzhledem k rozsáhlým državám – nouzi. Museli je však mít pečlivě ukryté.
„Místnost hlídali dva strážci. Jeden byl uvnitř, druhý venku. Měla také dvoje dveře. Peníze pak byly uloženy v obřích amforách pod podlahou. Šlo vlastně o jakousi středověkou banku, která spravovala jen jeden účet, krále a císaře,“ vypráví profesor Scaduto, zatímco mi ukazuje velké nádoby, dnes už prázdné.
