Jeden geniální obuvník by se dnes Slovensku hodil
Obuvnické impérium Baťů zanechalo také na Slovensku hluboké stopy. Měla by si dnes slovenská vláda vzít příklad z firmy Baťa? Někteří podnikatelé jí to radí a bývalí zaměstnanci vzpomínají na léta strávená u Bati v Partizánském.
Slovenské soudy nedávno zrušily poválečný trest pro Jana Antonína Baťu. Česká justice udělala totéž před šesti lety. Baťovým potomkům se tím teoreticky otevírá cesta k finančnímu odškodnění. Znovu se také začíná mluvit o odkazu někdejší obuvnické dynastie.
Zatímco o české stopě firmy Baťa se toho napsalo a řeklo hodně, slovenská část baťovského příběhu není příliš známa. Mlladá slovenská generace na jméno Baťa postupně zapomíná, naopak ti starší si uvědomují, jak moc by se jeden geniální obuvník současnému Slovensku hodil.
Skok do jiného století
Stojíme u továrního areálu, kde kdysi pracovalo 12,5 tisíce lidí. S takovým číslem by Baťa konkuroval i současným velkým firmám na Slovensku.
U Bati kdysi začínal i pan Stanislav Hulla z Partizánského. O tehdejší práci říká: „Batismus dal lidem práci. My jsme ráno chodili do práce, o šesté ráno jsme vstávali.“ Partizánske se původně jmenovalo Baťovany, poté co tehdejší šéf firmy Jan Antonín Baťa zavrhnul další návrhy jako Čižmárovce nebo Topánkany.
Moderní město s klasickými baťovskými domky, internáty i korzem vzniklo na zelené louce. Dřív tu byly mokřady a lidé se živili pasením dobytka a prací na poli.
Práce u Bati znamenala skoro skok do jiného století. I pro Hedu Hullovou. „Můj muž měl zaměstnaní, ale ne jako dnes, nemusel se bát. Měl stálé zaměstnání a věděla jsem, že si ho v práci váží, a že pokud nebude lajdák, tak to zaměstnání u Bati bude mít i dál,“ říká.
Dril, který nebyl pro každého
Podobné vzpomínky má většina absolventů Baťovy školy práce. Nejdřív náročná pracovní směna v továrně, pak oběd, odpolední studium a večer kolektivní společenská zábava. Dril, který nebyl pro každého. Zároveň ale systém, který umožnil slovenskému venkovu nebývalý rozvoj. Platilo to i pod Tatrami u osady Batizovce, to je dnešní město Svit, kde – romanticky řečeno – tradiční bečení ovcí nahradil rachot Baťových strojů.
„Člověk přišel do nového prostředí a od první chvíle si na sebe vydělával,“ vybavuje si sedmdesát let staré obrázky Ján Tarageľ. Spolu s někdejším kolegou od Bati procházejí továrnou ve Svitu. „Dneska si stěžujeme, že nemáme pro velké továrny na Slovensku ‚hotové lidi‘. Baťa dokázal to, že si ty ‚hotové lidi‘ vychovával sám,“ dodává někdejší zaměstnanec Baťovy továrny.
Co pro vás znamená „batismus“?
Slovensko má dnes 14procentní nezaměstnanost. Jistota práce z Baťovy éry je tatam a namísto Bati řeší problémy lidí vláda, momentálně vedená sociálními demokraty. Řadě podnikatelů se ale nelíbí zvyšování daní a změny zákoníku práce. Úspěšný manažer Peter Krištofovič se otevřeně hlásí k odkazu zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Slovenští politici by si z něj prý měli vzít příklad.
„O Baťovi se říká, že když chtěl postavit chodník u svojí továrny, tak nejdříve vysadil trávu. A tam, kde lidé vyšlapali nejvíc, potom položil základ pro chodník, protože to bylo pro lidi nejefektivnější. Oni si tu cestu vybrali sami. To znamená, že když lidé pocítí, že je výhodnější jednat jinak, budou stejně tak i jednat, ať už jsou pravidla nastavená jakkoli,“ říká o Baťově odkazu Peter Krištofovič.
A co na to někdejší Baťův zaměstnanec? Může se podle něj batismus vrátit? „Myslím, že ne. Dnes je jiná doba a jiný přístup ke všemu. Lze jen vzpomínat,“ dodává pan Hulla závěrem.
