V Mekce německé házené září česká hvězda
Ikony českého sportu, které prorazily v zahraničí, se v minulosti rekrutovaly hlavně z fotbalistů, hokejistů a tenistů. V posledních měsících se však Evropa naučila vyslovovat s úctou i jméno nejlepšího českého házenkáře. Dvoumetrový Filip Jícha se stal nejlepším hráčem mistrovství Evropy a hrůzu soupeře budí i v barvách svého mateřského klubu, německého THW Kiel.
"Můj komentář k Filipu Jíchovi? Je chlapík budící nadšení. Je to taky skvělý člověk, který se do mužstva velice hodí - je týmový hráč. Je to radost ho tady v Kielu mít," rozplývá se nad českou spojkou nosící na zádech číslo 39 jeden z příznivců THW Uwe Bolz.
"Když se Filip první střelou netrefí, tak úplně vidíte, jak se začne koncentrovat a pak soupeři nasází osm, deset gólů. Možná poleví v závěru, když mu dojdou síly, ale jinak prostě není k udržení," doplňuje fanoušek.
Volker Lorenzen je předsedou největšího z několika fanklubů Kielského týmu. Jmenuje se na první pohled záhadně - Zebrasprotten. Zebry se ovšem podle černobíle pruhovaných dresů přezdívá místním házenkářům a kielské šproty jsou zase místní rybí lahůdka. Fanklub má 380 členů včetně bubeníků a vlajkonošů.
"Na severu Německa je házená velmi populární a lidi se jí baví. Kiel je Mekka házené. Je super pocit vidět nadšení davů, které za námi stojí ve všech situacích," říká nejlepší český házenkář, který si na severu Německa moc anonymity neužije.
"Když jdeme někam nakupovat nebo na večeři, lidé vždycky řeknou: 'Dobrý zápas. Rádi se na tebe koukáme.' Většinou je to hodně povzbuzující a příjemné," doplňuje Filip Jícha.
"Gratulovali jsme teď taky za fanklub Filipovi, když měl přírůstek do rodiny. I takovéto věci přispívají ke skvělé atmosféře mezi námi a hráči," říká šéf fanklubu Volker Lorenzen.
THW Kiel je nejlepším a historicky nejúspěšnějším německým házenkářským týmem. Hrát v jeho barvách a patřit k oporám týmu je tedy z logiky věci velká pocta. Lidé tu jsou házenou posedlí. Vždyť i na dnešní zápas proti poslednímu celku bundesligové tabulky Mindenu je v hledišti na 10 tisíc lidí, což se v takové Praze sejde asi tak na hokejové derby obou "S".
"Koluje tu fáma, že se k nejlepším místům v hale dostanete jen tehdy, když dosavadní majitel předkupního práva na lístek zemře bez dědiců. Jinak se tahle sedadla dědí z generace na generaci a člověk se k nim nemá šanci propracovat," dokresluje Volker Lorenzen.
Národnostní složení týmu je velice pestré a Němci jsou tu v menšině. Přesto je němčina zcela neoddiskutovatelně jediným přípustným jazykem. "Náš úřední jazyk v kabině, v autobuse, kdekoliv, kde jsme spolu, je němčina. Je to úžasné třeba od Švédů, kterých je tady asi pět. Když se baví tři Švédové u stolu, a nikdo jiný tam není, mluví spolu německy. Myslím, že to je jedinečné. Všichni se chtějí učit řeč, všichni chtějí komunikovat, hlavně musí," popisuje český házenkář.
Filip Jícha má v Kielu smlouvu až do roku 2014 a je házenou doslova pohlcený. Otázku, co bude dělat, až přestane na soupeřovu branku posílat projektily letící stokilometrovou rychlostí, moc neřeší. "Mám házenou tak moc rád a mám ji tak hodně v krvi, že by bylo těžké ze dne na den veškeré know-how, které mám, dát pryč a jít dělat někam do kanceláře. Na druhou stranu musím říct, že mám někdy chuť mít práci právě někde v kanceláři a mít v pátek večer padla," dodává Filip Jícha.
201 centimetrů vysoké české zebře se v prostředí, kde se mísí vůně šprotů s pachem piva a chlapského potu, daří skvěle. Místní fandové se dušují, že kvůli Filipu Jíchovi začali na velkých akcích dokonce držet palce české reprezentaci, tedy samozřejmě když zrovna nehrajeme proti Německu.
Zvětšit mapu: házenkářská hala v Kielu
