Velmoci se perou o srdce Kyrgyzů
Týden po krvavém protivládním povstání si ve středoasijském Kyrgyzstánu podávají dveře vlivné návštěvy. Provizorní vládu vedenou opoziční vůdkyní Rozou Otunbajevovou ujistily o své podpoře Spojené státy a s nabídkou pomoci přichází i Rusko. Co je v pozadí takového zájmu o nejchudší postsovětskou zemi? Podle mnohých je to známka boje, který Washington a Moskva svádějí o vliv v regionu. Obě země mají v Kyrgyzstánu své základny, ta americká je přitom Rusku dlouhodobě trnem v oku. Jaký může být její osud a co si o ní myslí místní obyvatelé?
Před americkou základnou, kousek od mezinárodního letiště a hlavního města Biškeku, je pusto. Přes plot a ostnaté dráty nedůvěřivě vyhlížejí po zuby ozbrojení vojáci. Ostře střeženými vraty projde jen sem tam některý z nemnoha kyrgyzských zaměstnanců nebo projede auto se zásobami.
Pro Spojené státy má ovšem tohle místo klíčový význam. Kasárnami schovanými za hradbou stromů projde měsíčně v průměru na 35 tisíc amerických vojáků směřujících do nebo z Afghánistánu a sklady chrání zásoby nezbytné pro afghánské operace.
„Jsem ráda, že tady základnu máme. Aspoň někdo nám dává práci,“ říká mi 35letá Irina Ajdarovová, která si pár set metrů od nepřístupného sídla americké armády otevřela úspěšnou restauraci. Jak si pochvaluje, nejsou to prý jen služby, kdo z přítomnosti amerických vojáků těží. Za peníze Washingtonu se renovovalo několik škol v okolních vesnicích.
O řád rezervovanější postoj mají obyvatelé nedaleké vesnice Manas. „Je pravda, že někteří místní na základně našli práci a dostávají slušnou výplatu, ze které žijí celé rodiny. To je pozitivní. Moji synovci tam pracují jako kuchaři. Ale naše problémy to neřeší. Co zbytek lidí, kteří jsou bez práce? Pronájmem základny vláda trable nevyřeší,“ vrtí hlavou 52letý Sergej Žežerov a společně se dvěma sousedkami obratem vypočítává i řadu negativ.
„Nad hlavou nám neustále přistávají a vzlétají letadla. Je tu hluk a podepisuje se to i na životním prostředí. Za poslední roky jsme víc nemocní, nemůžeme tu nic pěstovat, zelenina tu jednoduše přestala růst,“ dodávají. Ptám se, jestli by podobné výhrady měli i k ruské základně ležící několik desítek kilometrů odsud.
Jak všichni shodně tvrdí, nadšení prý nejsou ani z jedné. Jak ovšem Sergej lakonicky dodává: „Jednou tu základna je a tak s ní musíme žít. Uvidíme, co podnikne nová vláda. Podle mne bude záležet na tom, která strana víc zaplatí.“
Mnoho dalších Kyrgyzů však přítomnost amerických vojáků v zemi zdaleka nenese tak stoicky. Pár lidí se ptám na názor na zaplněném hlavním náměstí v centru Biškeku. Během vteřiny se strhuje ostrá a vášnivá pře. Tábor těch, kdo jsou proti, nad příznivci jasně vítězí. A od provizorní vlády, která se chopila moci po nepokojích, očekávají jasné rozhodnutí.
Šéfka dočasného kabinetu, diplomatka Roza Otunbajevová, však tvrdí, že věci zůstanou tak, jak jsou - alespoň prozatím. Ve Washingtonu ovšem i přesto zjevně roste nervozita. Rusko, které postsovětský Kyrgyzstán považuje za svou sféru vlivu, už nabídlo vládě bojující s finančními problémy balík pomoci ve výši 50 miliónů dolarů. A ani provizorní vláda se sympatiemi k Moskvě netají.
Jakým směrem se věci budou ubírat dál, to si zatím netroufají odhadovat ani experti. Jak ovšem říká respektovaný analytik International Crisis Group v Biškeku Paul Quinn Judge, těžko si představit, že by jakákoli vláda chtěla začít své působení znepřátelením si jednoho nebo druhého zásadního hráče.
„Hodně bude záviset na tom, jak moc bude tlačit Rusko. Jestli chce pouze obnovit svou dominanci v regionu, nebo se plánuje vrátit k totální převaze a kontrole,“ dodává analytik.
