Čínský geologický unikát trpí pod náporem návštěvníků
Číňané ji považují za posvátnou, experti za unikátní. Řeč je o hoře Jün-tchaj a stejnojmenném národním parku, který se nachází v centrální provincii Che-nan. Jde o geologický unikát, který vznikal stovky miliónů let. Přežije však následující století? Nevezme za své vinou lidské činnosti a pokračujícího znečištění?
Sněhobílou peřinou oblaků pronikají ostré vrcholky hor, nejvýše - 1308 metrů nad mořem - pak ční štít Ču-jü. Už staří Číňané Jün-tchaj nazývali oltářem z mraků, které tuto oblast velmi často zahalují a dotváří tak neopakovatelnou atmosféru.
Když se mlha trochu rozestoupí, objeví se zelené království plné údolí, kaňonů, řek i potoků vypadajících svrchu jako stříbrné nitky. Matka příroda si dala opravdu záležet. Celý geopark se vytvářel před stovkami miliónů let. Ostatně nedávno jeden z místních obyvatel objevil trilobit starý přes 400 miliónů let. Časté jsou tady nálezy i jiných fosílií, například mechovky. Není divu, že byl v roce 2004 zapsán na seznam UNESCO. A čínské úřady z něho také vytvořily turistickou destinaci číslo jedna.
K Mt. Jün-tchaj vede jediná komunikace končící na obřím parkovišti, které bez problémů spolkne na 20 tisíc aut. Vstup do samotné rezervace tvoří patrová, zhruba 200 metrů dlouhá obdélníková budova. Zakoupíte vstupenku, v přepočtu za více než 500 korun, a zamíříte k turniketům, kde vám ještě sejmou otisky prstů. A pak šup do autobusu, který, supící a kouřící vás vyveze ke všem přírodním divům.
Nejprve vysedám u Rudého kaňonu. Opět procházím kontrolou, přikládám prst, protože jinak se k samotným přírodním monumentům nedostanete, a snažím se uniknout davu. Obloha je ocelově šedá, doslova lije jako z konve. Přesto jsem zcela obklíčen tisíci návštěvníky, kteří jakoby závodili v tom, kdo bude nejvíce křičet.
Scházím úzkou stezkou místy vysekanou ve skále až na samotné dno divokého kaňonu, přecházím kamenný most Sien-žen připomínající malou Pravčickou bránu v Česko-saském Švýcarsku. Husím pochodem pak dorazím k prvnímu z vodopádů, Šou-lung. Kouři z cigaret a pokřikování nelze uniknout.
„Díky přenádherné přírodě je park Jün-tchaj považován za turistickou destinaci číslo jedna nejen v provincii Che-nan, ale v celé Číně. Proto sem přijíždějí lidé ze všech koutů země,“ vysvětluje mi tak velký zájem 50letý Jie-šeng Tung z Pekingu. Představitelé parku jsou přitom rozčarováni, když za týden dorazí pouhých 200 tisíc návštěvníků.
V minulosti patřila hora Jün-tchaj k místům, kde návštěvníci hledali především klid a inspiraci. Mimochodem, podle jedné z legend se sem právě kvůli tomu už ve 3. století našeho letopočtu uchýlilo sedm proslulých učenců, hudebníků a spisovatelů. Měli totiž dost okolního světa plného válek a násilí.
„Ano, říkají tomu ekoturismus. Mně se samozřejmě také nejvíce líbí okolní hory, řeky, vodopády. Na druhé straně však musím říci, že všechny ty odpadky sem určitě nepatří. Jde ovšem jen a jen o výchovu,“ reaguje 50letý Jie-šeng Tung na mou připomínku, proč je všude okolo takový nepořádek.
V tu chvíli malý kluk dopil jogurtové mléko a plastovou láhev hodil do řeky. Jeho otec i matka ani nemrkli a ještě se divili, proč se rozčiluji. Představím si, co by na to dnes řekl nejznámější expert bývalé Říše středu na čínskou medicínu vůbec, Sun S‘-miao, který v 7. století n. l. ve zdejších údolích hledal léčivé rostliny. Dodnes jich tu prý roste na 200 druhů, jen se na některých místech těžko prodírají ke slunci mezi igelitovými pytlíky.
Ve všech příručkách o Mt. Jün-tchaj najdete ty nejromantičtější názvy všech těch jezírek, tůní nebo vodopádů. Mimochodem, jeden z nich zvaný Božský je se svými 314 metry vůbec nejvyšší v Číně.
1200 let staré verše básníka Wang Weje o osamělosti poutníka stoupajícího na vrcholek Ču-jü tak dnes platí jen několik krátkých okamžiků před otevírací dobou.
