Fidel i Raúl jsou ostudou Kuby, myslí si emigranti na Floridě

Kuba, podzim 1960. Fidel Castro znárodňuje americký majetek a staví se otevřeně na stranu komunistického bloku. Oslavuje to největší vojenskou přehlídkou, jakou kdy Kuba zažila. „Předvádí zbraně z Ruska a rudého Československa,“ komentuje událost dobový americký filmový týdeník.

Spojené státy odpovídají ekonomickým embargem a zakrátko přerušují obě země diplomatické vztahy. Z Kuby na Floridu vzdálenou jen 130 kilometrů přichází první velká vlna uprchlíků z nově komunistické země. Většina z nich se usazuje na západním předměstí Miami. Zakrátko se mu neřekne jinak než Malá Havana a platí to dodnes.

V parku Máxima Gómeze na osmé ulici – nebo spíš Calle Ocho, jak se tady říká – hrají starší Kubánci domino a sní o svobodě, která se zas jednou na Kubu vrátí. „To se nikdy nemělo stát. Nezasloužili jsme si ve vedení takové lidi, jako jsou Fidel a Raúl Castro. Je to hanba, nic než hanba,“ říká mi v nedaleké kavárně Jorge.

Dorazil hned s první vlnou přistěhovalců. Příjmení se zdráhá na mikrofon říct, stejně jako podrobnosti o svém odchodu z Kuby. Prý aby neohrozil příbuzné. Podobné obavy jsou podle mé zkušenosti hlavně mezi staršími Kubánci spíš pravidlem než výjimkou.

U jednoho z okének, kde se servíruje káva a jiné nápoje přímo na Calle Ocho, mám sraz s René Lopezem. Ten už v Americe vyrostl a představuje mladší, podnikavou generaci emigrantů. René vlastní dobře zavedené optické centrum a zaměstnává několik lidí. Pro Kubánce je typické, že hlasují pro republikány a ani René není výjimkou.

„V letech 2005 až 2006 se všem vedlo skvěle. Ceny nemovitostí byly na vrcholu, podnikání jen vzkvétalo. Pak přišla léta 2007 a 2008 a s nimi finanční krize. Nastoupil Obama a šlo to z kopce. Tím nechci klást vinu jenom jemu. Hodně problémů zdědil. Schválil stimulační balík a utratil za něj skoro bilión dolarů. Ale my malí podnikatelé to vlastně necítíme. Je to celé postavené na vodě,“ stěžuje si.

Namítám, že prezident Obama však také uvolnil po nástupu do Bílého domu cestování Kubánců domů za příbuznými a usnadnil pravidla pro posílání peněz. „Posílání peněz na Kubu je teď o něco levnější, než to bylo před deseti nebo dvanácti lety, a není to tak omezené a složité jako donedávna,“ připouští René Lopez. „Ale, víte, uvolnění takových pravidel nic moc neznamená,“ dodává skepticky.

K žádnému výraznému posunu v chování komunistické vlády přitom nedošlo. Propustila sice pár disidentů a teď prý bude povolovat zakládání drobných živností. Ale to je prý jen z nouze ctnost. Komunistům nic jiného nezbývá, myslí si René. Co se vývoje ve staré vlasti týče, není optimistou ani starší Jorge. Fidelu Castrovi je ovšem už osmdesát čtyři a Raúlovi sedmdesát devět. Nebudou tady věčně, namítám. „Samozřejmě že umřou, stejně jako ty nebo já. Všichni jednou umřeme. Ale oni už na téhle zemi hodně dlouho přesluhují,“ dodává kubánský emigrant.

Jorge stejně jako většina Kubánců ve Spojených státech nemá jasnou představu o tom, co se bude dít, až bratři Castrové definitivně odejdou ze scény. Je si jist jen jedním. Dokud budou naživu oni, nic se nezmění.

Ceny na Floridě jsou nižší než ve zbytku USA. Říká se, že je to kvůli méně koupěschopnému obyvatelstvu právě z řad kubánských emigrantů. A Vít Pohanka to v rozhovoru pro Zápisník zahraničních zpravodajů potvrzuje: „Není to však jen kvůli Kubáncům, ale také kvůli chudším přistěhovalcům z jiných částí především Latinské Ameriky.“ V čem ještě ovlivňuje kubánské etnikum život na Floridě? Zachovalo si svou kulturu, anebo podléhá amerikanizaci? I to se dozvíte při poslechu záznamu celého rozhovoru.