Jsme kavárna, ne dětské hřiště, říká majitel berlínské kavárny. Mnozí mu za to spílají
Ralf Rüller je přesvědčený, že v německé metropoli většina kaváren nabízí špatnou kávu. Proto si v Berlíně otevřel kavárnu s prodejnou, kam dováží čerstvou kávu přímo z afrických nebo středoamerických plantáží. Jasno má i v tom, v jakém prostředí si člověk kávu nejlépe vychutná. Na dveřích jeho podniku tak visí několik zákazů. Vedle zákazu kouření a vstupu psů je to i zákaz dětských kočárků.
Klidnou až komorní atmosféru v podniku v módní berlínské čtvrti Prenzlauer Berg ruší pouze stroje na mletí a přípravu kávy.
Popíjení kávy má být nerušeným zážitkem
„Lidé si chtějí vypít kávu v klidu, proto tu nehraje žádná hudba. Nechceme tu ani žádné laptopy, aby se tu lidi nahlas bavili se svou přítelkyní v Americe. Jde nám o kavárnu jako v 50. nebo 60. letech a ne o nějaké disco,“ vysvětluje majitel stroze zařízeného podniku Ralf Rüller svou filozofii.
„Chceme, aby popíjení kávy bylo zážitkem. Povědomí o dobré kávě se vytrácí, všichni pijí kapsle nebo rozpustnou kávu, která chutná kysele nebo nahořkle,“ pokračuje.
Mnozí mají kávu jako drogu. Ralf mezi takové rozhodně nepatří. Ukazuje mi různá zařízení, která tu prodávají na filtrování kávy, a líčí, které kávové boby jsou ty nejlepší. Příští týden se chystá na cestu do Afriky, aby zkontroloval sklizeň a domluvil se přímo se svými dodavateli.
Americká servírka mi dává na výběr z aktuální nabídky. Právě teď tu nabízejí především kávu z Keni zvanou Kiawanoruru. V prvním okamžiku chutná jako čaj s příchutí rybízu.
Zákaz vstupu s dětskými kočárky se postaral o reklamu
Ralf Rüller si šel krátce vyřídit nějaké obchodní záležitosti a já mezitím popíjím skutečně lahodnou kávu. Pozoruji kuželku, která u vchodu do kavárny brání vjezdu dětských kočárků. Zákaz vstupu pro rodiče s malými dětmi se postaral Ralfovi Rüllerovi o reklamu, kterou by si nezajistila žádná káva z Keni nebo Kolumbie.
„Děti k nám mohou, ale musí se umět chovat. Když jsou v tom hlasitém období, mají s nimi rodiče jít na hřiště a nedělat si hřiště z kavárny. Jsem přesvědčený, že i na to společnost musí brát ohledy,“ říká Ralf Rüller.
Ne každému se kavárníkův postoj zamlouvá
45letého kavárníka mnozí v internetových diskuzích označili za Heroda, za nesnášenlivého, netolerantního člověka. Na nedostatek zákazníků si ale rozhodně stěžovat nemůže.
„Dostalo se nám velké podpory a pochopení i ze strany matek. Říkají, že když mají dítě ve školce, hledají místo, kde je klid, kde si mohou odpočinout. Jsme takový ostrov klidu a máme mnoho příznivců,“ dodává kavárník.
A komu by se po dětském křiku nebo kavárně s hlasitou hudbou stýskalo, může popojít jen o pár metrů dál. V Prenzlauer Bergu narazíte na restauraci nebo kavárnu doslova na každém rohu a je jen na vás, čemu dáváte přednost.
