Pomoc druhým je pro polského taxikáře skoro denní chléb

„Poprvé to bylo v noci,“ vzpomíná v taxíku pan Ograbek. „Jel jsem přes centrum města a všiml jsem si dvou mladíků, kteří přepadli muže na ulici. Začali ho šíleně kopat a mlátit a chtěli mu ukrást fotoaparát a mobilní telefon. Zastavil jsem, naložil toho zmláceného pána do auta a odvezl ho na policii, která byla nedaleko. Nechal jsem tam auto a rozběhl se za těmi násilníky.“

A pokračuje: „Chytil jsem prvního a přivedl ho policistům. Pak jsem dohonil toho druhého. A také ho dovedl na policii.“ To bylo poprvé, kdy padesátiletý taxikář Jacek Ograben nezůstal lhostejný k tomu, co uviděl během jízdy autem.

„Podruhé to bylo také v centru, už byl večer. Nějaký muž udeřil starou paní do hlavy, vytrhl jí tašku z ruky a dal se na útěk. Zrovna u toho byli dva policisté, ale zloděj byl rychlejší,“ popisuje napínavé okamžiky taxikář. „Mně už ale neutekl. Chvíli jsem za ním jel autem a pak ho doběhl.“

„Potřetí šlo o motorkáře, který na přechodu srazil pána a utekl,“ přidává další historku Jacek Ograbek. „Taky jsem ho dohonil a předal policii.“

Prohlížím si pana Ograbka. Nevypadá zrovna jako sprinter Usain Bolt. „Kdysi jsem hrál fotbal, asi 14 let, a nejspíš ve mně ještě něco zůstalo,“ vysvětluje svou fyzickou kondici neohrožený taxikář.

Tím však výčet dobrodružství obyčejného taxikáře nekončí. Veze mě tam, kde chytil dalšího zločince. „Tady jsem stál u krajnice, když jsem viděl, jak do jedoucího taxi narazil v plné rychlosti opilý řidič,“ ukazuje mi pan Ograbek. „Opět chtěl zmizet.“

Taxikář mi ukazuje, jak onen řidič prorazil plot, přejel koleje a dal se autem na útěk. Pan Jacek znovu chlapíka dohonil a, jak jinak, předal policii. Poté vše u soudu stejně jako v předešlých případech ještě dosvědčil.

„Zkrátka reaguji na to, když se někomu děje něco zlého, nejsem k tomu lhostejný. Samozřejmě, že mám strach, ale nemyslím v tu chvíli na to, co se mi může stát,“ vysvětluje mi.

Za své hrdinství byl už v Lodži čtyřikrát zvolen Člověkem měsíce. Na začátku roku pak dostal od prezidenta Lecha Kaczynského diplom Za statečnost. Byl jedním z posledních Poláků, které nedávno tragicky zesnulý prezident vyznamenal.

Vzpomíná, že to pro něj byla čest: „Být pozvaný prezidentem do jeho paláce na slavnostní večeři se stane jen jednou za život. Navíc mně, obyčejnému taxikáři. Mám fotku s prezidentem, a mám se tak čím pochlubit vnukům.“

Pan Ograbek vytahuje složku, kde má společnou fotografii s Lechem Kaczynským. Kromě toho mi ještě cituje z osobního dopisu od prezidenta.

„Od svého šéfa jsem za statečnost dostal navigaci do auta s připojením na telefon. Myslím, že byl na mě pyšný,“ domnívá se taxikář.

Tak se jej rovnou jedeme zeptat. Nejdřív však musíme zjistit, zda má vůbec čas. A šéf pana Ograbka s rozhovorem souhlasí. Vlastní největší taxislužbu v Lodži, pod sebou má více než tisíc taxikářů a kancelář až v posledním patře pětiposchoďové budovy.

„Jacek Ograbek je především naším dobrým kolegou, známe se už dlouho. To, co udělal, ho činí v našich očích ještě lepším. Je vidět, že každý může počítat s jeho pomocí,“ říká mi nadřízený taxikáře. A dodává: „Ale chtěl bych, aby nemusel tak riskovat a zastupovat policii,“ přeje si majitel taxislužby.

A co by si přál pan Jacek z Lodže? „Dobré auto, které by se nekazilo, a gumové stromy,“ odpovídá s úsměvem Jacek Ograbek, odvážný polský taxikář.