Život v Sieře Leone není snadný, její obyvatelé se však smějí
Jaké to je žít s méně než jedním dolarem na den? Většina obyvatel západoafrické Sierry Leone to ví velmi dobře. Více než polovina lidí tam nemá přístup k nezávadné pitné vodě, čtyřicet procent dětí trpí chronickou podvýživou, umírá se tam v průměrném věku jen o něco vyšším než 40 let. Většina obyvatel Sierry Leone jsou tedy velmi mladí lidé. Snaží se uživit všemi možnými způsoby.
Stojím na hlavní třídě města Makeni. Prodávají se tu kufry, elektronika, starší televize, boty i textil. Já si jdu koupit noviny.
Živnosti drobných obchodníků v provinčním sídle s asi 80 tisíc obyvateli jsou rozmanité velikostí i z hlediska nabízeného a přepravovaného zboží. Najdou se tady obchody evropského typu, ale převažují malí až titěrní byznysmeni.
Mladí lidé nesou na hlavách sáčky s vodou, basu koly i banány, drobný klučina má jenom malou otep dříví. Podobné výjevy jsou k vidění i v přelidněné džungli hlavního města Freetownu nebo podél hlavních silnic, kde děti s vervou nabízejí k prodeji oříšky, limetky, masové jehly nebo nevábně vyhlížející uzené ryby.
Hodně lidí si v Sieře Leone vydělává na chleba řemeslem. Například kousek od hlavní ulice v Makeni jsem narazil na stolařskou dílnu se sympatickými mládenci.
Mládež je stejná jako v Evropě
Po práci vyhledávají mladí obyvatelé Sierry Leone zábavu. Ta se ve městech moc neliší od té evropské. Jenom materiální podmínky jsou omezenější.
I tady je mládež závislá na mobilech, hlasité hudbě a kopání do míče. Specifikem je větší náboženská horlivost projevovaná ve volném čase – jako třeba při tanci a zpěvu v ženském církevním klubu.
Vyjíždíme z města a posloucháme exoticky znějící rádio Demokracie, kde právě předčítají nekrology. Navzdory přetrvávající bídě vznikají v Sieře Leone nové pracovní možnosti v expandující těžbě železné rudy, početné jsou stále i řady místních rybářů.
Slyšel jsem dokonce stížnost na to, že nová generace prahne po práci v úřadech, zatímco úrodná půda leží ladem. Nicméně na vesnici, kam míříme, je život o poznání prostší a tradičnější.
Na venkově je základem obživy rýže
Vesnice Masimoh má asi 200 obyvatel z etnika Temne, zbrusu novou studnu a záchody, které zlepšily zdraví místních. Všude po vesnici se suší sklizená rýže a chlapec jménem Foday ji opodál drtí.
Na terase komunitní budovy pak potkávám farmáře Momo Fufanu. Ten se do vesnice nedávno přiženil.
„Potřebujeme sklízet jednou za tři měsíce, abychom pokryli výdaje potřebné na docházku dětí do školy a další věci. Rýže se tady zatím sklízí převážně jednou za rok, proto pěstujeme i tříměsíční plodiny, jako jsou fazole, pepř a další. Pro většinu rodin je však základem obživy rýže. Přebytky nejsou velké, ale vypěstujeme i něco na prodej. To nám zajišťuje důležité příjmy,“ popisuje.
Loučíme se s vesničany za doprovodu dětského smíchu. Ten je po celé Sieře Leone naprosto odzbrojující.
Sierra Leone je plná mladých lidí. I takový dojem si Jan Prokeš přivezl z návštěvy země, která bývá často označována za extrémně nebezpečnou. „Dnes už to dávno neplatí,“ soudí Jan Prokeš v rozhovoru s Vladimírem Krocem.
