Vinohradští andělé i pestrobarevné vitráže. To je náměstí Míru
Před námi se tyčí útlé vysoké věže s hodinami. Patří k chrámu sv. Ludmily. Kolem živě a hlasitě proudí auta a tramvaje. Přesto v centru metropole jdeme příjemným prostředím velkého parku. Také jím se může pochlubit náměstí Míru. A právě o příběhu tohoto náměstí, o zajímavých budovách a místech, které k němu patří, jsme si v seriálu Prahou křížem krážem povídali s historikem a spisovatelem Martinem Pitrem.
Jedinečná atmosféra v centru Prahy
Na první pohled vás upoutá i novorenesanční Národní dům. Náměstí Míru lemuje řada krásně zdobených historických domů. A osobité kouzlo mu třeba v předvánočním čase dávají svátečně osvětlené adventní trhy nebo na jaře průvod vyšňořených svatebčanů, který po velkém schodišti vychází z kostela do rozkvetlého parku.
Na náměstí jezdily i trolejbusy
Příběh náměstí Míru se prý začal psát v předminulém století. „Souviselo to s rozvojem Vinohrad, které byly v roce 1879 povýšeny na královské město,“ ohlíží se do minulosti náš průvodce Martin Pitro. Připomíná, že náměstí se nejdřív jmenovalo Purkyňovo a později neslo různé názvy. K náměstí Míru patří čilý dopravní ruch a s ním také tramvaje. „Už na konci 19. století tady projížděly. A zajímavostí je také to, že tu ve 20. století jezdily i trolejbusy.“ Spisovatel upřesňuje, že to bylo mezi lety 1949 a 1972. Stopy po trolejových růžicích jsou prý vidět ještě na některých budovách.
Výzdoba chrámu je spojena se slavnými umělci
Dominantou náměstí Míru je chrám sv. Ludmily. Byl postaven ve druhé polovině 19. století. „Novogotický styl se stavebními a architektonickými prvky hlásí ke středověké gotice,“ vysvětluje historik a dodává, že bazilika vznikla podle návrhu známého architekta a restaurátora Josefa Mockera. Chrám byl zasvěcen české patronce, babičce sv. Václava. Právě zpodobnění sv. Ludmily můžeme vidět už z parku. „Nad schodištěm, které vede ke vchodu, se nachází reliéf. Na něm je vyobrazen Kristus mezi svatou Ludmilou a jejím vnukem. Autorem je český sochař Josef Václav Myslbek.“ Uvnitř návštěvníky určitě upoutá spousta vitráží, na kterých jsou vyobrazeni různí světci. „Navozují barevnou atmosféru. Vitráže vznikly podle kartonů od významných českých malířů, jakými byli například František Sequens a František Ženíšek.“
Vinohradské divadlo hrálo také operu a operetu
Na Vinohradech už přes sto let působí významná pražská scéna. Secesní budova Divadla na Vinohradech je ozdobou náměstí Míru. Vždy s ní byli spjati známí a slavní herci i režiséři. Otevřena byla v roce 1907 a měla na repertoáru činohru, operu a operetu. Dva soubory, činoherní a hudební, tady podle Martina Pitra existovaly do roku 1919. „Potom tu působila už jen činohra.“ Na budově divadla nad průčelím nepřehlédneme dvě velké sochy, kterým Pražané říkají vinohradští andělé. „Jsou to alegorické postavy: Statečnost, což je anděl se vztyčeným mečem, a Pravda, tedy anděl se zrcadlem. Každá socha má sedm metrů,“ doplňuje náš průvodce Martin Pitro. V historické budově divadla jsme se prošli po jevišti, podívali se na terasu, kde se v přistavěném skladu schraňuje dekorace pro Studiovou scénu, a zašli jsme do proslulé rekvizitárny. Právě ta je už spoustu let legendárním místem setkávání herců při zkouškách a před představením.
V seriálu Prahou křížem krážem jsme se také zastavili u vinohradského Národního domu a před Domem U Hasičů, který se nachází nedaleko náměstí. Odvysílané díly si můžete poslechnout v našem archivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
