Kdo chce parkovat, musí zaplatit
Bezplatně zaparkovat v centru města se v posledních letech nedá prakticky nikde. Mnozí řidiči tak odstavují svá auta v přilehlých uličkách, aniž by si uvědomili, že stojí tak, že komplikují život ostatním. Pokud na takové auto narazíte, vyfoťte jej a zapojte se do našeho projektu Parkuj jako člověk. Podrobnosti najdete na stejnojmenných stránkách. Ale vraťme se k platbám za parkování. Jak je vnímají řidiči? Je to podle nich správné, že musí za volné místo zaplatit?
„Ono záleží, kolik se platí. Když to bude třeba 20 korun za hodinu, tak mi to moc nevadí, ale pokud to bude třeba 50 korun, to už mě rozčiluje. Když potřebuju zaparkovat a jedu k lékaři, strop neexistuje. Když musím zaparkovat, zaplatím. Chápu, že se u některých nemocnic musí platit. Brání se tomu, aby jim tam neparkovali lidi tak, že si tam odstaví vozidlo, jdou někam a auto tam stojí celý den,“ říkají řidiči.
Bohužel je to tak – aut je hodně, míst málo a tak, jak potvrzuje Libor Šíma z odboru rozvoje a organizace dopravy pražského magistrátu, placená parkoviště už dávno neslouží jen k výběru peněž, ale mají především funkci regulační. „Ulice v Praze vznikaly ve středověku a v té době nikdo nepočítal s tím, že bude existovat automobil. Máme historické centrum, máme úzké ulice – dotváří to charakteristiku Prahy, ale bohužel to s sebou nese i nutnost regulovat parkování,“ říká Libor Šíma.
Bez peněz do centra nelez
Což se samozřejmě netýká jen Prahy, protože podobnou historií se pyšní většina našich měst. Ale v tom hlavním jsou přeci jen o krůček dál. Zadarmo se v centru nedá parkovat nikde, už před několika lety byly zavedeny modré zóny, které už teď zasahují i do širšího centra metropole, přičemž místní obyvatelé si musí pořídit a zaplatit parkovací kartu. A to má jednoznačný důsledek. Ti, kteří tady nebydlí, začali odstavovat auta v jiných městských částech. Takže, jak říká jeden z pražanů.
„To nic nevyřeší, auta se posunují někam jinam. My třeba nejezdíme k přátelům, kteří bydlí v Praze 2, protože tam není možnost parkování.“ Nahlas se mluví o zavedení dalších zón, ale to zatím neprošlo. Problémy jsou ale i na sídlištích, přestože jejich zrod nemá ani zdaleka tak historické kořeny. Jenže doba se změnila, jak si uvědomuje i další z řidičů. „Je to dané tím, že to bylo stavěné za komunistů a lidé neměli tolik aut, takže jim to stačilo. V dnešní době, kdy má rodina třeba dvě auta, je to velký problém.“
A tak majitelům aut na sídlištích zbývají dvě věci. Buď mít silné nervy a každý den hledat skulinku, kde by se dalo zaparkovat. „Mám takový rekord, jednou jsem po parkovišti před domem kroužila hodinu, nakonec jsem zastavila částečně na přechodu,“ stěžuje si jedna z řidiček. Anebo si zaplatit své místo na některém ze soukromých parkovišť, což ovšem třeba na Jižním městě měsíčně obnáší 800 až 1000 korun.
„Pokud mám peníze, je lepší mít parkovací místo, jestli nechcete být každý den jako hledač. Kdybych tady bydlel a nic jiného mi nezbývalo, musel bych to dát, ale je to hodně,“ říkají další řidiči. Prostě, kdo chce jezdit autem, se musí připravit na to, že vedle paliva, servisu a pojištění musí počítat i s pravidelnými výdaji na parkování.
