Ministr obrany Stropnický ocenil sportovce z Armádního centra Dukly
Sportovci bývají zvyklí na prohry, se kterými se musejí vyrovnat. Ti šťastnější z nich pak i na slavnostní ceremoniály, kde dostávají květiny, medaile a čekají je ovace. Skoro stovka takových dnes nastoupila před ministra obrany Martina Stropnického, protože závodí za Armádní centra Dukly.
Většina z nich bez uniformy, protože patří mezi občanské zaměstnance. Ale ti v zeleném a s výložkami brali nejen oděv jako prestiž a výsadu.
Mezi oceněnými byla menšina profesionálních vojáků. Mezi ně teď už patří třeba vojín Jonáš Kašpar, který na deblkanoi s Markem Šindlerem letos vybojoval čtyři medaile na velkých šampionátech. Nabídku od Dukly, aby se stal vojákem, bral jako poctu.
„Samozřejmě formální stránka asi trošku o rozkaze je, ale byla to pro nás odměna. Měli jsme možnost volby. Na druhé straně odmítnout by bylo velice nezdvořilé. Pro nás je výsada být v Dukle armádním sportovcem,“ prohlásil Jonáš Kašpar, který právě prochází přijímačem.
A tak i k ministrovi zamířil nikoliv ve vycházkovém stejnokroji, ale v klasických maskáčích. Základní výcvik už má déle za sebou zmiňovaný Josef Dostál. Dvojnásobný mistr světa na kajaku by se měl nejen za své tituly dočkat povýšení.
„Už se mi nebudou smát v rodinném kruhu, že jsem jenom desátník. Pradědeček byl za první světové války legionář a byl kapitán. K němu mi ještě dost chybí,“ usmíval se Josef Dostál.
To veslař Ondřej Synek už zlaté kapitánské hvězdy na výložkách nosí, zasloužil si je třeba třemi tituly mistra světa, nebo dvěma stříbry z olympiád. Jako profesionální voják ale nemůže jen využívat zázemí Dukly, má i své povinnosti.
Máme každý rok povinné střelby, několikrát jsme byli ve Vyškově na výcvikovém kempu. Učili jsme se třeba řídit tank nebo střílet z těžkého kulometu. To bylo docela zajímavé,“ říká kapitán Ondřej Synek.
