Tyčkař Michal Balner postoupil na MS do finále. A usmíval se u toho
Splnil to základní, postoupil z kvalifikace na mistrovství světa. Tyčkaři Michalu Balnerovi k tomu stačily dva zdařené pokusy. 545 a 560 centimetrů překonal napoprvé, dělil se s dalšími třemi soupeři o první místo a vysmátý opouštěl halu Aspire v katarském Dauha.
Právě u Michala Balnera ale nebyly předzávodní prognózy nijak jisté. Ne, že by mu to v sezóně nešlo, ne, že by prodělal nějaké zranění. Ale je to spíše večerní a noční tvor. Raději závodí večer, ovšem kvalifikace tyčkařů začínala dopoledne. V přepočtu na středoevropský čas to znamenalo vstávání ve tři hodiny ráno.
A na to se Michal Balner připravoval nejen den předem: „Odpoledne jsem se válel v posteli a usínal jsem, ale vždycky, když jsem už zavíral oči, tak jsem musel vyběhnout ven, protože jsem věděl, že musím spát až večer. Nicméně jsem dokonce vstal asi o deset minut dřív, než mi zazvonil budík a myslím, že to bylo úplně v pohodě, nedělalo mi to problémy," říkal Michal Balner.
Problémy měli spíše pořadatelé, kteří svým neumětelstvím a nezkušeností zdržovali průběh kvalifikace. To poznal i český tyčkař: „Jsou strašně milí, usměvaví, ale pracovití asi moc nebudou a organizačně to vůbec nezvládají. Tak doufám, že to zítra zvládnou líp," říká o katarských organizátorech tyčkař Michal Balner.
A nebýt samotných závodníků, asi by situaci nezvládli. Pomáhal jim i mistr světa: „Steve Hooker jim musel radit, co mají dělat, já jsem jim nabízel gumu, což nechtěli, a nakonec tam dali nějaký špagát od elektřiny nebo co," usmíval se nad organizačními schopnostmi pořadatelů Michal Banner.
Organizační potíže Balnera dobře naladily
Pořadatelé se totiž pokoušeli už při rozcvičování přinutit atlety, aby skákali přes laťku na stojanech. Obvykle jim na to stačí natažená guma, která vše urychluje. To pořadatelé nechtěli pobrat a potíže pokračovaly. Američané házeli tyčemi, Francouz Lavillenie se nechal rozptýlit natolik, že nepostoupil z kvalifikace.
Ale Michal Balner? „Usmíval jsem se celou dobu, připadalo mi to strašně komické. Tomáš Dvořák na mě řval, abych se nesmál. Bylo to příjemné a fajn. Když jsem se rozbíhal, tak jsem byl úplně v pohodě a věděl jsem, že to dám. Oproti jiným závodům, kde jsem skončil v kvalifikaci, to dneska bylo o sto procent někde jinde," popsal své pocity.
Takže problémy pořadatelů spíše Michalu Balnerovi pomohly. A kvalifikační úspěch, triumf se tomu přece jen zatím říkat nedá, by mohl českého tyčkaře dobře naladit před nedělním finále.
„Když nebudu ve finále poslední a třeba to stáhnu do té šestky, tak budu spokojený nadmíru. Já už jsem spokojený teď, že jsem postoupil z kvalifikace. Budu se snažit brát ten závod stejně, usmívat se a být v pohodě, to je cesta," slibuje tyčkař.
A zdá se, že myšlenka Michala Balnera by nemusela být základem průšvihu. Naopak.
