Tenisté musí být na dopingové komisaře připraveni pořád, někdy u nich koukají i na seriál
Mobilní telefon je už dlouho velkým společníkem profesionálních tenistů, kteří tráví většinu roku a často sami na cestách. A nemít ho pár hodin u sebe, mohli by se také velmi snadno dostat do pořádného průšvihu. V telefonech mají totiž nainstalovanou speciální aplikaci, díky které jsou ve stálém kontaktu s dopingovými komisaři.
„Jediná věc, která je trošku nepříjemná, je, že člověk si musí dávat bacha u vypisování formulářů. Jsou v aplikaci telefonu a vlastně tam tenista musí pořád naťukávat, kde je. Třeba si naťuká, že večer bude na hotelu a ono se to změní a jde na večeři. Musí si rychle vzpomenout, že má doping a musí to přehazovat,“ říká na Australian Open v Melbourne tenisový trenér Jiří Vaněk.
Jako hráč sám ještě pamatuje časy, kdy Maročané na turnajích legálně kouřili marihuanu. Teď jen zírá, jak často jsou hráči na zakázané látky testováni a dopingovými komisaři sledováni. Ti nejlepší pochopitelně nejvíce. Přesvědčuje se o tom v poslední době také svěřenkyně zmíněného kouče Karolína Plíšková.
Dopingoví komisaři sledují tenisty téměř pořád. Kvůli odebrání vzorku je navštěvují namátkově i doma. Jak to vnímají hráči, zjišťoval Jaroslav Plašil
„Minulý rok to bylo 12krát, to je každý měsíc. Jestli to kvůli ostatním sportům takhle odnášíme, přijde mi to docela přísné. Na turnajích je to OK, ale že chodí i domů, mi přijde úplně strašné,“ říká.
Komisaři přijdou klidně i v době, kdy by byl člověk radši s jinými lidmi, třeba Tomáše Berdycha takto přepadli i v den narozenin. „Řekli, že to nevěděli. Tak jim říkám – to si fakt jednoduše nemůžete zjistit, co je za den?!“
Ale toto jsou extrémní situace. Tenisté obecně chápou, že dopingoví komisaři dělají svou práci, a tak se snaží být vstřícní. A než se podaří odevzdat vzorek, podívají se společně na oblíbený seriál. Třeba s Klárou Koukalovou.
„Oni jsou v pohodě. Ale i tak, člověk musí vpustit do baráku cizí lidi a strávit s nimi večer. A když mě chytnou doma, musím jim ten vzorek odevzdat. Samozřejmě, když přijdou potom, co jsem byla na záchodě, musí počkat. Třeba dvě a půl hodiny,“ popisuje tenistka.
Ráno se komisaři v domácnostech zpravidla tolik nezdrží, usmívá se Barbora Strýcová, za to na ně ale mohou čekat jiné nástrahy. „Už museli přelézat i branku, protože nešel zvonek a branka byla zavřená,“ vzpomíná česká tenistka.
Barbora Strýcová už méně úsměvnou situaci zažila před časem. Vzala si prášky na hubnutí a nevěděla, že obsahovaly i zakázanou látku, takže byla kvůli dopinkovému prohřešku půl roku bez tenisu.
