Zprávy → Věda17. srpna  2016 v 17:28  

V hlavě Stinga. Vědci zkoumali, jak mozky nadaných lidí pracují se zvukem

Sting (2009) - Foto: David Shankbone, Wikimedia Commons

Sting (2009)Foto: David Shankbone, Wikimedia Commons

V čem jsou mozky známých umělců tak unikátní, že dokážou vymyslet hudbu, kterou milují miliony lidí po celém světě? To se rozhodli zjistit vědci z McGillovy univerzity v kanadském Montrealu. Jednou ze slavných hlav, které vědci zkoumají, je mozek hudebníka Stinga, dnes sólisty, dříve frontmana skupiny The Police.

Z toho, jak neurony nadaných umělců pracují s hudbou, chtějí vědci zjistit podrobnější informace o tom, jak obecně mozek pracuje. 

Vědci například zjistili, že Sting dokáže nad hudbou přemýšlet mnohem detailněji než běžný posluchač. A také že mu jako podobné připadají skladby, které jinak zní úplně odlišně. 

Pro představu, z písní, puštěných při vyšetření, jeho neurony jako nejvíce podobné vyhodnotily skladby Girl od Beatles a tango Libertango od skladatele Astora Piazolly. Přitom se jedná o skladby dvou různých žánrů, navíc se zcela odlišným rytmem. Jak tedy mohly Stingovi připadat podobné? 

 

Posuďte sami, zda vám skladby od Beatles a Astora Piazolly přijdou podobné.

Vložit na svůj web

Obě skladby jsou v mollové tónině a mají podobné melodické prvky. Mozku umělce podle výzkumu stačí relativně málo indicií, aby začal hledat souvislosti mezi jinak zdánlivě rozdílnými skladbami. 

Třeba u dalších skladeb stačilo neuronům ve Stingově mozku k vyhodnocení podobnosti to, že ač byly úplně jiných stylů, měly třeba podobný rytmus a podobné akordy. 

To, že mozek, který je v nějakém směru nadaný, dokáže v tom směru pracovat takhle detailně, je důležité zjištění, protože to vědcům umožňuje pochopit, jak mozek pracuje jako celek. 

Potvrzuje to i jeden z výzkumníků, neurovědec Robert Zatorre z McGillovy univerzity. 

„Sledujeme, jak fungují mozky trénovaných hudebníků. Důvod, proč to děláme, je ten, že hudba představuje jeden z nejsložitějších a nejvíce komplexních způsobů myšlení. Zahrnuje slyšení a poslech, motorickou činnost k produkci zvuku. Zahrnuje i paměť, emoce a vzrušení,“ vysvětluje Zatorre. 

Vědci k výzkumu používají počítačovou tomografii. Sting měl při vyšetření na tomografu několik úkolů. Mimo jiné poslouchat hudbu, zpívat si nějakou píseň v hlavě a také zkusit složit novou skladbu. 

Odborníci přitom pozorovali, které oblasti mozku jsou v těchto činnostech aktivní a jak komunikují s ostatními částmi nervového systému. Kromě studia mozku šlo také o vyzkoušení této metody. 

Vědci by v budoucnu chtěli zkoumat i třeba spisovatele nebo malíře a pochopit, jak funguje umělecká kreativita. Ta je totiž z vědeckého hlediska zatím docela neuchopitelná. 

Zazvonil telefon a ozval se Sting 

Výzkum vlivu hudby probíhá na McGillově univerzitě už několik let. V loňském roce zkoumali vědci opět pomocí tomografu dobrovolníky, kteří v tomografu hráli na cello. Aby se tam i s nástrojem vešli, museli pro tuto příležitost vyrobit zcela nový druh cella, které se skládalo jen z průsvitného hmatníku, plastových strun a speciálního smyčce. 

Ještě předtím neurologové zkoumali obecně vliv poslechu hudby na mozek. Napsali o tom i úspěšnou knihu Tvůj mozek při hudbě.  

Tu četl i Sting a sám se ozval vědcům, jestli si nemůže prohlédnout jejich laboratoře. A když byl na prohlídce, odborníci se ho zeptali, jestli se taky nechce zúčastnit výzkumu, a on řekl, že ano. 

Autor:  Ondřej Novák

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace