Běloruská opozice se spíše rozpadá

V jakém smyslu se tedy mění situace pro vládu a pro opozici.? Prezident Lukašenko jak se zdá po měsících otálení se splácením ruského plynu musel počítat s diverzifikací zdrojů. Krize přišla minulý týden a Rusko dnes omezilo své dodávky západnímu sousedovi o 60 procent. Tady je třeba hledat příčinu nejnovějšího sbližování Minska s Ukrajinou. Před měsícem po 13 letech otálení vstoupila v platnost smlouva o vzájemných hranicích, kterou dosud komplikovaly běloruské nároky na ukrajinský dluh po rozpadu Sovětského svazu, který v Kyjevě nechtěli uznat. Teď byli v Minsku vstřícnější. Prezident byl nucen pochopit, že v době, kdy má problémy s Ruskem nemůže si dovolit mít napjaté vztahy s ostatními sousedy. A tak Ukrajina bude svůj dluh- nedluh splácet pravděpodobně dodávkami elektřiny. Ubývající energetické zdroje z Ruska se snaží nahradit odjinud. Lukašenko se pokouší přesvědčit Kyjev, aby využíval ropovod z Oděsy do Brodů k transportu ropy z tankerů z Venezuely. Na možnosti takového dovozu se dohodl Minsk s venezuelským prezidentem Hugem Chávezem. Těžko ale očekávat, že na něco takového Kyjev přistoupí. Určitě tam totiž vědí, že snažit se stát alternativou Ruska pro dodávky energetických surovin do Běloruska a Pobaltí, budou v Kremlu chápat bezpochyby nepřátelsky.

Modelem Ukrajina s Viktorem Janukovyčem jako vzorem se snaží inspirovat i část běloruské opozice. Šéf tamního sdružení Evropské Bělorusko Andrej Sannikau totiž vyhlásil svůj záměr kandidovat v prezidentských volbách. Čím je zajímavý? Má získat hlasy těch Bělorusů, kterým není po vůli zhoršování vztahů s Moskvou a mají zároveň dost Lukašenka. Sannikau navrhuje urovnat vztahy s Ruskem, což by zároveň nebránilo aktivní účasti země v programu Evropské unie pro některé post sovětské republiky východní partnerství a zároveň ani postupné integraci s evropskými strukturami. Sannikau už prý v Moskvě, kde mají Lukašenka také plné zuby podporu hledá. Doma jí získal od někdejšího šéfa běloruského parlamentu Stanislava Šuškeviče. Jistě si vzpomenete, že to byl právě on, kdo Bělorusko vedl od rozpadu Sovětského svazu do nástupu Lukašenka k moci jako hlava státu. Jen pro dokreslení. Po svém odstoupení dostal důchod ve výši 3200 rublů. Nikdy mu nebyl státem valorizován. Zmíněná částka představuje v přepočtu nyní asi dolar.

Běloruská opozice se po týdnech jednání o společném kandidátovi na prezidenta spíše rozpadá na menší a menší proudy. Donedávna byl za favorita považován Aljaksandar Milinkievič, šéf hnutí „Za svobodu.“. Už počátkem května se rozhodl zahájit kampaň a ve Spojených státech loboval za to, aby Bělorusko úplně nezmizelo ze sféry zájmu Washingtonu. Setkání měl několik, konkrétní sliby ale zatím nedostal. Předpokládá se, že by Milinkieviče měla podpořit nejstarší opoziční strana Běloruská lidová fronta. Ta ze svých řad v minulých dnech vyloučila jednoho z vůdců, Viktora Ivaškieviče především za to, že se rozhodl dále podporovat již zmíněného kandidáta, který hledá zázemí v Rusku. Andreje Sannikaua.

Opozice spíše měla společně bojovat za další, už ne jen symbolickou změnu volebního zákona. Před dvěma lety smělo do parlamentu kandidovat několik desítek nevládních kandidátů. Zvolen nebyl jediný. Letos v dubnu s poněkud v uvozovkách zreformovanými volebními pravidly proběhly volby do místních samospráv. Zástupci opozice znovu nebyli připuštěni ke sčítání hlasů. A tak se na 20 000 míst v zastupitelstvích běloruských měst a vesnic dostalo celkem šest opozičníků. A to je stále varující. Jak se ukazuje, jednotlivé proudy běloruské opozice a jejich kandidáti vsadili na hledání podpory v zahraničí a to jak na východ, tak na západ od Běloruska.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.