Biedermeier

Po napoleonských válkách nastala doba nesvobody, takzvaného metternichovského absolutismu. Biedermeier představoval únik od politického života k idyle rodinného krbu.

Měšťané si zdobili svá hnízdečka polstrovaným nábytkem a porcelánem, malíři malovali portréty a zátiší, hudba byla sladká a líbivá, do divadla se chodilo na hry Franze Grillparzera a Johanna Nepomuka Nestroye.

Kde se slovo biedermeier vlastně vzalo?

Poprvé slovo použil v roce 1848 německý spisovatel Joseph Victor von Scheffel v mnichovském časopise Fliegende Blätter, česky Létající stránky.

Vymyslel si dvě postavičky – pana Biedermanna a pana Bummelmayera – a psal o nich humorné básničky. Z těchhle dvou pánů dal dohromady jednoho, a tak vznikla komická figurka omezeného veršotepce Gottlieba Biedermeiera.

Minilekce němčiny: bieder znamená dobrý, počestný, poctivý občan, ale taky šosácký, maloměšťácký, konzervativní sty anebo naivní, prostoduchý, přihlouplý. No a Maier je časté německé příjmení, něco jako náš Novák.

Takže česky je Gottlieb Biedermeier něco jako Bohumil Počestný-Novák. Tahle postava měla karikovat jednoduchost, touhu nevyčnívat a starat se jen o své záležitosti.

I my Češi jsme měli své biedermeierovské autory: Václava Klimenta Klicperu, Josefa Kajetána Tyla a hlavně Magdalenu Dobromilu Rettigovou.

Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.