Charta 2008 v Číně

A Čína - držitel maximálních světových valutových rezerv ( ty dělají skoro 2.000 miliard dolarů) si taky smutně líže velké rány; už jen kvůli propadu, který dolar dlouhodobě a zahanbeně zakouší.

Peking se nesporně stal předním světovým ekonomickým hráčem, ale hasit chce důsledky krize samostatně. Nikoli společně s Amerikou či Evropou. A tak váhá, jakou strategií se má řídit dál. Export už nemůže být takový jako dřív, i když se do značné míry daří takzvaná okolní kooperace a spolupráce. Ta se chce opírat o trojúhelník Čína - Japonsko - Jižní Korea. Nejvyšší státní představitelé silné Dálně-východní trojky si to taky nedávno slíbili na precedentním summitu ve Fukuoce. A slibně se to rozbíhá. Ale to pořád nebude stačit k vyvážení stále zřejmější neochoty dosavadních západních partnerů dál odebírat stejná kvanta čínského exportu. Čína proto promýšlí urychlení a míru zásadního obratu - čelem k rozvoji domácí infrastruktury. Tak jako se třicet let po celé období Dengových reforem spoléhala na vlastní produkční kapacity, tak nyní zkoumá, do jaké míry už je dnes sám čínský spotřebitel tím nejdůležitějším odběratelem zboží, zákazníkem servisu a tedy prvořadým ekonomickým činitelem, díky kterému dosavadní zázračný rozmach hospodářství může existovat dál.

Je hodně těch, kteří takové perspektivě velmi málo věří. A dokazují opak. Vezměme (dnes už skoro bestseler) knihu Gordona G. Changa "The Coming Collapse of China" - tedy "Zhroucení Číny se blíží". Autor Čínu miluje, takže jeho velkou analyzu lze chápat jako varovný výkřik, že bez radikální proměny společnosti brzy dojde k nejhoršímu. Gordon Chang soudí, že vina spočine na milionech komunistických byrokratů, kteří jsou zkázonosnou deformační silou pro další vývoj ekonomiky i celé společnosti.

Pekingský režim může Gordonovu analýzu ignorovat. Ale co už si nemůže dovolit přehlížet, je rodící se společenské hnutí, které v prosinci vyhlásilo dokument, nazvaný Charta 2008.

Čínské chartistické hnutí se rodí 31 let po naší Chartě 77, tedy ve zcela jiné době a za jiných okolností. Ale jedno mají společné : obavu o budoucnost vlastní země.

Ani čínští chartisti si nekladou za cíl vytvořit politickou stranu. Chtějí jen donutit režim, aby ctil základní principy moderní civilizace a lidství. Čínští chartisté z prosince 2008 rovněž nabízejí vedení státu upřímný dialog - jako to udělala Charta 77.

A bohužel - i čínští demokraté se dočkali od režimu stejné odpovědi, jakou jsme my zažili před 31 lety. I Peking reaguje nervozně, drasticky a persekučně. Ve státě, kde žije 1,300.000.000 lidí, podepsalo Chartu 303 lidí. Pro maximální jazykovou odlišnost těžko mohu doufat, že si posluchači snadno zapamatují jména alespoň hlavních protagonistů. Je však nutné je vyslovit, neboť jejich snaha o demokratizaci největší země světa bude mít znamenité a nesporné místo v historii XXI. století vůbec a Číny zvlášť. Jde především o profesorku Sunjatsenovy university v Kuan-čou paní Aj Šaomingovou,dále šanghajského právníka Žen Enčona, historika Liu Šia-oba, přírodovědce Žan Cuhua, vědce Tian Kišenga, právníka a znamenitého znalce mezinárodního práva Pu Ži-kijanga. Zažili dlouhé výslechy - jako už víckrát ještě před zveřejněním své Charty. Při raziích byly zabaveny mnohé jejich práce a dokumenty, včetně archů se jmény signatářů. Obávám se, že se s čínskými chartisty v rukavičkách nejedná. Někteří jsou stále zadržováni a pokud mají "jen" domácí vězení, mají kontrolovanou poštu a odpojené telefony.

Oč usiluje čínská charta? Tento noblesní dokument, psaný s velkou kuturou slova a myšlenek deklaruje, že usiluje o moderní stát. O vývoj, odmítající autoritativní režim. A hlavní je požadavek řízení společnosti na základě principů univerzálních lidských hodnot. Čínská charta má (v českém překladu) 2.668 slov - tedy skoro přesně dvakrát tolik, než kolik jich měla naše Charta 77. Je to manifest moderní humanity 21-tého století. - I čínské úřady budou vývojem donuceny uznat oprávněnost jeho požadavků. Otázkou je jen - kdy. Ale čas ubíhá stále rychleji. Vývoj doby a způsob boje s mocenskými strukturami mohu ilustrovat na jednom technickém detailu. Skoro až zábavném. Mně estébáci na Tři krále 1977 zabavili jen starý psací stroj. Trvalo čtvrt století než mi byl vrácen. Čínským chartistům nyní zabavovali note-booky a laptopy. To už je přece jen jiná technika. Skoro symbol nové doby. Jistě se jim vrátí dřív než za dalších 25 let.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .