Dakarský deník 17 – Dakar stále víc jen pro profesionály

Tečkou za 33. ročníkem rallye Dakar v Argentině a Chile bude dnešní závěrečný ceremoniál. Soutěžící, kteří projeli celou trasu, si při něm vychutnají výjezd na cílovou rampu a naposledy zamávají skvělým jihoamerickým fanouškům. Pak už mohou začít přemýšlet, jestli pojedou tenhle slavný závod zase za rok. Tím spíš, že se stává soutěží především pro profesionály.

Rallye Dakar vznikla sice jako závod, ale dlouho v ní šlo hlavně o překonání nástrah extrémně těžké trasy africkou pouští. Odjakživa lákala „bezejmenné“ dobrodruhy a záhy také známá závodnická jména. Ty dva světy se v soutěži spojily, dokázaly vedle sebe fungovat, doplňovat se a vzájemně si i pomáhat. Jenže poslední tři jihoamerické ročníky posouvají tenhle závod mezi sporty pro vyvolené.

Po svém konci v závodě o tom mluvil Peter Mikula, pilot Toyoty Landcruiser, která byla pro Dakar upravena z produkčního auta. „Všechno se točí kolem speciálů, na jejichž vývoj jsou k dispozici astronomické částky. Produkční vozy neboli vozy v třídě T2 na to prostě nemají. Tady vidím trochu problém,“ komentoval Peter Mikula.

Dakarské tempo nabírá na stále větších obrátkách a amatéři i poloamatéři mu přestávají stačit. Důkaz najdete třeba v tom, že všechny medailové pozice v kategorii aut i kamiónů braly velké profesionální týmy Volkswagen Motorsport a Kamaz, které mají nejvyšší rozpočty a jezdecká esa za volanty. Ostatní se mohli snažit, jak chtěli, ale skoro pořád se jim dívali jen na zadní koncová světla.

Druhým předmětem doličným může být fakt, že do cíle dojela skoro přesně polovina strojů, které se postavily na start. Ze 407 se jich zpátky do Buenos Aires vrátilo jen 204. Hlavním důvodem nebylo jako předtím v Africe zapadnutí na trati a její nástrahy, ale spousta havárií v rychlosti a technika vyřazená likvidační jízdou.

Naše posádky by o tom mohly dlouho vyprávět. Dnes na rampu vyjedou jen dvě české motorky a jeden kamión z dvanácti našich strojů na startu.