Hádala se duše s tělem
Strana zelených, respektive její republiková rada, se v sobotu spořila. Je to celkem přirozené. Co si zelení partajníci nestačili vyříkat před volbami, musí být vyjasněno nyní. Alespoň to tak člověku přijde, když mezi klíčová témata diskusí republikové rady patřily tak kritické otázky jako vyslovení nedůvěry ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi a předsedovi strany Martinu Bursíkovi.
Širšímu vedení strany zelených se ale hlavně nelíbí, jako dopadá plnění programu strany v měřítcích vládní koalice. Tam to, podle názoru republikové rady zelených dopadá trochu dobře v oblasti ekologie a energetiky, téměř špatně v oblastech lidských práv a školství a naprosto špatně ve zdravotnictví, sociální politice, kultuře a hlavně - v zahraniční politice.
Na jednu stranu se možná dá pochopit, při troše dobré vůle, kterou ovšem řada zelených jaksi neprojevuje, že některé kroky hlavně předsedy Bursíka a ministra Schwarzenberga jsou někomu ze zelených nepochopitelné, tudíž nepřijatelné. Na straně druhé, zelení jsou ve vládě a to pro ně, jak pro řadové členy, tak pro špičkové politiky, znamená jiný druh odpovědnosti, než měli, když je nikdo neznal a do ničeho nemohli konkrétně zasahovat.
Některým členům širšího vedení Strany zelených například stále vadí, že ministr Schwarzenberg se měl ondy vyjádřit v tom smyslu, že jelikož není členem strany, necítí se až tak zcela být vázán zeleným programem. Takové stanovisko dokáže u některých zelených vyvolat reakce přímo býčí, a to před rudým fáborem.
Bylo by asi elegantnější, kdyby si širší vedení Strany zelených své bolístky rozškrabávalo někde v ústraní. Jinak se zelení vystavují značnému riziku, že budou považováni za stranu vnitřně slabou a tudíž málo hodnotnou. Přitom výtky, které byly adresovány na adresu výkonných zelených politiků, jsou směsicí nejspíš osobních záští, nesplnitelných tužeb a hluboké neznalosti mechanismů "vysoké" politiky. V tomto smyslu se po zasedání republikové rady vyjádřil i předseda strany Martin Bursík, který označil usnesení rady za sbírku zbožných přání, která nereflektují skutečné postavení a možnosti Strany zelených ve vládě.
Návrhy na vyjádření nedůvěry pánům Schwarzenbergovi a Bursíkovi neprošlo tragickým poměrem v neprospěch navrhovatelů. Místopředseda republikové rady Strany zelených Matěj Stropnický byl tedy nucen oznámit, že další rebelie, jinak řečeno - další rozhodování o setrvání zelených ve vládě se odkládá až na dobu po podzimních senátních a krajských volbách.
Co se naopak do usnesení prohlasovat povedlo, je výzva zeleným ministrům, poslancům a senátorům, aby hlasovali proti vybudování americké radarové stanice na území České republiky.
A kromě toho ještě v usnesení z republikové rady Strany zelených čteme, že Zelení odmítají přeměnu nemocnic na akciové organizace. Žádají v tom smyslu, aby byl nejprve schválen zákon o neziskových organizacích, což bude zřejmě (viděno z realistického hlediska) neproveditelné. Zelení, resp. usnesení jejich Rady také trvá na tom, aby bylo odloženo uznání Kosova, a to konkrétně do doby, než bude vyřešena otázka uprchlíků, dosažen soulad s mezinárodním právem a dány záruky pro tamní menšiny. Co se Kosova týče, jsou to požadavky báječné, skvělé, výborné a - neproveditelné. Je to něco podobného, jako chtít po Číně cokoli v souvislosti s Tibetem...
Stručně shrnuto, výstup ze sobotního jednání Rady strany Zelených přesvědčivě ukazuje, že někteří špičkoví straníci zastávají neochvějně politicky diletantské pozice, zatímco jiní, vyspělejší špičkoví straníci se je pokoušejí jaksi za pochodu učit některým základním zásadám vrcholné politiky. Zatím to vyhrávají ti politicky zkušenější a vyspělejší, takže se rebelující menšině nepovedlo odstranit z politiky exota (v tom nejlepším slova smyslu) typu Karla Schwarzenberga a na druhé straně, zatím byl oddálen vstup do špičkové výkonné politiky jinému exotovi, totiž Martinu Stropnickému. Ale jak řečeno úvodem, elegantnější a pro politickou budoucnost zelených produktivnější by bylo, kdyby si tyhle půtky, pramenící u některých republikových radních nejspíš z poctivé a hluboké neznalosti politických her, odbývali zelení někde v ústraní...
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
