Hrob jezdce z Čelákovic-Záluží

14. srpen 2011
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Původní vzhled staré expozice pravěkých dějin Čech, Moravy a Slovenska v Národním muzeu v Praze s centrálně umístěnou vitrinou s hrobem z Čelákovic-Záluží

V Národním muzeu v Praze proběhl v červenci archeologický výzkum zčásti přímo ve výstavním sále. Ke slovu přišly tradiční metody i moderní technologie.

7. července se pro návštěvníky nadlouho zavřely dveře historické budovy Národního muzea v Praze, která v příštích letech projde zásadní rekonstrukcí. Než se ale uvnitř začne budovat a stavět, musí se bourat. První na řadě jsou staré expozice, včetně té, věnované pravěkým dějinám Čech, Moravy a Slovenska. V ní se stal hlavním předmětem zájmu hrob ze středočeských Čelákovic-Záluží, vystavený dobré půlstoletí v expozici pod sklem.
Čím je právě tento hrob zajímavý vysvětluje archeoložka Národního muzea Kristýna Urbanová: „Hrob muže s koněm č. 18 ze Záluží, který byl vykopán archeology v 30. letech a v 60. letech umístěn v expozici, v podstatě nikdy neprošel bližším zkoumáním. Kostra muže neprošla žádným antropologickým zkoumáním, kostra koně prošla zoologickým zkoumáním jen velmi zběžně.“

Historii objevů ze Záluží nám přiblížil archeolog Rastislav Korený z Hornického muzea v Příbrami, který se mimo jiné specializuje na období stěhování národů, především na události a nálezy ze 6. století našeho letopočtu.
Právě s tímto obdobím bezprostředně souvisí hrob z muzejní expozice, o kterém si dnes povídáme:
„Jedná se o bývalou obec Záluží, dnes součást města Čelákovic, kde byl zřejmě už před rokem 1918 zkoumán dnes blíže neznámý hrob z doby stěhování národů. Pravděpodobně to bylo na místě pozdější Liehmannovy cihelny u železniční trati, ve které byly nejpozději ve 20. letech 20. století zcela bezpečně narušeny první hroby z období stěhování národů; konkrétně z mladší etapy tohoto období, z konce 5. až 6. století našeho letopočtu. V prvních letech provozu Liehmannovy cihelny byly hroby ničeny, jen několik předmětů se dostalo do sbírky majitele cihelny pana Liehmanna. Až teprve v roce 1927 místní sběratel malíř Malina zachránil a zdokumentoval jeden hrob, který později přešel do sbírek muzea v Roztokách. Teprve v roce 1929 podniklo Národní muzeum pod vedením Ladislava Hájka v Záluží první krátký záchranný výzkum, v jehož průběhu byl vyzvednut obsah šesti hrobů.“

„Další výzkum byl Národním muzeem zahájen v roce 1930,“ říká dále Rastislav Korený, „a pokračoval až do roku 1931. V průběhu těchto dvou let bylo prozkoumáno a zdokumentováno celkem 52 hrobů. Byl mezi nimi například hrob ženy, datovaný pozdně římskou zlatou mincí do konce 5. století, který nebyl, jako jeden z mála, vykraden. Další zajímavostí na tomto pohřebišti byla skupina asi osmi hrobů, jejichž konstrukce byla tvořená dřevěnou komorou. Tento konstrukční prvek bylo zvykem používat při pohřbech nějakých význačnějších osob v rámci dané komunity. Zajímavé bylo, že se tyto hroby s dřevěnou komorou koncentrovaly v jedné části pohřebiště, což by mohlo naznačovat i určité rodinné vazby.“

Hrob z doby stěhování národů z Čelákovic-Záluží se chystá k přesunu do Národního muzea - příprava bednění (archivní foto ze 30. let)

Nejzajímavějším nálezem byl hrob muže, který byl pohřben i se svým koněm:
„Opět to byla dřevěná komora, která byla podle terénních pozorování navíc s velkou pravděpodobností překryta mohylou. Hrob byl totiž velmi výrazně respektován ostatními hroby a mezi ním a ostatními byla poměrně velká vzdálenost. Prázdná plocha kolem tohoto hrobu dává skutečně reálný základ domněnce, že nad hrobem mohla být mohyla. Hrob jezdce s koněm byl na pohřebišti jediný. Bohužel, stejně jako většina hrobů zde nalezených a zdokumentovaných, byl už v minulosti otevřen a vykraden. Z inventáře hrobu se dochovala keramická nádoba, pár ostruh, nůž, zubadlo koně – to je součást koňského postroje – a pravděpodobně i meč, ovšem ve špatném stavu. Bohužel, tehdejší výkopové a konzervační techniky neumožňovaly silně poničené, zejména železné předměty vyzvednout. Takže informaci o meči dokládá jen písemný záznam terénní dokumentace.“

Hrob jezdce s koněm z období stěhování národů, který archeologové vykopali roku 1930 v Záluží u Čelákovic, byl prvním odkrytým hrobem tohoto stáří a typu v Čechách. O podobném pohřbu z Prahy-Lysolají, který v roce 1906 zkoumal Antonín Jíra, už totiž dnes víme, že pocházel z pozdějších časů, pravděpodobně až z 10. století; tedy z raného středověku.
Hrob ze Záluží vzbudil podle archeologa Rastislava Koreného z Hornického muzea v Příbrami po svém objevu zaslouženou pozornost. Národní muzeum se ho proto rozhodlo vyzvednout a odvézt do muzea celý:
„Byl tak veliký, že ho museli přímo v terénu rozdělit na pět částí, které byly pevně fixovány a později při budování expozice v Národním muzeu znovu sestaveny. Tento hrob zůstal posledním v úplnosti neprozkoumaným hrobem z pohřebiště v Záluží, které (když připočteme i zničené hroby) čítalo nejméně 120 hrobů, což ho řadí mezi největší pohřebiště z merovejského období v Čechách.“

3D skenování hrobu

Hrob jezdce s koněm ležel ve výstavních prostorách Národního muzea déle než půl století. V nové expozici se s ním nepočítá a tak padlo rozhodnutí hrob konečně důkladně prozkoumat. Archeologové nejprve shromáždili veškerou dokumentaci, která se ke hrobu, k jeho vyzvednutí i transportu dochovala. Pak přišla na řadu nejmodernější technika – proběhlo 3D skenování celé hrobové situace.
Jak se takové skenování provádí a k čemu je dobré nám vysvětlila Věra Fišerová ze společnosti SolidVision:

„Skener, který tady dnes používáme, je kombinací optického a laserového skenování. Zařízení se skládá z několika částí. Jedna z těch částí je optický senzor, jakási stojící reference, počátek, který má dvě kamery a snímá ‚ufohlavu‘ - kouli, na níž jsou nalepené referenční body. Na základě těchto bodů určuje polohu hlavy. Ta hlava má v sobě další dvě kamery a snímá laserový kříž. Jednotlivé snímky laserového kříže se pak spojují dohromady právě podle té pozice. Tady při skenování děláme, dejme tomu, 30 snímků za sekundu. Na každém snímku se snímá několik tisíc bodů, obrovské množství dat, které se automaticky spojuje a vy hned vidíte náhled celé situace. Můžete pohnout skenerem a dosnímat místo z optimální pozice tak, aby tam skener viděl.“

3D skenování hrobu - detail práce se snímací hlavou

A co s těmi místy, kam se skener nedostane?

„Je to samozřejmě založené na viditelnosti. Obě dvě kamery té hlavy musí vidět stejné místo. Skener, který používáme tady, má krátký rozsah skenování; optimálně skenuje ze vzdálenosti 10 centimetrů. Takže určitě je spousta míst, kam se nedostaneme bez toho, že bychom ten hrob rozebrali. Ale my jsme schopní ho softwarově dotvořit. Optimální je kombinovat skenování s fotkami, nákresy, abychom si zpětně pamatovali, jak ta situace vypadala. ‚Díry‘ není problém zazáplatovat a doplnit ten model.“

Na tom vznikajícím 3D modelu je krásně vidět i struktura materiálu. Je například poznat co je kost a co je už hlína. S jak velkým rozlišením pracujete?

„My tady přepočítáváme na rozlišení 1 milimetr. Můžeme použít ještě jemnější, můžeme jít až do setin milimetru, ale pro tenhle případ by to asi bylo zbytečné. I tak je krásně vidět struktura – hlína, hladké kosti. Je ale samozřejmě možné vzít část, dejme tomu jednu kost, z toho celku a pak pracovat s tím detailem.“

Jak často skenujete archeologické objekty?

„Přestože jsme spíš strojařská firma, tak je pravda, že třeba díky spolupráci s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem nebo s Národním muzeem se dostáváme i ke skenování takovýchto, pro nás hodně zajímavých věcí. Skenovali jsme třeba otisk tkaniny – použili jsme na to trochu jiný skener. Jsme schopni zachytit nejen tvar, ale i texturu a zachovat exponáty neporušené.“

Co bude výsledkem tohoto konkrétního skenování?

„Vzhledem k tomu, že se ten hrob bude rozebírat, tak je to další způsob dokumentace – vedle té klasické, kresbou a fotografováním. Budeme mít kompletní 3D model uložení kostí v hrobu. Přitom je možné jednotlivé kosti jakoby vyjmout z celku a dejme tomu změřit. Bohužel nevidíme dovnitř, ale budou tam vidět všechny detaily povrchu a tak je možné model použít pro další zkoumání bez toho, že byste fyzicky měli přístup k tomu hrobu. Minimálně se z toho dá udělat 3D pdf, které bude třeba vyvěšené na stránkách Národního muzea, a kdokoliv si s ním může otočit, přiblížit jednotlivé detaily, podívat se na strukturu materiálu a použít ho pro svůj výzkum. Bez toho, že by měl přístup k exponátu, a bez toho, že by ho poničil.“

V tomto případě to bude poslední svědectví, protože hrob bude rozebraný.

„Poslední a zřejmě nejdetailnější záznam skutečného uložení kostí v současné situaci.“

Po 3D skenování, o kterém jsme si povídali s Věrou Fišerovou ze společnosti SolidVision, přišlo na řadu klasické zakreslení situace, fotografování a až nakonec se archeologové chopili nářadí a začali hrob rozebírat. Jak říká archeoložka Národního muzea Kristýna Urbanová, vůbec to nebyla jednoduchá práce:

„Při tom odkryvu jsme našli původní dřevěné bednění ze 30. let, kdy byl hrob rozřezán na pět dílů, zalit sádrou a přenesen do depozitářů. My jsme nyní ten hrob rozebrali po jednotlivých bedněních, ta jsme přenesli z expozice na odborná pracoviště, kde jsme už přímo na stole začali s detailním odkrýváním kostry muže. Kostru koně budou odkrývat a vyjímat specialisté zoologové. Doufali jsme, že při odkryvu dojde k nálezům některých drobnějších předmětů, které třeba unikly pozornosti vykradačů – součástí opasků, různých drobných přezek, kování nebo třeba nožíků. Bohužel, vykradači byli opravdu důslední, vše co šlo, to vybrali a my jsme žádné další předměty nenašli. Odkryv samotný byl velmi náročný, protože hrob byl zapuštěn do cihlářské hlíny, jílu, který za těch 80 let, kdy hrob ležel buď v depozitáři nebo byl vystaven v expozici, ztvrdl natolik, že bylo opravdu těžké kosti vypreparovat a vyjmout. Tudíž je tady ještě možnost, že při proplavování hlíny, která nebyla úplně rozdrcena při té preparaci, může ještě k drobnějším nálezům dojít. Hlína byla odvezena na odborné proplavení do Plzně.“

Co se bude dít s vyjmutými kostmi?

Při odkrývání hrobu se objevilo původní bednění; je dobře vidět, po jakých celcích byl hrob z Čelákovic-Záluží ve 30. letech rozřezán a transportován

„Kostra muže byla odevzdána antropologickému oddělení Národního muzea. Antropologové provedou rozbor a zhodnocení. Díky tomu se dozvíme, jak starý ten muž pravděpodobně byl, v jaké byl fyzické kondici, možná i příčinu úmrtí – uvidíme, co všechno se podaří zjistit. Totéž bude v podstatě provedeno s kostrou koně. Zoologové zjistí, jaká byla příčina úmrtí, jestli byl kůň skutečně násilně usmrcen a pak vložen do hrobu, jak byl vysoký, jaký byl jeho fyzický stav, možná i odkud ten kůň pocházel – jestli byl místní a nebo jestli to byl nějaký speciální druh koně z ciziny. Nedá se říci úplně přesně, jak dlouho budou ty rozbory trvat. My s kolegou Rastislavem Koreným doufáme, že se nám podaří část výzkumu prezentovat na odborné konferenci již tento říjen v Brně v Archeologickém ústavu. Veškeré výsledky bychom chtěli mít ke zhodnocení do konce tohoto roku.“

Pokud archeologové a další specialisté zjistí něco zajímavého, tak se k výzkumu hrobu ze Záluží u Čelákovic v našem pořadu ještě vrátíme.


Vysíláno v Planetáriu č. 33/2011, 13. - 19. srpna.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.

K dalšímu čtení a poslechu:

Mrtví ze Zličína. Část první - Stěhování národů
Mrtví ze Zličína. Část druhá - Objevy z hrobů
CESTA DO PRAVĚKU VIII. - Doba římská
Česká minulost pohledem archeologa


Zvětšit mapu
autor: frv
Spustit audio