Írán přilévá olej do ohně

30. listopad 2009

Čeština oplývá příslovími, které se docela době hodí pro popis četných mezinárodně politických problémů. Například ten o lití oleje do ohně. Něco takového udělal Írán, který v pondělí na kritiku ze strany Mezinárodní agentury pro atomovou energii reagoval omezením spolupráce s tímto úřadem a rovnou také ohlášením stavby dalších až deseti zařízení na obohacování uranu.

Sami Íránci by totiž odpověděli jiným příslovím - jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Každá z obou stran totiž vidí situaci jinak.

Vraťme se však na počátek posledního kola kolize mezi Íránem a Západem. V pátek přijali guvernéři Mezinárodní agentury pro atomovou energii rezoluci, která požaduje aby Írán okamžitě přestal obohacovat uran v donedávna utajovaném novém provozu u Kómu. Důvodem je nejen fakt, že Írán existenci svého rozsáhlého zařízení tajil, ale také proto, že panuje podezření, podle kterého jde o součást procesu při výrobě materiálu pro nukleární zbraň. Připomeňme, že zmíněná agentura není nějaký nástroj západu, ale dohlížecí agentura OSN, kterou až dosud po dlouhá léta vedl Egypťan Muhamad El Baradej. Zmíněná rezoluce je také prvním tak ostrým prohlášením agentury proti Íránu za poslední čtyři roky.

Návrh textu připravilo šest zemí, totiž USA, Francie, Británie, Německo, Rusko a Čína. Právě poslední dvě zmíněné země, tedy Rusko a Čína, jsou klíčové pro další postup vůči Teheránu, a to nejen na půdě atomové agentury, ale zejména v nejvyšším patře OSN, tedy v Radě bezpečnosti. Právě tam se totiž bude rozhodovat o případných dalších sankcích proti Íránu, které se bez spolupráce Moskvy a Pekingu prosadit nepodaří. Svým tvrdým postojem na půdě agentury se vlastně obě země mohou vyhnout tomu, aby se v nejbližší době musely stejně tvrdě projevit i v Radě bezpečnosti. Nyní totiž Rusko a Čína mohou říkat, že už zuby na svého íránského "téměř spojence" vycenili spolu s ostatními důležitými státy, a to pro zatím postačí.

Rezoluce atomové agentury měla z hlediska západních zemí nikoli zmírnit tlak na půdě Rady bezpečnosti, ale naopak vyslat do Teheránu jasný vzkaz, že situace je čím dál vážnější a že země jako jsou Spojené státy nebo Británie budou jednat podle toho. Například premiér Gordon Brown prohlásil, že dalším krokem mohou být už jen další sankce. Je všeobecně známo, že íránské hospodářství má vážné problémy, a například embargo na dovoz ropných technologií nebo výrobků by pro teheránskou vládu znamenalo velké komplikace.

Íránská odpověď na páteční rezoluci přišla již v pondělí, a byla velmi ostrá. Nejdříve se ozval íránský parlament. Ten už ráno schválil deklaraci, kterou vyzval íránskou vládu, aby omezila spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii - jíž se ovšem Írán dříve stal dobrovolným členem s jasně definovanými právy i povinnostmi. Hned poté se svou odpovědí přišla i íránská vláda. Kabinet schválil výstavbu dalších deseti nových zařízení na obohacování uranu. Prvních pět se má začít budovat do dvou měsíců. Panuje podezření, že na mnohých místech se ve skutečnosti již pracovalo, a nyní íránská vláda hodlá jakoby "legalizovat" jejich existenci.

Jednání vlády se zúčastnil i íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád, který oznámil, že vláda se zabývala plánem obohacovat uran místo na tři a půl na 20 procent, tedy mnohem více, než je u paliva pro jaderné elektrárny obvyklé - což ovšem neplatí pro štěpný materiál pro jadernou zbraň, který vysoké obohacení naopak vyžaduje. Samotný Írán ovšem dlouhodobě popírá, že by se snažil vyrobit atomovou bombu, a tvrdí, že jadernou energii chce využít jen pro civilní účely. V roce 2020 chce prý Írán mít k dispozici výkon 20 tisíc megawatt, tedy asi jako deset Temelínů, které budou potřebovat až tři sta tun jaderného paliva. Pokud by to vše byla pravda, íránští vědci by museli během několika let uvést do provozu asi půl milionu odstředivek které by navíc měly větší rychlost než ty stávající. Není vůbec jasné, jestli má skomírající íránské ekonomika momentálně vůbec prostředky na tak rozsáhlé a jak je všeobecně známo, nesmírně drahé provozy. Je tedy pravděpodobné, že Írán svým prohlášením o desetinásobném zvýšení svých aktivit reagoval spíše emocionálně či propagandisticky. Tento vzkaz je jistě namířen dovnitř íránské společnosti, protože pocit národní soudržnosti -vyvolaný uměle podporovaným pocitem ohrožení ze strany západu - je jedním z posledních útočišť současného režimu, jenž je jinak velmi neúspěšný.

Zároveň ale platí, že íránská mentalita je extrémně citlivá na jakékoli zasahování zvenčí, a přemrštěná, nebo snad silácká odpověď íránské vlády má znamenat, že Írán si od cizinců nic diktovat nenechá. Tato vypjatá reakce však jakoby nebere v úvahu, že obě strany mají za sebou už měsíce nebo i roky jednání o transferu západních jaderných technologií ve prospěch Íránu a různých nabídek materiální pomoci za případné íránské ústupky ze samostatné cesty k vlastní jaderné síle.

Pro západ, který má extrémní zájem na neutralizaci íránského nukleárního nebezpečí, vyvstává po řízné íránské odpovědi vedle diplomatických, technických či vojenských otázek ještě jedna otázka - řekněme - psychologická. Totiž otázka, jak jednat se zemí, která je příliš hrdá na to, aby se dohodla na kompromisu po dobrém, a zároveň příliš sebevědomá na to, aby se podrobila tlaku. Na tento rébus zatím nikdo odpověď nenašel.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: fgl
Spustit audio