Jarda Šíma: Díky kozám žiju
O českém dobrodruhovi, rekordmanovi a motorkáři Jardovi Šímovi jsme už v Motožurnálu mluvili. Bylo to u příležitosti čerstvého pokoření miliónu kilometrů, které absolvoval v jedné stopě. Co si za oněch dlouhých 23 let strávených na cestách, po projetí více než 60 zemí, uložil v paměti jako největší zážitek?
"Den, kdy nesedím na motocyklu, jako bych nežil", říkává s oblibou tento neúnavný cestovatel. Na svém kontě má kromě mnoha kilometrů i spoustu divokých a pro mnohé až šílených akcí. Třeba cestu na malé padesátce, motorce velikosti a výkonem podobné babetě, až na samý konec Evropy.
"V sedle motocyklu Jawa 350 jsme projeli celou Evropu."
Jarda mluví v množném čísle, protože na spoustu cest s ním jezdí manželka
"Část našeho života je spojena právě s jawou. Musím vzpomenout na úžasnou cestu, kdy jsem s Jawou New Pionýr vyrazil do portugalského Fara. Cesta se mi tak líbila, že jsem na pár dní zajel i do blízké Afriky."
Na strojích české výroby ujel Jarda 340 000 kilometrů a jak říká, značka stále nezmizela z povědomí.
"Jawa má neustále své silné jméno paradoxně více v zahraničí než v Česku. Když jsem se minulý rok u nás projížděl s některým modelem Jawy, tak se lidé divili, že to je motocykl značky Jawa. Naproti tomu v zahraničí je to stále živá věc, ale jezdí tam hlavně historické modely jako je, lidově řečeno, Panelka, Kývačka nebo model 638. Silné státy jsou Německo, Švýcarsko, hodně také Dánsko, Švédsko a samozřejmě Velká Británie. Tam jsou samostatné kluby zaměřené pouze na sbírky motocyklů značky Jawa a tyto stroje můžete spatřit i na ulicích."
S jawou jsme ale odběhli od toho, co jsme chtěli zjistit. Který zážitek je po jednom miliónu kilometrů, tedy po celoživotní porci zhruba pěti průměrných motorkářů, pro Jardu tím nej?
"Na prvním místě je návštěva Islandu. Tam člověk najde všechno - ledovce, pouště, teplo, zimu, turistický ruch i samotu. Island mě po měsíc a půl dlouhém pobytu úplně fascinoval a stále si říkám, že se tam ještě musím vrátit v sedle nějakého endura."
Ve velké oblibě má Jarda Šíma také Saharu a vůbec celý černý kontinent a to i přes tři roky starý fatálně nepříjemný zážitek.
"V roce 2006, poté co mi zašlo sluníčko, tedy moje přírodní navigace, se mi mohl stát výlet do Sahary osudným. Naštěstí všechno dopadlo dobře, jsem tady a milión kilometrů mám za sebou."
Odhání dnes cestovatel vzpomínky na nepříjemnou událost - ztrátu orientace - v pusté západní Sahaře. Přežil tehdy jen díky tomu, že narazil na stádo koz a ovcí, u kterých tři dny čekal na jejich majitele. Tak snad bude mít podobné štěstí i ve svém druhém miliónu kilometrů ujetých v jedné stopě.
