Jiří Březina starší

Příběh toulavého losa Emila možná znáte. Mladý los kdesi u Ostravy opustil své stádo a vydal se na sólový výlet, při kterém přešel celou Moravu a pěkný kus Rakouska.

Kdysi se říkalo, že kytarista půl života ladí a půl hraje falešně. V době elektronických ladiček už to asi neplatí, ale zato mohu něco podobného říct o svém čistění brýlí.

Pod termínem „hezké počasí“ si nejspíš představíte pětadvacet ve stínu a nebe bez mráčku. Proti tomu se nedá moc namítat, ale to není to nejhezčí počasí, které znám.

Nejspíš jsme si je přinesli s ovocem, a teď jsou tady a chtějí být pořád s námi. Určitě je znáte, mušky octomilky, také se jim říká banánové.

V parku nedaleko od nás je malá kavárna. Často chodím kolem a v létě tam občas zní hudba, a pak se zastavím. Není to nejlepší místo pro koncerty, ani pro hospodské hraní.

Měl jsem dlouhé období, kdy jsem chodil bos. Začal jsem s tím vlastně z nouze. Jednou jsem fotografoval v Novohradských horách a potřeboval jsem popojít kousek stranou.

Touhle dobou občas potkám na silnici kombajn, který mi připomene dobu, kdy se jich tam pohybovalo daleko víc. Vybavím si televizní zprávy, které začínaly bitvou o zrno.

Dovolená se většinou považuje za čas odpočinku, ale pokud ji celou prošlapete na kole, spíš než odpočinek je to zdroj zážitků. Některé z těch zážitků jsou zvlášť silné.

S nenápadností povodně vtrhl do našeho života nováček jménem podcast a značně nám zjednodušil žánrové škatulky.

Opakuje se to každý všední den. Říká se tomu sice špička, ale je to spíš dopravní katastrofa. Nedávno jsem čekal u přechodu a přede mnou se sunula plechová přehlídka.