KLDR propustila americké novinářky

5. srpen 2009

Dvě americké rodiny pocítily velkou úlevu - jejich dcery se vrátily domů daleké cesty. Nejde jen o soukromou radost, protože osudy mladých Američanek ovšem sledovaly celé Spojené státy, a vlastně i celý svět. Šlo totiž o dvě mladé novinářky, které na čínsko-severokorejské hranici natáčely televizní reportáž o uprchlících z KLDR. Poblíž hraniční čáry se ovšem dostaly do rukou severokorejské pohraniční stráže a byly odvezeny do vnitrozemí, kde se staly vězenkyněmi jednoho z nejtvrdších režimů na Zemi.

Anabáze obou žen začala 17. března tohoto roku. Začátkem června pak byly odsouzeny na dvanáct roků k těžkým pracím za nepřátelskou činnost proti státu, aniž by si mohly být jisté, jestli nakonec opravdu nestráví v Severní Koreji celý trest. Z noční můry která nakonec trvala čtyři a půl měsíce, se mohly probudit až tento týden.

Na zvláštní vyjednávací misi se do Pchjongjangu vydal samotný Bill Clinton, a navzdory pesimistům dosáhl rychlého úspěchu. Režim obě novinářky krátce po Clintonově setkání s milovaným vůdcem propustil s tím, že je jim udělena milost, a nikoli proto, že by je zprostil viny. Podle severokorejských médií se také Clinton korejskému omluvil za nepřátelský akt obou žen, což ovšem sám Clinton popřel. Podle některých práv také Clinton vezl Kim Čong Ilovi pozdrav prezidenta Obamy, což pro změnu popřel Bílý dům.

Navzdory dodatečným rozporům se však Clintonova mise dá opravdu považovat za velký diplomatický úspěch. Jeho cesta byla vydávána za soukromou akci, nicméně i americký State Department přiznává, že bývalý prezident s jejich úředníky svou cestu předem konzultoval, což je ostatně logické. Do Pchjongjangu pak dorazil neoznačeným letadlem, a byl tak vůbec nejvýznamnějším Američanem, který navštívil severní Koreu od roku 2000, kdy zde na oficiální cestě byla Madeleine Albrightová.

V souvislosti s Clintonovou misí vyvstávají dvě důležité otázky. Zaprvé: proč Severní Korea propustila obě Američanky - v uvozovkách - tak lacino. A za druhé, co to bude znamenat do budoucna pro vzájemní vztahy.

Mnozí pesimisté se obávali, že Severní Korea z novinářek udělá svá rukojmí a bude USA vydírat. Mnozí mají ještě v čerstvé paměti strašlivý osud skupiny bulharských zdravotních sester, které na mnoho let uvázly v sítích neméně šíleného libyjského režimu. Pchjongjang se však rozhodl pro jiné řešení. Jednak asi chtěl dosáhnout dobrého účinku v očích svých poddaných. Mohl Korejcům předvést, jak důležitá jejich země je a užít si zájmu Billa Clintona. Ten mimochodem potvrdil, že zůstává prvoligovou politickou celebritou i schopným vyjednavačem. Krom toho stojí za připomínku, že obě novinářky pracovaly pro stanici Current TV, která patří Clintonovu spolupracovníkovi Albertu Gorovi.

Především ale zřejmě chtěl severokorejský režim dosáhnout mezinárodního úspěchu jinou taktikou než přímým vydíráním. Už delší dobu Pchjongjang usiluje o to, aby se vyprostil ze šestistranných jednání, které vede nejen s Američany, ale i s Ruskem, Čínou, Jižní Koreou a Japonskem. Severní Korea ale dlouhodobě dává najevo, že jí tento model nevyhovuje, a že má zájem na tom, vést jen dvoustranná jednání s USA. Režimu se pravděpodobně zdá, že tak dosáhne lepšího výsledku, pokud vůbec nějakého výsledku dosáhnout chce.

V minulosti KLDR usilovala hlavně o odklad jakéhokoli řešení, ale to se teď mohlo změnit. Kim Čong Il je pravděpodobně vážně nemocný, a usiluje o hladké předání moci do rukou svého nástupce, tedy jednoho ze svých synů. Zlepšení vztahů s Amerikou by mohlo tento proces usnadnit. Možnost, že by se komunistická Korea začala bavit jen s Američany, ovšem příliš nevítají Číňané, pro které je prominentní zprostředkovací úloha v severokorejských záležitostech otázkou prestiže i reálného vlivu v oblasti.

Severokorejské vztahy s Amerikou v poslední době nebyly nejlepší. Za prezidenta Clintona se sice zlepšily, ale v období George Bushe, který Severní Koreu zařadil do své pověstné osy zla se značně ochladily. To se příliš nezměnilo ani po nástupu prezidenta Obamy. Mezi severokorejskými představiteli a americkou administrativou došlo k ostrým slovním přestřelkám například letos v červenci. Ministryně zahraničí Hillary Clintonová na zasedání zemí jihovýchodní Asie prohlásila, že Pchjongjangu už se nedostává žádných přátel a označila komunistickou Koreu za zemi, která se chová jako malé dítě, které chce na sebe za každou cenu strhnout pozornost, byť nezaslouženou. - Mimochodem, to se zajetím a vězněním novinářek částečně potvrdilo. Na slova americké političky pak reagovali severokorejští mluvčí vybranými slovy o tom, že ministryně zahraničí není příliš inteligentní, nebo že svým chováním chvíli připomíná školačku a chvíli důchodkyni na nákupu. Nyní se po cestě jejího manžela do Pchjongjangu zdá, že dvojstranné vztahy mezi oběma zeměmi byly znovuustaveny.

V každém případě málo kdo čeká, že by se navzdory pozitivnímu průběhu aféry s americkými novinářkami něco zásadně změnilo na severokorejském odhodlání rozvíjet svůj jaderný program. Případ odsouzených a pak propuštěných Američanek bude zajímavé porovnávat s jiným podobným případem. V pátek byli na irácko-íránských hranicích zadrženi tři američtí turisté a příležitostní novináři, kteří údajně zabloudili na íránské území z iráckého Kurdistánu. Nyní jsou v íránské vazbě a mluví se o tom, že tamní úřady je nehodlají považovat za obyčejné turisty. Možná že Bill Clinton bude mít brzy novou šanci předvést své vyjednávací schopnosti.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: fgl
Spustit audio