Korupce coby předvolební téma
O sílící korupci v českých zemích, respektive o jejím prorůstání do státní správy, se mluví už celkem dlouho jak doma, tak na mezinárodní úrovni. Podle hodnocení organizace Transparency International jsme za loňský rok klesli na negativním žebříčku sledovaných sto osmdesáti států od roku 2008 o sedm příček a zaujímáme neslavnou dvaapadesátou pozici. Šlo by namítnout, že jde o výsledek tvořený sice ze údajů třinácti různých nezávislých institucí, nicméně nejde o počet konkrétních kauz, které prošly soudy.
Hodnocení vychází více méně z odhadů toho, co se děje takříkajíc pod povrchem například rozhodování o státních zakázkách. Na druhé straně Transparency International bere v potaz také to, jaké mají zkoumané státy protikorupční mechanismy a zda je na nich vidět snaha s korupcí důsledněji bojovat.
A právě to se v Česku evidentně příliš neděje, nepočítáme-li opakovaná prohlášení politiků, která ale bez přijatých zákonů a opatření vyznívají více méně do prázdna. A výroky na prvý pohled odhodlaných lídrů můžeme v letošním super-volebním roce slýchat určitě hodně často. Jestliže však zůstane jen u slov, pak se podobnému pohledu, jaký nabízí Transparency International nemůžeme divit.
Bylo by ovšem pozitivní, kdybychom si mohli cosi slibovat například od protikorupční ho balíčku, který chystá ministerstvo vnitra. Vůči němu ovšem existuje určitá skepse: ministr Martin Pecina se projevuje jako neuviditelnější člen vlády z těch, které dodala premiérovi sociální demokracie a tak se na jeho balíček leckdo dívá coby na součást předvolební kampaně. A kolik z něj bude akceptovat parlament, je už vůbec nejasné.
Připomeňme, že při boji proti korupci Pecinovo ministerstvo počítá s možností kontrolovat straší podezřelé případy, prověřování úředníků rozhodujících o státních zakázkách. Dále jde o zavedení korunního svědka, jenž by be v případě spolupráce s vyšetřovali mohl sám vyhnout trestu a také by mohli speciální agenti sami úplatky nabízet a korupčníky tak vyprovokovat a konečně je tu otázka zrušení anonymních akcií na majitele. Pokud jde o tento bod, k němu se vstřícně staví většina parlamentních stran, zatímco agenti provokatéři podle mnohých mohou operovat už nyní.
A na dnešním rokování premiéra Jana Fischera s předsedou lidovců Cyrilem Svobodou se hovořilo o záměru KDU-ČSL navrhnout vyšší kontrolu lidí rozhodujících o státních zakázkách.
Což by mohlo vést kupříkladu k rozvážnějšímu postupu u gigantické stomiliardové zakázky na sanaci ekologických škod. Fischer k tomu řekl, že vláda bude otázku prověřování členů výběrových komisí v dohledné době projednávat a jde o hodnocení členů komisí už při půlmiliardových tendrech, tedy o bezpečnostní prověrky, při nichž by Národní bezpečnostní úřad pátral po majetkových poměrech komisařů. Premiér ovšem připustil možné námitky některých ministrů. A Svoboda by přitom podobné mechanismy chtěl prosadit nejen na úrovni vlády, ale také v jednotlivých resortech.
Jak už bylo řečeno, lidovecká aktivita, s níž premiér jistě sám problém, je ovšem jednou věcí, hlasování ve sněmovně zase něčím zcela jiným. Byť, jak už bylo řečeno, s blížícími se volbami budou politikové o korupci hovořit stále víc. To ovšem ještě neznamená, že existuje nějaká společná, napříč parlamentem viditelná vůle k zásadnějším krokům. Víme přece dobře, jak se například zákonodárci zaklínají neustále potřebou zúžit svou imunitu, ale na poslední chvíli příslušné návrhy vždy smetou ze stolu. Pokud je česká politika s korupcí tak propojena, tak se to řadovému občanu musí jevit, pak těžko čekat zásadní obrat. Už jenom proto, že mohou být politikové z minula všelijak namočení a tím pádem vydíratelní. Pokud se tedy na počátku zmiňovaní skeptikové domnívají, že maximálně dojde jen k nějakým drobným legislativním úpravám, těžko se takový pohled vyvrací. Snad aspoň tedy do očí bijící akcie na doručitele se mohou stát minulostí, což by se politikové jistě pokusili prodat veřejnosti jako ukázku své bohulibé vůle. S tím, že další kroky budou následovat. Ale kdy a jaké, na to by se lidé měli právě v super-volebním roce ptát pokud možno co nejdůsledněji. A žádat konkrétní záruky. Zvlášť pokud si vzpomenou třeba na to, jak Zemanova vláda druhy a záhy po příchodu do Strakovy akademie takříkajíc "odpískala" proskribovanou akci "čisté ruce". A přestože občané vědí, jak často jsou volební sliby chimérické. A že je vlastně nelze vymáhat. Leda až zase za čtyři roky,. Kdy už ovšem leccos bude znovu zapomenuto.
A pak samozřejmě zbývá ještě doufat v tlak mezinárodních institucí s Evropskou unií na čele. Ta totiž může podle všeho zmoci víc, než chudáci voliči.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
