Martin Bedřich: Zimní Brdy
Zimní cesta do Brd. Šedé nebe, na cestách zbytky sněhu, vysoké suché divizny lehce se kývající v slabém větru. Hustý les střídaný výhledy do zvlněné krajiny, na až jaksi prehistorické pláně s křovisky, solitérními stromy, tůněmi s krustami ledu. Přelétávající havrani, velmi zřídka cyklista. Jinak ticho, vrzání bot, štiplavě studený vzduch.
Starověcí, ale především renesanční učenci rozpracovali pozoruhodnou nauku o takzvaných signaturách neboli znameních věcí. Vše, co nás obklopuje, je vtaženo do složité hry vztahů, odkazů a souvislostí, vnitřních tíhnutí a vazeb, které propojují pozemský svět s celým univerzem, makrokosmos s mikrokosmem, svět zvířat a lidí se sférou hvězd a planet, a zachycují intence Stvořitele, Moudrosti, Síly, Logu...
Čtěte také
Renesanční filozof, jeden ze zakladatelů florentské novoplatónské akademie Marsilio Ficino, tak třeba píše: „Jestliže vše je označováno vším, takže všechny věci v jediném oživeném světě jsou si navzájem příbuzné, jsou všechny věci též jakoby písmeny nejrůznějších tvarů, jež jsou označena ve veškerenstvu jako v nějaké knize.“ A jinde: „V celém živém světě nelze najít nic tak beztvarého, aby v tom nebyla přítomna duše.“
Takový pohled sice na jednu stranu vše oduševňoval a zvýznamňoval, ale zároveň tak nějak upíral věcem jejich skutečnost tím, že je vtahoval do příběhů, které nebyly jejich. Proč by „pivoňka, laštovičník, zázvor, citroník, hořec, třemdava, vrbina“ měly být slunečními rostlinami, jak si třeba myslí jiný renesanční mág, Agrippa z Nettesheimu, a nemohly by být prostě jen samy sebou? Je to snad málo zázračné? Moderní věda tyto starobylé koncepty okázale zavrhla, těžko říct, jestli ale s vaničkou nevylila i dítě, když vlastně jen jeden příběh nahradila jiným, mnohdy stejně zvnějšku vnuceným. Jak si zachovat vůči světu zvídavý údiv a zároveň uctivý respekt?
Čtěte také
Právě krajina Brd je takovým hustě popsaným palimpsestem, paradoxními signaturami všeho druhu se jen ježí. Brdy jsou zvláštním stínem překultivovaných Středních Čech, prastarou divočinou v srdci země, z geologického a půdního hlediska úhorem, který více ožil v době objevení železné rudy na svých okrajích. V době sílící industrializace na jedné straně se rozmáhalo černé řemeslo uhlířů, kteří v rozsáhlých lesích pálili své milíře, aby železárny v podhůří měly čím sytit své pece.
Těžko si představit dvě znakově odlišnější soustavy – svět litiny, železničních vleček, spekulací, továrníků a optimistického progresu na jedné straně a svobodných, systémem neuchopitelných lesních lidí na straně druhé, nejen uhlířů, ale i pytláků a pašeráků.
Čtěte také
Ale stejné je to i dnes. Divoké pláně zarostlé vegetací, stovky tůněk překypujících na jaře a v létě životem, lesy plné strží a proláklin – vše jako důsledek devadesáti let vojenské přítomnosti zde. Diverzita vzniklá řízeným ostřelováním. Netknuté lesy, ovšem přetažené pravidelnou sítí silniček, kudy se přesouvala vojenská technika. U lesních stezek varování před nevybuchlou municí.
Signatury, znaky, litery vepsané do krajiny, paměti a zkušenosti. Cedulky na místech zaniklých vesnic, rezavějící dělostřelecká hilzna v rákosí, neuměle otesaný kamenný smírčí kříž za pytláky zabitého myslivce, v podrostu tušené základy teslínského kláštera, věkovité stromy na hrázi padrťského rybníka, cesty vysypané skleněnou struskou ze zrušených skláren. Ale právě že nejen to – nikoli pouze historie, fakta, souvislosti, artefakty a bájivé příběhy. Taky zcela osekaná, syrová, do žádných struktur nevetkaná realita padlého kmene, ohnuté závory, trnkového keře, tichého mokřadu. Křik dravce nad hladinou, chomáč lišejníku v dlani, zkřehlé prsty a šeřící se zimní nebe.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
