Nejistý osud bývalých islámských bojovníků v Bosně

"Každý den čekám, že přijde policie, zabaví mi věci a vyhodí mě z Bosny," říká Raffak Džalili, který v hovoru přechází roztržitě z bosenštiny do francouzštiny a arabštiny. O životě v Bosně, jejíž vláda vyhlásila nedávno občanství několika set bývalých muslimských bojovníků pocházejících z jiných zemí za nelegální, hovoří rozrušeně.

Raffak pochází z Maroka. Rozhodl se jít na Balkán bojovat po boku bosenských Muslimů poté, co viděl v televizi záběry z obklíčeného Sarajeva. Nyní má bosenskou ženu a s ní dvě děti. Žije ve městě Zenica a rodinu živí z hubené penze, kterou dostává jako válečný invalida. Za války byl vážně zraněn a na ruce a na hlavě má ošklivé jizvy.

Raffak dostal po válce bosenské občanství stejně jako stovky mudžáhidů, kteří se usadili v zemi. Bosenská vláda ale letos v dubnu zrušila občanství více než třem stovkám osob, převážně tureckého a arabského původu, a nařídila jim, aby opustili zemi, jinak budou deportováni. Podle zdůvodnění vlády prý většině z nich pomohli s naturalizací během bosenské války a krátce po ní úředníci, obcházející oficiální procedury.

Legálnost získání občanství nyní zkoumá vládní komise. "Prostudovali jsme od té doby spoustu dokumentů," vysvětluje šéf komise Vjekoslav Vukovič. "Našli jsme spoustu prázdných složek, falešné dokumenty, falešné zápisy armády." Podle něho je kontrola občanství zcela legální proces. Připomíná, že ti, kdo přijdou o občanství, mají právo znovu si o ně požádat, i kdyby byli nejprve deportováni do Alžírska, Saúdské Arábie, Sýrie nebo kamkoli jinam.

Některé organizace na ochranu lidských práv ale varují, že vypovězeným veteránům občanské války v původní vlasti hrozí mučení. Předák bosenských Muslimů Mustafa Cerič považuje problém občanství jen za záminku k tomu, aby mohli být mudžáhidové vyhnáni ze země. Říká doslova: "Jsou vyháněni, protože jsou to Arabové, že to jsou muslimové, ale oni nám přišli na pomoc".

Bosenský tisk projevuje k těmto mužům a jejich rodinám jen málo sympatií. Mudžáhidové jsou houfně obviňováni, že zavlékají do Bosny striktní výklad islámu. Mnoho Bosňanů si také myslí, že kvůli mudžáhidům mají se zeměmi Evropské unie a se Spojenými státy striktní vízový režim. "Podle názoru většiny běžných lidí jsme je nepotřebovali, a to ani za války," říká novinář Mirsad Fazlič, který píše o mudžáhidech do magazínu Slobodna Bosna. "A už vůbec je nepotřebujeme nyní".

Abu Hamza žije v bytě pro válečné veterány nedaleko nově postavené mešity v sarajevském předměstí Ilidža. Má dva byty: jeden pro muže z rodiny a druhý pro ženy. "Cítím se ponížený. Myslím, že nás prostě prodali," stěžuje si. "Žiju tady 15 let. Mám ženu, mám děti. A teď mi chtějí zničit můj život, moji rodinu, moji budoucnost."

Když člověk přijde do rodiny Abu Hamzy, může se seznámit se všemi jeho dětmi, ale jeho ženu nikdy neuvidí. Stejné to je u Raffaka Džaliliho v Zenici. Tito muži se velmi liší od jiných bosenských muslimů. Dopisovatel BBC nicméně optimisticky tvrdí, že ať už jsou argumenty kvůli bezpečnostním rizikům a radikálnímu islámu jakékoli, mnoho mudžáhidů usazených v Bosně nemá žádný jiný zájem, než tam žít normální život.