Novinářka Anna Politkovská
Anna Politkovská, jejíž život v sobotu tak nenadále přeťaly výstřely nájemného vraha, patřila k nejprominentnějším ruským novinářům, soustavně kritizujícím současný ruský režim.
Po mnoha peripetiích pak před pár lety celkem logicky skončila v dnes už téměř jediném opravdu nezávislém tištěném ruském médiu - ve dvakrát týdně vycházejícím listu Novaja gazeta. Právě pro ten chystala svůj poslední materiál, který měl vyjít v pondělním vydání novin a měl být věnován problematice únosů a mučení v Čečensku. Nevyšel.
Paní Politkovská se narodila jako dítě prominentního sovětského diplomata roku 1958 v New Yorku. Jako absolventka moskevské žurnalistiky, v 70. letech přístupné jen studentům z vybraných kádrově prověřených rodin, začínala svou novinářskou kariéru nejdřív v listu Izvěstija a poté v podnikových novinách státní sovětské letecké společnosti Aeroflot. Novinářské ostruhy získávala během perestrojky, do níž stejně jako řada dalších mladých reformně naladěných sovětských lidí vkládala velké naděje. Později působila v listu Obščaja gazeta a v posledních letech psala pro již zmiňovanou Novou gazetu.
V případě Anny Politkovské ovšem není důležité, kde psala, ale co psala: Jejími nejčastějšími tématy byl ruský postup v Čečensku, situace v armádě, korupce ve státních orgánech a podobně. Stala se též autorkou velmi kritické knihy o ruském prezidentovi Vladimiru Putinovi a mezi oblíbence Kremlu tedy rozhodně nepatřila. Nic z toho by však za normálních okolností rozhodně nebylo důvodem k fyzické likvidaci.
Jak se zdá, ruská úřední místa se k vyšetřování této vraždy postavila nečekaně rezolutně a věcně. Policie rovnou vyloučila jakýkoli kriminální motiv a od samého počátku se mluví o politické vraždě, která mohla přijít na čísi objednávku. Proti této teorii mluví snad jen fakt, že vrah si nepočínal právě profesionálně. K usmrcení oběti podle posledních zpráv nepoužil pistole značky Makarov, jak se tvrdilo zpočátku, ale upravené plynové zbraně, kterou navíc na místě činu zanechal. Zkusme tedy popřemýšlet, kdo mohl mít na smrti slavné žurnalistky zájem.
Jako nejpravděpodobnější se v tuto chvíli jeví tzv. čečenská stopa. Současný čečenský premiér a nejmocnější promoskevsky orientovaný muž v Čečensku Ramzan Kadyrov oslavil právě v těchto dnech třicáté narozeniny. Splnil tak poslední podmínku, která mu podle čečenské ústavy překážela v tom, aby se v odbojné republice stal prezidentem. Kadyrov mladší má k dispozici už několik let vlastní ozbrojené oddíly, které kdysi plnily úlohu osobní gardy jeho před dvěma a půl lety zavražděného otce Achmata Kadyrova. Tyto milice ovšem zároveň už dlouho patří k nejobávanějším ozbrojeným formacím v Čečensku, jichž se obyvatelstvo bojí ještě víc než oddílů protiruských partyzánů a dokonce víc než samotných ruských vojáků. Jsou to zkrátka lidé svému veliteli oddaníé a všeho schopní. Nechybí však ani hlasy, které tvrdí, že celý akt by mohl být rafinovanou provokací, namířenou naopak proti Kadyrovovi mladšímu, jemuž by právě vyslovené podezření mohlo zcela zhatit lákavou vyhlídku na čečenský prezidentský úřad.
Prakticky vyloučeno se zdá, že by přímý podíl na vraždě Politkovské měly ruské tajné služby či okolí ruského prezidenta. Vladimír Putin se doma těší přímo mimořádné podpoře obyvatelstva, které mu navíc připisuje i zásluhy, které nemá - především růst životní úrovně v zemi, způsobený astronomickými cenami energetických surovin na světovém trhu. V této situaci by jen sotva mohl mít zájem na likvidaci člověka sice odbojného, ale přísně vzato oslovujícího jen sobě podobné, tedy již přesvědčené.
Nejméně příjemná se proto zdá představa, že atentát mohl spáchat zcela bez objednávky některý z příslušníků fašizujících extrémně nacionalistických organizací, které se v současném Rusku množí jako houby po dešti a jejichž členové nemají naprosto žádné zábrany. Ostatně v sobotu prý Politkovskou sledovala celá skupina lidí.
Právě tyto okolnosti vedou mnoho především zahraničních pozorovatelů k tomu, že Vladimiru Putinovi připisují politickou odpovědnost za tuto vraždu. Právě Putin vybudoval dnešní ruský autoritářský systém, který v zemi sice obnovil pořádek, ale učinil tak za cenu, která by se Rusku mohla ošklivě vymstít v podobě bezuzdného nacionalismu, jevícímu jasný sklon k likvidaci všeho, co vybočuje z řady a co není takříkajíc bytostně národní a ruské.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
