Nový trestní zákoník

13. listopad 2008

Méně slov, více činů. Tak by se zjednodušeně dala charakterizovat práce týmu vedeného ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem, který dokončil práci na nové podobě trestního zákoníku a v dobách značně rozbouřených krajskými a senátními volbami ho prosadil v Poslanecké sněmovně. Jeden z nejmladších členů Topolánkova kabinetu tak názorně ukázal svým zkušenějším kolegům, že zásadní změny lze prosadit i v momentu, kdy se vláda ve sněmovně opírá o těsnou většinu a koalice má problémy, aby se nerozpadla.

0:00
/
0:00

Navíc se Pospíšil nesnažil nový trestní zákoník protlačit, takříkajíc, silou. Naopak, vyjednal pro něj podporu i v řadách sociálních demokratů. Pokud se rozumně zachovají senátoři a zákon kvůli nějaké dílčí výhradě nevrátí zpět do dolní parlamentní komory, měl by po podpisu prezidenta republiky vstoupit od začátku roku 2010 v platnost. Topolánkův kabinet by tak byl v této oblasti úspěšnější než v roce 2005 Paroubkova vláda. Té Senát už schválenou podobu zákoníku vrátil a v novém hlasování, v době poznamenané blížícími se sněmovními volbami, už podruhé neprošel. Tentokrát by se snad podobný scénář neměl zopakovat.

Jiřímu Pospíšilovi by se tak povedlo něco, o co se neúspěšně pokoušela celá řada jeho předchůdců. Dosud platný trestní zákoník totiž funguje od roku 1961, tedy od doby, kdy ještě existovalo Československo a kdy v zemi vládl komunistický totalitní režim. Zákoník byl samozřejmě postupně novelizován. Podle některých propočtů celkem asi sedmdesátkrát. Přitom po pádu komunistického režimu to bylo více než šedesátkrát. Kdyby člověk tuto situaci přirovnal k automobilu, tak to je to samé, jako kdyby dnes jezdil v modelu Škodovky Octavie ze šedesátých let, která by prošla desítkami dílčích úprav a chtěl by v ní konkurovat nejmodernějšímu typu nové octavie.

To samozřejmě není možné. Proto nešlo starý trestní zákoník do nekonečna novelizovat. Také kvůli tomu, že ho bylo potřeba postavit na úplně jiné základy. Na prvním místě musí být ochrana života a zdraví. V době, kdy vznikal dosud platný zákoník, tomu bylo jinak. Jen s mírnou nadsázkou řečeno, horším zločinem než vražda byla činnost spjatá se snahou demontovat komunistický režim. Rovněž rozkrádání socialistického majetku bylo považováno za těžký zločin. Samozřejmě nejrůznější úpravy po listopadu osmdesát devět se snažily tento pokřivený systém hodnot napravit. Úplně se to daří až v nově schváleném trestním zákoníku. Ten navíc musí držet krok s dobou. Ta se překotně vyvíjí. Proto se objevují nové trestné činy, nové formy trestů a také se snižuje hranice trestní odpovědnosti. Před několika lety si asi málokdo dokázal představit, že by člověk u soudu vyfasoval domácí vězení a že by jeho dodržování bylo na dálku kontrolováno s pomocí čipu. Soudci tak nebudou muset zbytečně posílat za mříže lidi, kteří nespáchali závažné trestné činy. Zabírají momentálně ve vězení místo a stojí daňové poplatníky peníze. Navíc ženy a muži v talárech budou mít šanci přísněji potrestat ty, kteří někomu poškodí zdraví, nebo dokonce vezmou život. Zkrátka trestní zákoník se výrazně přibližuje normám, o které se opírají demokracie na západ od našich hranic.

Vzhledem k tomu, že po listopadu osmdesát devět bylo smeteno ze stolu hned několik návrhů této normy, je jeho prosazení ve sněmovně ministrem Pospíšilem výjimečným úspěchem. Snad toto hodnocení bude platit i po projednání zákoníku v Senátu. Nebylo by totiž velkým překvapením, kdyby kvůli dílčím výhradám byl vrácen k novému hlasování. Dění kolem této normy v horní parlamentní komoře bude tedy dalším testem schopnosti ministra spravedlnosti prosadit zásadní změny. Pokud bude i v tomto případě úspěšný, pak nabídne pádný argument do polemiky, zda pro zvládnutí určité funkce je rozhodující věk. Pospíšilův mnohem starší a tím pádem i zkušenější kolega Julínek by se mohl od mladšího ministra přiučit, jak o reformách přesvědčit odbornou veřejnost a hlavně koaliční partnery i opoziční politiky.

I když změny ve zdravotnictví jsou citlivější než v oblasti trestního práva, nelze jednoznačně tvrdit, že veřejnost vůbec nezajímají a že nevyvolávají polemické diskuse.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Petr Hartman
Spustit audio