Pákistán - pogromy na křesťany

Pákistán je jednou z nejhorších zemí světa. Příliš se o tom nemluví, protože tamní vláda chce udržet dobré vztahy se Západem a sama sebe prezentuje jako bojovníka proti terorismu. Skutečnost je ale taková, že s extrémisty bojuje pouze napůl, a proto je její boj málo účinný. Na jedné straně si vláda uvědomuje nebezpečí rostoucího vlivu militantních skupin, na druhé straně se pokouší o jakýsi bláhový appeasement.

Jisté přitom je, že útoky islamistů jsou namířeny i na současné vedení. Ostatně, nikdo to neví lépe, než prezident Zardárí, jehož manželka, bývalá premiérka Benazir Bhuttová, byla zavražděna během předvolební kampaně v prosinci 2007.

Pákistán je nebezpečný proto, že centrální vláda nemá zemi pod kontrolou. Celé oblasti žijí svým životem. Díky tomu se tam s vysokou pravděpodobností skrývá Usáma bin Ládin. Díky tomu tam dokázal oživit svoje zdecimované struktury afghánský Taliban. A díky tomu mají tamní islamisté ohromné ambice, neboť Pákistán je zemí s jaderným arzenálem, který přitahuje teroristy víc než bájný prsten říši Mordor.

Ve velice pozoruhodném stavu je pákistánské školství. Existují tam tisíce madras, tedy islámských škol, s více než pochybnými osnovami. Někdy se označují jako líhně teroristů. Vláda dostala (ještě v časech prezidenta Mušarafa) na jejich reformu od Západu spoustu peněz, ale změny byly opět polovičaté, takže madrasy buď peníze odmítly, nebo je shrábly a dělají vše postaru. Není tedy divu, že stopy z teroristických útoků různě po světě vedou často do Pákistánu. Nejznámější byl ten z londýnského metra, který měl minulý týden čtvrté výročí.

Momentálně na sebe Pákistán opět upozornil. Před necelými dvěma týdny došlo v Pandžábu k pogromům na křesťany, jež byly velice drastické. O život přišlo sedm lidí, pět z nich bylo zaživa upáleno, a to ještě tak, že byli zamčeni ve svíém domě, aby nemohli uniknout. Šlo o dvě malé děti, jejich rodiče a dědečka. Do západních médií se dostaly příslušné informace pouze sporadicky a v některých případech byly interpretované jako "sektářské násilí mezi muslimy a křesťany". Skutečnost je ale jiná. Pogromy jsou špičkou ledovce, který má v Pákistánu hrozivé rozměry - a zasahuje až do politiky.

Útoky následovaly po vymyšlených zvěstech o tom, že křesťané znesvětlili Korán. Mělo se to stát na světbě 25. července. Podle místních zvyků se totiž v jednom okamžiku vyhodí peníze do vzduchu a děti je o překot sbírají ze země. Islamisté na svatbě nebyli, ale přišli se zaručeným tvrzením, že do vzduchu byly vyhozeny i výstřižky z Koránu o velikosti bankovek. Vyšetřovatelé později označili obvinění jako falešná, ale o to vlastně nejde. Zajímavé je spíš to, že křesťané chtěli vše vysvětlit, dokonce byli ochotni omluvit se za to, co neudělali, muslimští předáci je ale odmítli. Celá akce byla totiž s vysokou pravděpodobností předem připravená a klíčoví osnovatelé prošli nejspíš dokonce výcvikem.

Po upálení křesťanské rodiny začaly vycházet na světlo světa různé souvislosti. Nešlo o jediný pogrom na křesťany. Zdokumentovány jsou nejméně tři. Při jednom bylo vypáleno padesát křesťanských domů, při dalším šedesát a při třetím (ke kterému došlo před více než měsícem) lehlo popelem 110 křesťanských domů. Scénář je vždy stejný. Někdo obviní křesťany ze znesvěcení Koránu a když stoupnou emoce, je akce požehnána z místní mešity. Muslimové jsou vyzváni, aby potrestali "nevěřící" - v jednom případě zaznělo doslova "udělejte z nich sekanou" nebo "dejte jim pořádnou lekci". Křesťané jsou z mešity vyzváni, aby zmizeli, je-li jim život milý. Ti pak okamžitě opouštějí své domovy, takže zůstane na stole polévka nebo právě zapálený oheň v kamnech. Útočníci jejich domy vyrabují a zapálí, zatímco policie více méně přihlíží.

Jak už bylo řečeno, útoky jsou s vysokou pravděpodobností předem plánované a účastní se jich vycvičení lidé. Humanitární organizace navíc upozorňují, že negativní roli hraje zákon, podle kterého se znesvěcení Koránu trestá smrtí. Jde o neblahé dědictví z doby režimu generála Haka, který mimochodem svrhl otce někdejší premiérky Benazir Bhuttové a ve vykonstruovaném procesu ho dal v roce 1979 popravit. Humanitární organizace nyní žádají zrušení zákona, ale vláda se vymlouvá s tím, že by to bylo příliš riskantní. "Mohlo by to uškodit našim křesťanským bratřím", řekl dokonce ministr pro náboženské záležitosti Hamíd Saíd Kazmi.

Zrušení jednoho paragrafu samozřejmě nezabrání pogromům na křesťany. Pozorovatelé ale tvrdí, že by bylo psychologicky důležité v boji proti islamistům. Jenomže ti se toho, jak se zdá, obávat nemusejí. Mají totiž psychologicky slabou vládu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .