Petr Borkovec: Goliáši na ananasech

Ten verš leží v milostné básni a s typickým hejdovským úzkostným humorem komentuje jistou komplikovanou mileneckou situaci. Ale to teď nechme stranou.

Ranní úvaha Petra Borkovce: Houby

• Upravit
• Smazat

Dobré ráno! Vladimir Nabokov psal celý život básně, chytal motýly do síťky, měl chytrou a hezkou ženu a rád chodil na houby.

V Africe jsem byl jen jednou: před třemi lety mě pozvali na mezinárodní básnický festival v nigerijském přístavu Calabar. Nelze říct, že by to nebylo daleko; z Prahy jsem dlouho letěl do hlavního města Nigérie, které se jmenuje Abuja, a téměř celý den se kvůli papírům motal na ambasádě.

Pak jsem menším letadlem dlouho letěl do Calabaru a téměř celý den se motal na letišti kvůli špatným papírům z Abuji. Cestou mi mnohokrát kontrolovali očkovací průkaz, ale v Calabaru – moderním městě nedaleko kamerunských hranic, kde se staví ostošest a místy to tam vypadá jak v Syndey – se započaly zimničné kontrolní orgie.

Za pět dní, které jsem tam strávil, mi očkování kontrolovali osmnáctkrát, jednou dokonce při vstupu na moje vlastní veřejné čtení. Calabar je město kin (v Nigérii se točí hodně filmů): biletářkám jsem vstupenku do kina podával rovnou s očkovacím průkazem.

Petr Borkovec: Zvířecí záchranka

• Upravit
• Smazat

Někdy na začátku června, ráno, jsem uprostřed naší ulice uviděl ježka. Potácel se ze strany na stranu a na silnici za ním zůstávala tenká čárka hnědé krve.

Na autorská čtení, která jsem v Calabaru zažil, nemám žádné zvláštní vzpomínky: snad jen to, že afričtí básníci při přednesu nikdy nesedí a zcela výjimečně mají před sebou knihu nebo papír. Taky si pamatuju na jeden noční divoký karnevalový průvod: Calabar je karnevaly proslulý. Tolik kostýmů, které se sestávaly z ničeho! A tolik těl, které nebyly z masa, kůže a kostí, ale z čehosi neznámého, dokonalého, co částečně děsilo!

Ale koneckonců nikdy nezapomenu na něco úplně jiného. Na jednom čtení jsem v debatě řekl, že Nigérie je zemí mého dětství, protože tu žije neskutečně mnoho druhů zlatohlávků, včetně toho největšího ze všech zlatohlávků světa. Ano, žijí tu goliáši, obři mezi zlatohlávky, kteří vypadají jako pruhované broskve a jsou nádherní jako nic jiného – a já o nich celé dětství i chlapectví snil dobrodružné sny!

Po čtení za mnou přišel profesor literatury z místního lycea Victor a řekl mi, že by mi rád něco ukázal, že už je domluven s produkční festivalu a že mě zítra v šest ráno bude čekat u hotelu. „Uděláme si malý rychlý výlet, nezdržím vás,“ řekl a uklonil se. Ráno mě naložil do auta a odvezl do tři hodiny vzdálené vesnice. Vystoupili jsme a Victor ukázal cestu, která vedla do polí. Po ní jsme šli další hodinu.

Petr Borkovec: Press Clay Southworth

• Upravit
• Smazat

I když je ráno, rozdělejme oheň v ohništi, zařízněme větve a napíchněme špekáčky. A k opékání nějakou pěknou historku – než maso zapění a zavoní a okraje se začnou slibně rozvírat.

Pak se před námi objevila ananasová plantáž plná dělnic, na jejímž kraji byla obří hromada vyřazených hnijících ananasů. A tam jsem uviděl něco, s čím umřu: celá ta voňavá kupa byla pokrytá hmyzem, především motýly a kobylkami, ale také obrovským množstvím brouků, především zlatohlávků všeho druhu. Ananasové plody nebylo vidět.

Naprosto neskutečný výjev (tak jako těla nahých černošek v půlnočním karnevalovém průvodu): ta hromada se podobala duhovému lesknoucímu se pohyblivému brnění, blyštivému gigantickému pásovci, který hýbe všemi pásy naráz a každým na jinou stranu. Nad vrstvou velkého hmyzu se nacházela chvějící se vrstva much a mušek, taky kovově lesklých, která pablesky rozmnožovala a nesla dál.

Připadal jsem si jako Sindibád v údolí démantů – ale bez hadů všude kolem, bez jakéhokoli nebezpečí. Stačilo jen vztáhnout ruku a sbírat dýchající drahokamy. Šel jsem blíž a uviděl, že na vrcholu hromady trůní párek bílých vzácných goliášů: samec i samička měřili rozhodně přes deset centimetrů, oba s bílými a černými sametovými krovkami, které připomínaly hermelín. Dvě živé bíločerné broskve, kterých by byly plné dlaně.

Moje chlapecké sny o goliáších získaly významnou posilu a vracejí se od té doby dvakrát až třikrát častěji. Někdy Afrika není zas tak daleko. Dobré ráno.