Proč se Šlouf angažuje?

I když na druhé straně je už v dnešním světě všude tolik nainstalovaných kamer a to především z bezpečnostních důvodů, které bude těžko někdo zpochybňovat, že lze i v budoucnosti podobné úniky na veřejnost očekávat. Uvědomit si, že jsme stále více kontrolování podle hesla z Orwellova slavného totalitního sci-fi románu 1984: "Big Brother Is Watching You", čili "Velký bratr Tě sleduje", není vůbec nic příjemného. I když si těžko představit, že budou kamery v obyčejné, příjemné kavárně a že se tedy Velkému bratru lze aspoň tu a tam vyhnout je bodré vědět. V luxusních hotelích tomu tak není a s tím je třeba počítat. I když samozřejmě jednou věcí je, že někde existuje kamerový systém a něčím zcela jiným, že se snímky z něj ocitnou na internetu. Ochranu osobních dat je třeba se snažit bránit všemi silami, o tom není sporu. Ale přesto se někomu trochu škodolibému musí asi zamlouvat, když se objevily obrázky ze setkání v Savoy kancléře Weigla a proslulého lobbisty Šloufa jen pár dní před volbou hlavy státu. A když se ukáže, že šlo o dvě setkání den po sobě. Člověk by si mohl naivně pomyslet, že by se šéf prezidentské kanceláře lidem Šloufova typu spíš vyhýbal, i když vybrat si společnost může jistě každý podle gusta.

Ale přesto se můžeme aspoň divit, že se Jiří Waigl s někdejším mládežnickým a komunistickým kádrem Miroslavem Šloufem, známým už léta jako muž jednající vždy v zájmech Miloše Zemana, setkal dvakrát v krátkém čase zrovna v takovém chvíli. Třebaže prý jednou kvůli gratulaci k narozeninám a podruhé kvůli dárku k nim. Člověk by myslel, že chci-li někomu poblahopřát a jdu kvůli tomu do velmi luxusního prostředí, dárek budu mít sebou. Šlouf ale zřejmě zapomněl. Mohl pak tedy dar, nějakou asi drahou láhev alkoholu na Hrad poslat. Tak by to většina lidí učinila. Ale on si osobní předávku ujít nenechal.

Oba pánové médiím přiznali, že se při rozhovoru dotkli otázku prezidentské volby, na čemž samozřejmě není nic divného. Jde o vrcholně aktuální téma a Weigla, coby vlastně Klausova zaměstnance, se přímo týká.

Poněkud zarážející ale je, když Miroslav Šlouf například v rozhovoru pro deník MFDnes říká, že Václavu Klausovi před volbou pomáhá. Proč by to měl dělat? Proč by se zrovna on v takové věci nějak angažovat? Nad tím si můžeme lámat hlavu a jelikož přesnou odpověď nevíme, lze jen některé varianty lehce nadhazovat. Například: možná Šlouf nechce, aby se lidé na Hradě měnili. Některé už dávno zná třeba, z časů, kdy šéfoval týmu poradců premiéra Zemana a kdy platila opoziční smlouva. Například kancléře zná asi docela dobře, když mu jde gratulovat do nóbl podniku. Nemusí ke svým obchodním zájmům a tedy konexím atd., potřebovat přímo kancléře, ale nějaké jiné z jeho okolí ke svým četným aktivitám. Zatímco Američan Jan Švejnar je pro Šloufa patrně neznámý, těžko čekat, že by se sním chtěl spřátelit a koho by si sebou v případě zvolení prezidentem vzal na Hrad nikdo pořádně neví.

Anebo: možná Šlouf pracuje v rámci nějakého dalekosáhlejšího plánu proti lidem z ČSSD a tedy pro Miloše Zemana. Ten buď myslí na prezidentskou volbu za pět let, kdy Klaus už nebude moci kandidovat, zatímco Švejnar by mohl, či jde o návrat spolupráce ODS s ČSSD a odstranění předsedy Paroubka a dalších lidí, kterého chce Zeman zničit. I to je představitelé.

Ale jak už bylo řečeno, skutečné Šloufovy důvody se hledají obtížně. Zvlášť když jich může být celá řada najednou. Nezbývá než krčit rameny a na závěr zaznamenat pasáž ze zmíněného rozhovoru se Šlofem v deníku MF Dnes, kde říká, že Jan Švejnar (cituji): "musel jako cizinec přísahat věrnost Spojeným státům americkým, kterou teď momentálně porušuje, protože se hodlá angažovat v úplně jiném státě. A jeho výrok, že se v případě zvolení vzdá svého amerického občanství, je vlastně první výraz naprosto regulérní zrady. A v tom okamžiku nemám jistotu, že posléze nezradí ani svou prezidentskou přísahu v neprospěch českého státu."

Takové řeči se od lidí jako Miroslav Šlouf čtou či poslouchají s doslova zatajeným dechem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .