Předvolební podrazy: 1:1

Neblahé paměti - před parlamentními volbami v roce 2006 hodně nepomohl sociální demokracii těsně před hlasovací dny umístěný mediální rozruch kolem tzv. Kubiceho zprávy o prorůstání organizovaného zločinu do politiky. Oba tyto podpásové údery jsou pěkným nahlédnutím pod pokličku toho, čemu se říká politika.

Premiér Mirek Topolánek řekl hned v úvodu svého vystoupení při příležitosti volby prezidenta republiky na Pražském hradě 8. února 2008 toto (cituji):

"Nedůstojné tahanice, mediální útoky, účelová argumentace, zpravodajské hry a snahy omezovat a kontrolovat svobodnou volbu senátorů a poslanců, které doprovázejí výběr nového prezidenta republiky, ukazují, že se určité síly na naší politické scéně nezastaví takřka před ničím." Konec citátu. Dnes už víme, že v době, kdy ta slova pronášel, měl k dispozici informace o tom, že videozáznam ze schůzky kancléře Weigla s lobbistou Šloufem unikl do médií přičiněním buď policie, nebo tajných služeb. Premiér Topolánek měl minulý pátek (a má neustále) pravdu. Takové nebezpečné a mocné politické síly tu jsou. Všude. Napříč politickým spektrem. Jako koordinátor zpravodajských služeb o tom jistě ví své. Veřejnost také. Pár dní po neúspěšném prvním kole volby prezidenta je zřetelné, že "zpravodajské hry" a v jejich rámci i všechny ty nepěkné věci, zmiňované panem Topolánkem, skutečně probíhaly. Však si to hezky pěkně vyšetřuje Inspekce ministra vnitra, jakož i inspektoři civilní rozvědky.

Těžko by ale člověk čekal od domácí mocenské scény něco jiného. Historie posledních let je plničká různých trochu záhadných politických, potažmo politicko - soudních, potažmo politicko - policejních či politicko - ekonomických rozhodnutí, která nedávají nějaký valný smysl, pídí-li se člověk po jejich objasnění pomocí tzv. "zdravého" či "selského" rozumu. Jsou to všechny ty různé aférky a aféry, které zaplňují mediální prostor, objevují se a mizí bez vysvětlení či rozluštění, a jejichž účel se obyčejným rozumem vysvětlit nedá, za to však snadno z hlediska různých osobních či partajních "prospěchů".

Doplňková informace k témuž je mezitím veřejná pravda o tom, že domácí zpravodajské služby (a sem tam i policejní složky) bojují více mezi sebou - tedy, že "kopou" za své politické kamarády - než by bojovaly za společnou věc. Je to ode mne ošklivé, že to takhle říkám, neb tajné služby se nemohou bránit a díky tomu, že jsou tajné, pracují na tajných věcech a tajné jsou i výsledky jejich práce, musí před námi tajit i své případné úspěchy. Na druhou stranu se veřejnost může bavit jejich viditelnými neúspěchy - například těmi už hodně slavnými různými "zpravodajskými úniky" do médií. I když, možná že i to si tajné služby mohou tajně započítávat jako své tajné politické úspěchy. Prosáknutí informací o schůzce kancléře Weigla s lobbistou Šloufem mělo rázný dopad na průběh minulé prezidentské volby. Posloužilo jako hlavní z argumentů pro tzv. "veřejnou volbu", která mohla být jednou z příčin hodně nepodařeného pokusu o volbu hlavy státu.

Mimochodem - jak se tak zástupci politických stran přestrkují s argumenty pro a proti tajné, respektive veřejné volbě - hlas lidu mi sděluje, že i ta předvedená veřejná volba moc veřejná nebyla. Podle "veřejného" gusta by veřejná volba vypadala asi tak, že si zákonodárkyně či zákonodárce pěkně stoupnou, zvučným hlasem řeknou, kdo jsou a pro koho hlasují. To by byla veřejná volba, ne že se mává rukama a sčítači pak napočítají o dva poslanecké hlasy víc, než je vůbec členů dolní komory Parlamentu.

Do páteční druhé volby prezidenta republiky ještě zbývá pár dní - zatím je skóre velkých předvolebních podrazů, zdá se, vyrovnané. Kulky v dopisech pro dvě senátorky jsou jen slabým buranským odvarem skutečně závažných mafiánských zákulisních tahů, kterých se ovšem jistě ještě dočkáme...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .