Václav Klaus prezidentem

I když nikdo nepředpokládal, že druhá volba bude jakousi příslovečnou selankou v porovnání s výjevy z minulého víkendu, přece jen se v poněkud hladší průběh dalo aspoň doufat. Nadto se zdálo, že tento pátek bude rozhodujícím a posledním dnem celého aktu, přičemž šance stávajícího prezidenta Václava Klause zůstat ve funkci dalších pět let byly značně reálné.

A budiž s úlevou zaznamenáno, že se tentokrát atmosféra vzájemného hadrkování a osočování skutečně neopakovala. Zda tomu bylo proto, že se zákonodárci po zděšení a rozhořčení veřejnosti z průběhu prvé volby snažili svůj obraz poněkud vylepšit, anebo už před týdnem ostrou munici vyčerpali, těžko říci. Možná k většímu klidu přispělo určité uklidnění v řadách ODS, která na Hrad přicházela s přesvědčením, že její kandidát má zajištěných sto čtyřicet jedna hlasů a tudíž vítězství na dosah (dopředu se ostatně nebránila veřejné volbě). A zdálo se, jako by s tím byl druhý tábor více méně smířen.

A kulturnější průběh volby se také skutečně vyvíjel směrem k předpokládanému Klausovu zvolení, byť to se po odstoupení komunistické kandidátky Bobošíkové dalo čekat až ve třetím kole, kdy by právě oněch sto čtyřicet jedna hlasů Klause na Hradě udrželo. Nynější prezident také z obou kol vyšel vítězně a přesně s oním předpokládaným počtem hlasů, i když v těchto kolech to ke zvolení ještě nestačilo, neboť Klaus vždy vyhrál v senátu a Švejcar ve sněmovně a teprve ve třetím kole se počítají hlasy dohromady. Kandidát Zelených a sociálních demokratů obdržel v prvém kole sto třicet šest hlasů, ve druhém pak o deset méně, neboť zákonodárci KSČM, jakoby chtěli hrát přítomným na nervy, volili nikoli jednotně, ale jak kdo chtěl. A navíc vedení strany prohlašovalo, že ve třetím kole Švejcara už podporovat nebude, což se dalo vykládat jako poslední licitování. Jenomže suché počty zároveň ukazovaly, že na komunistech proti všem předpokladům už záležet nebude a že jejich vlastně dlouhodobé pokusy zvýšit cenu nakonec nepřinesly vůbec nic. Jistou roli hrály ztráty Švejnarových podporovatelů. Už zmíněné poslankyně Zelených Zubové, za níž se odpoledne do Kutné hory rozjela ministryně Stehlíková, ale do Španělského sálu ji přivézt nemohla, neboť údajně nemocnou odpadlici doma nenalezla. Dále Švejnar přišel - a naopak Klaus získal - hlas poslance ČSSD Snítilého, kterého už za to strana vyloučila. I Václav Klaus byl lehce oslaben o hlas nezávislého senátora Bartáka, který nesouhlasil s veřejnou volbou a ze schůze odešel (na rozdíl od kolegy ze strany lidové Kalbáče, který z týchž důvodů pro nikoho nehlasoval, ale v sále zůstal). Bartákovým odchodem se ale ještě více snížilo takzvané kvórum a oněch stočtyřicet jedna hlasů zajišťovalo Klausovo definitivní vítězství.

Teoreticky se ještě mohlo něco stát v pauze mezi druhým a třetím kolem. Někteří volitelé se totiž mohli ocitnout pod zvýšeným tlakem druhé strany. Ale zdálo se, že možnosti Švejnarových podporovatelů jsou definitivně vyčerpány a je jen otázkou času, kdy opačný tábor bude slavit. V kuloárech se v jedné chvíli dokonce objevila spekulace, že do třetího kola už bezmocní sociální demokraté a zelení Švejnara nepostaví, ze sálu odejdou a nechají Klause instalovat hlavou státu jen hlasy ODS a části lidovců a snad některých komunistů s tím, že jde o důsledek znechucení z události uplynulého týdne, z nátlaků a kupčení.

Je ovšem otázkou, zda by to spíš nevypadalo jako neschopnost přijmout prohru a tak byli po sedmnácté hodině voleni oba kandidáti potřetí, což bylo rozhodně důstojnější. Žádné překvapení už se čekat nedalo v žádném případě, i když Václav Klaus zvítězil díky magické číslici 141 a tedy nejtěsnějším způsobem. Česká republika má od 15. února 2008 až do roku 2013 staronovou hlavu státu. Politikové si mohou oddechnout, vrátit se k práci a na hrubý průběh prvé volby pokud možno zapomenout. Což se ovšem nám ostatním možná hned tak nepodaří.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .