Průlom Benešových dekretů?

Shodou okolností jen několik dní před datem šedesátého výročí úmrtí prezidenta Edvarda Beneše dospěl Nejvyšší soud k rozhodnutí o navrácení malinké části majetku zabaveného rodu Walderode. V té souvislosti se ihned začalo hovořit o novém tzv. "prolomení" Benešových dekretů. V týž okamžik, kdy někdo někde vysloví, že někde nějak něčím byly tzv. prolomeny Benešovy dekrety, začnou se davy lidí hroutit, neboť to pro ně znamená zhruba totéž, jako by jim byl zabavován jejich (jak se hezky česky říká, "poctivě ukradený") majetek, o jehož původu by mohl být nějaký ten spor.

Není to až tak drsné... Nejsou prolomeny všechny Benešovy dekrety, jen se pomalu rozmotává jedna, zdá se, dobová křivda.

V kauze Walderode jde - a je to hrozně těžké luštit po více než šedesáti letech - nikoli o nějaké libovolné prolomení těch "Benešových" dekretů, nýbrž o napravení stanoviska státních orgánů k hraběti Karlovi Des Fours Walderode. Ten byl ihned po válce obviněn ze spolupráce s německou okupační mocí, byl totiž německým občanem a právě v rámci, či lépe řečeno v dikci některých z oněch Benešových dekretů, zbaven majetku.

Nicméně, jen o malý čas později, v roce 1947 mu bylo navráceno československé občanství a mohl se začít ucházet také o navrácení zabaveného majetku. Jenže, nastal únor 1948 a hrabě Walderode před komunisty emigroval. O majetek se přihlásil až po změně režimu. V roce 1992 mu bylo znovu navráceno občanství a hrabě požádal opět o navrácení majetku. Načež se objevila svědectví o tom, že za války měl spolupracovat s nacisty, být členem Henleinovy sudetoněmecké partaje a sloužit ve wehrmachtu.

Podle nejnovějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu to ale bylo jinak, dalo by se říct právě naopak. Mluvčí Nejvyššího soudu Knötig řekl (cituji ze serveru Idnes), že "Walderode se za druhé světové války neprovinil proti zájmům Československé republiky. Naopak k československému lidu byl velmi loajální." Konec citátu.

Tento nález může být podle mluvčího Knötiga vodítkem v obdobných kauzách, které se rodu Walderode týkají, neboť okresní soudy, u kterých probíhají řízení o navrácení tohoto majetku, žádný doposud nevydaly, vždy s odvoláním právě na poválečné dekrety prezidenta Beneše.

K tomu si dovolím přičinit poznámku. Jestliže Nejvyšší soud neshledá na postojích a chování hraběte Walderode za druhé světové války nic proti zájmům Československé republiky, tak to něco znamená, mnoho vyšších instancí už v téhle zemi není.

Navíc, jak totiž znám své soukmenovce, jsou schopni ve vypjatých okamžicích dějin dělat jednu věc a vzápětí tvrdit druhou. Ze svého života se umím dopočítat něco málo přes tisícovku echtovních "chartistů", avšak za poslední skoro dvě desítky let jsem zaznamenal málem pár miliónů urputných bojovníků proti komunismu... V tomto smyslu, a v opačném jaksi gardu, si dovedu představit účelová svědectví, která mají za cíl postavit hraběte Walderode do takového světla, aby bylo snadné odebrat mu majetek. Nebyl by to první a jediný takový případ. Navíc, za těch více než šedesát let, které uplynuly od konce druhé světové války, už také víme, že například takový Julius Fučík rozhodně nebyl největším a nejlepším bojovníkem proti nacistické okupaci, a že - naopak - bez pomoci řady těch později stíhaných říšských Němců by si krutě decimovaný domácí protifašistický odboj nejspíše mnoho neškrtl.

Případ Walderode je spíše typickou ukázkou toho, jak se mohou měnit různá rozhodnutí různých soudních instancí podle, zdá se, počasí, nálady vrátného dole u dveří a v neposlední řade i politické konstelace. Dědička rodu Walderode, paní Johanna Kammerlanderová, usiluje o navrácení více položek. O některých z nich ale například nebylo zatím ani rozhodováno, neboť (to je myslím pro naší posttotalitní skutečnost typické) změnily několikrát majitele. Česky: soud nemohl zatím jednat o navrácení majetku, o který požádal ještě hrabě Walderode, protože ho mezitím má někdo jiný. Paní Kammerlanderová musí žádat o majetek, který (bezpochyby) patříval rodu, už bůhví kolikátého "nového" majitele. Přičemž všichni, zdá se - viz výrok Nejvyššího soudu - objímali majetek neprávem odňatý.

To tedy není pěkná vizitka, a kdyby byla jediná, že? Ale naopak, pozitivní je, že vysoká soudní instance dokáže vynést ospravedlňující nález nad člověkem, který byl osočen z téměř hrdelních zločinů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .