Palestinská marmeláda skvěle chutná a pomáhá ženám
Made in Palestina. Výrobky s tímto označením byste zřejmě hledali marně, a to i na samotném Blízkém východě. Hlavním důvodem je pochopitelně skutečnost, že Palestina jako samostatný stát neexistuje. Přesto existují výjimky. Jednou z nich jsou palestinské džemy Džabál al-Kuds vyráběné u Jeruzaléma.
„Tohle je stará etiketa a tohle nová. Jak vidíte, je mnohem výraznější a pestřejší, prostě lepší,“ ukazuje pracovnice marmeládovny štítky na sklenicích naplněných lahodnou pochoutkou. Bez nápaditosti v dnešním světě holt prodáte máloco, bez ohledu na kvalitu daného produktu. O propagaci nemluvě.
„Vydali jsme se na tržiště a do obchodů v Ramalláhu, tady v Al-Azaríji nebo v Betlémě a dávali jsme lidem ochutnat. Zjišťovali jsme, zda je to dobré, jestli jim to chutná, nebo ne a jak džem případně vylepšit,“ vzpomíná na nelehké začátky paní z marketingového oddělení.
Proniknout do povědomí zákazníků v případě závodu Džabál al-Kuds, Pahorky jeruzalémské, stojícího na úpatí Olivetské hory nebylo to nejtěžší. Podnik se totiž nachází ve vesnici Al-Azaríja ležící za vysokou betonovou zdí budovanou Izraelci a oddělující Jeruzalém od palestinských území na Západním břehu Jordánu.
Najít práci v obci Al-Azaríja není jednoduché, natož pro ženy
25 tisíc obyvatel obce má výrazně omezen pohyb. Pracovních příležitostí a možností podnikat je proto žalostně málo.
„Začala jsem tu pracovat před dvěma lety, a to kvůli penězům. Byla jsem bez zaměstnání, tedy bez peněz. Mám dvě dcery. Teprve nyní jsem konečně schopna jim sama něco koupit – oblečení na sebe, lepší jídlo a podobně,“ svěřuje se 45letá Chalúd Advanová, jedna z muslimských žen, které se rozhodly postavit nejen osudu, ale také společenským předsudkům
„Jde o první podobný projekt u nás. Pravdou je, že ze začátku budil trošku nedůvěru mezi místními. Nejde totiž jen o výrobu kvalitních potravin, ale zároveň o to, abychom se dokázaly postavit na vlastní nohy. Můj manžel také nechtěl, abych sem šla. Řekla jsem mu, že je to moje volba a že chci být soběstačná,“ říká rázným hlasem Vafa Aškarová, už na první pohled energická žena, která si, podobně jako zhruba dvacítka jejích kolegyň, dokáže v marmeládovně měsíčně vydělat zhruba sedm tisíc korun.
Marmelády mají úspěch i ve Francii
O výrobky značky Džabál al-Kuds je totiž stále větší zájem, a to nejen mezi Palestinci. Džemy jsou té nejvyšší kvality, zcela bez chemických přísad a vyráběny jsou podle francouzských receptů. Však se také marmelády s označením Made in Palestine vyvážejí i do země galského kohouta. Družstvo plánuje export také do Jordánska a dalších států.
„Před dvěma měsíci jsme naše produkty představily ve Francii a všem moc chutnaly. Jsme pyšné na to, že dokážeme vyrobit kvalitní palestinské potraviny, navíc samy ženy, bez pomoci mužů,“ dodává hrdě paní Aškarová.
To vše díky iniciativě Evropského institutu pro spolupráci a rozvoj, který s projektem marmeládovny přišel, finančně ho podpořil a přivezl i francouzské experty. Ti palestinské ženy naučili, jak ovoce správně konzervovat a vyrábět ty nejlahodnější a nejzdravější džemy.
Jak vlastně marmelády pocházející z Palestiny chutnají? „Jsou bez jakýchkoliv náhražek, což o mnoha potravinách prodávaných v českých obchodech nelze říci. Navíc neobsahují žádné umělé přísady,“ ujišťuje posluchače reportér Robert Mikoláš. Vladimíru Krocovi odpověděl například i na to, v jakých podmínkách vlastně palestinské marmelády vznikají a čím jsou specifické.
Zvětšit mapu: Al-Azaríja leží na úpatí Olivetské hory nedaleko Jeruzaléma
