Dovolená na Blízkém východě? V poušti a na velbloudu!
Cestování po Izraeli nemusí vůbec znamenat jen obdivování notoricky známých památek. Svatá země nabízí také úchvatnou, i když často dost drsnou přírodu. Někdo ji raději pozoruje z klimatizovaného autobusu, jiní cestovatelé však neváhají ani v létě vyrazit třeba na několikadenní výpravu rozpálenou pouští v sedle velblouda.
„Vracíme se z krátkého výletu, tentokrát jsme spali v poušti pouze jednu noc. Vařili jsme si na ohni, pozorovali jsme noční oblohu… Bylo to prostě úžasné, miluju poušť,“ říká osmnáctiletá Izraelka Daniela, která zrovna se skupinou deseti přátel přijela z pustiny Negevské pouště.
Zatímco někteří členové výpravy odstrojují velbloudy, jiní se ženou pro čerstvou vodou do tábora Beerotajim. Právě ten umožňuje daleko od civilizace poznávat krásu divoké pouště.
Pavel ještě loni pracoval v počítačovém průmyslu v Tel Avivu. Teď v Beerotajimu pečuje o velbloudy a cestovatele. „Je tu naprosté ticho, je to poslední místo na mapě a pak už není vůbec nic,“ pochvaluje si. „Není to žádná pohodlná romantika pro zamilované páry, ale skvělá možnost poznat krásu divočiny. I proto tady teď já sám žiju.“
Se zakladatelem tábora pro pouštní turistiku Uri Kfirem se vydáváme na nedaleké návrší. „Začali jsme v roce 1991. Když se podíváš za ty palmy, tak tam jsme měli první tábor a chovali jsme tam pro výpravy do pouště 12 oslů. Pak jsme se přesunuli na nové místo pod nedaleký obrovský strom,“ ukazuje.
„Nejprve tam byl strom a stan, pak strom a chatrč, pak dvě chatrče a pořád se rozrůstáme. Ale nechceme to přehnat, ani táboř příliš zmodernizovat,“ říká Uri o táboře, kde pár žárovek pohání jen solární panel.
Pro většinu cestovatelů však asi zůstává největším lákadlem vydat se do pouště na hřbetě majestátného velblouda a vézt si s sebou třeba týdenní zásobu vody a potravin. Pavel je na své hrbaté svěřence náležitě hrdý. „Máme jednadvacet velbloudů, některé i s pohnutým osudem,“ začíná vyprávět.
„Máme tu dva, které beduíni poslali z Egypta do Izraele se zásilkou narkotik. Vojáci je chytili, vaky s drogami zabavili a zvířata nám předali. Jiné jsme od pastevců sami koupili. Vidíte, mají od beduínu na krku vypálené jizvy a to ukazuje, z jakého jsou chovu,“ upozorňuje mě.
„Ani pro Izraelce tohle není běžné místo, většina by jich sem nikdy nejela. Jsme na konci světa. Pro lidi, kteří hledají něco jiného než hotely nebo víkendové výlety do Prahy, máme pěkné, čisté záchody a sprchy, ale tábor je pořád postavený z hlíny a starého dřeva a spí se na matracích.Sem prostě jezdí dobrodružně založení lidé, kteří si chtějí odpočinout od plazmových televizorů, počítačů a mobilů,“ shrnuje šéf základny v Negevské poušti Uri Kfir.
