Severní Korea opět zbrojí

26. září 2008

Celý svět už byl radostně naladěn, že jedno ohnisko jaderného nebezpečí ve světě mizí ale ukázalo se, že lidé doufali marně. Severní Korea nebo oficiálně KLDR tedy Korejská lidově demokratická republika oznámila, že od příštího týdne začne navážet jaderný materiál do svého nukleárního komplexu v Jongbjonu.

Už koncem minulého měsíce potvrdila, že pozastavuje demontáž svých nukleárních zařízení, ačkoli to loni slíbila.

Všechno začalo před třiceti lety, kdy zesnulý otec Kim Čong-ila věčný president Kim Ir-sen začal v zemi vyrábět plutonium. Severní Korea s téměř neprodyšně uzamčenými hranicemi je snad nejuzavřenější zemí na světě, ale v moderní době je stále těžší cokoli utajit. Demokratický svět už léta předpokládal, že Pchjongjang nevyrábí plutonium pouze pro mírovou potřebu jako zdroj elektrické energie, ale také pro vojenské účely do jaderných hlavic. To byl důvod, proč Spojené státy ústy svého presidenta George Bushe označily severní Koreu za zemi podporující světový terorismus. Poté se uskutečnily několikaleté často přerušované diplomatické rozhovory, které měly za cíl skoncovat s nukleárním vyzbrojováním. Vše probíhalo pomalu a z obou stran opatrně. Nejprve v roce 2002 Severní Korea připustila, že vůbec nějaký jaderný program má. Samozřejmě že výlučně civilní.

Teprve o tři roky později tedy v roce 2005 Pchjongjang oficiálně přiznal že vlastní i jaderné zbraně. Pravděpodobně tak učinil proto, že chtěl v praxi vyzkoušet účinnost svých jaderných střel. V říjnu následujícího roku totiž severokorejští vojáci provedli svou první jadernou zkoušku. Ta byla úspěšná a vylekala celý svět. Zpravodajské služby ve světě se shodly na tom, že Severokorejci mají k dispozici přibližně osm jaderných hlavic.

Podle expertů je KLDR schopná vyrábět jednu nukleární bombu ročně. Nevyvinula však dosud potřebnou raketu, která by střelu dopravila na cíl, a bombu může pouze shodit z letadla. Avšak co není, může být. A má-li jadernou bombu severní Korea, může ji odprodat či přenechat kdejakým teroristům.

To byl jeden z důvodů, proč do vyjednávání s Pchjongjangem vstoupilo také Japonsko, Čína, Rusko a Jižná Korea. Jiným důvodem intenzivnějšího jednání byl dlouhotrvající hladomor v severní Koreji. Chvíli trvalo, než se podařilo popsat alimentační situaci v zemi, ale dnes se už ví, že například do konce roku by Severokorejci potřebovali nejméně jeden milion tun zrnin čili jak se dnes v Česku módně říká cereálií. Odborníci ze Světového programu potravin OSN konstatují, že Korejci na severu jsou menší a hubenější než jejich příbuzní na jihu. Komunistická vláda však nedovolila expertům, aby vypátrali příčiny tohoto stavu. Lidé, kterým se podaří uprchnout ze země vypráví o hladomorech, během nichž umírají tisíce lidí hlady.

Nakonec se loni podařilo se severokorejskými vládci sjednat nukleární odzbrojení ve dvou fázích. V první zastaví Pchjongjang svůj reaktor v Yongbjonu, v němž je soustředěna největší část výroby plutonia. To se i stalo. V druhé fázi měl Severokorejci předložit dokument, který dopodrobna popíše jejich nukleární aktivity a dovolí mezinárodní skupině odborníků kontrolovat jejich jaderná zařízení. Odevzdaný dokument nepřesvědčil Washington, který má přece jen v jednáních hlavní slovo. USA pozastavily plnění svého slibu vyjmout Severní Koreu ze seznamu států podporujících terorismus. To by umožnilo Pchjongjangu získat levné úvěry na nákup potřebných potravin. Severokorejští vládci se cítí podvedeni a oznámili, že už je jim lhostejné, jestli je někdo má na seznamu států podporujících terorismus nebo ne.

Severní Korea tedy levné potraviny nedostane. Pomoc statisícům hladových bude probíhat pouze pod hlavičkou humanitární pomoci, tedy v menší míře a plně v režii severokorejských pohlavárů. Je otázka, jestli právě to takhle Pchjongjang nechtěl. Je to pro něj nejjednodušší a zůstává světu stále uzavřen. Léta táhnoucí se lavírování napovídá, že ano. Jinou příčinu spatřuje severoamerická administrativa ve změně kurzu severokorejského vedení. Ale to by se musel měnit každý rok.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Karel Wichs
Spustit audio