Silničáři si s bezpečnou vzdáleností hlavu nedělají
Věděli jste, že když se v dopravě řekne bezpečná vzdálenost, nemusí to být jen vzdálenost mezi auty? Celá desetiletí je bezpečná vzdálenost zmiňovaná jen v souvislosti s pokutami řidičů. Zkasírovat řidiče je totiž nepoměrně snazší než najít viníka neutěšené situace na českých silnicích.
Nebudeme teď mluvit o povrchu, kterému se v Česku obligátně přezdívá tankodrom. To bychom se zase z odpovědných míst dozvěděli, že nejsou peníze, a že tedy nemohou nic než jen záplatovat. Pojďme mluvit o okolí silnic.
„Celý svět se potýká s nedostatkem finančních prostředků, proto se hledají jednoduchá a levná opatření, která závadu dokážou odstranit. Výstavba nové, bezpečnější dálnice není vždy tím nejlepším lékem, někdy stačí odstranit malou závadu nebo překážku, kvůli které může dojít ke smrtelné nehodě. Bohužel ani to však u nás nefunguje,“ konstatuje Jiří Landa ze společnosti Cityplan. Ta mimochodem v minulých dnech uspořádala konferenci pod názvem Bezpečná infrastruktura.
Je smutné, že na velkoplošných plátnech se tu promítaly stejné úseky a stejné závady jako vždy. Těžko říct, jestli je tragičtější to, že neexistuje síla, která by se správci silnic pohnula, nebo to, že se o suché stromy, betonové mostky, pilíře a billboardy i nadále zabíjejí lidé.
„Čtvrtinu všech zemřelých osob na silnici má na svědomí pevná překážka,“ zdůrazňuje Petr Hájek, který se ve společnosti Cityplan věnuje právě této problematice, a pokračuje: „Zatímco ve vyspělých zahraničních státech je problematika bezpečné zóny zakotvena legislativně, české předpisy se tomu věnují velmi omezeně.“
V zahraničí jsou to metry, u nás centimetry
Zatímco v Holandsku je bezpečná vzdálenost od kraje silnice v závislosti na povolené rychlosti od 2,5 do 10 metrů, v Česku si vystačíme s centimetry. „U nás je tato vzdálenost vymezena pouze obrubníky. Mimo obec lze říct, že bezpečnostní odstup je půl metru. V mnoha případech, obzvlášť na komunikacích nižších tříd, jsou však stromy až na hranici asfaltu,“ dodává Petr Hájek.
U silnice jsou stromy nejen zdravé, ale také suché, které už jen číhají na svého řidiče. Správci silnic kolem nich projíždějí, maximálně dvakrát ročně vysekají trávu. Kácení nezvládnou, o označení stávajících stromořadí bílým reflexním bílým pruhem nemluvě.
Podobných snadno řešitelných závad je na našich silnicích spousta. „Bohužel je to pořád stejné. Některá nebezpečná místa vypadají stejně jako před pěti i deseti lety. Člověk by mohl propadnout beznaději, ale já jí nepropadám, protože, jak se říká, stokrát nic umořilo osla. Stále se tedy snažíme vtloukat příslušným orgánům, že na dopravní nehodovosti se komunikace podílí poměrně významnou měrou. Posun je bohužel zatím jen v chápání,“ uzavírá Jiří Landa.
V Motožurnálu si v nejbližších dnech ukážeme exemplární případy nebezpečných míst a šlendriánskou správu komunikací. Uslyšíte o silně rušivém billboardu přímo v brněnské křižovatce ulic Heršpická a Poříčí nebo o chybějících svodidlech na rychlostní R7, kde už se kvůli tomu zabilo několik lidí.
